Když jsme si to všechno plánovali, rozhodli jsme se, že po tom šíleným maratonu, který jsme absolvovali v Česku skrz prodej bytu a všechno ostatní, že si dopřejeme nějaký odpočinek. Pro nás je nejlepší odpočinek cestování, tudíž jsme se rozhodli jet za kámoškou do Wisconsinu. Procestovat okolí a hurá na Floridu, samozřejmě po vlastní ose, protože už jen cesta je cíl!!
Když Nelču odváděli už byla nachystaná v přepravce a já viděla ten její smutný a omámený pohled přes tu mříž. Asi nikomu nejsem schopná popsat ten hrozný pocit, jako by mi pukalo srdce. 🙁
Všechny ty starosti kolem toho co bude, se rozplynuly v Berlíně na letišti, když jsme dali Nelče tlumící léky. Vzhledem k její velikosti musela letět v zavazadlovém prostoru. Když si ji odváděli už byla nachystaná v přepravce a já viděla ten její smutný a omámený pohled přes tu mříž. Asi nikomu nejsem schopná popsat ten hrozný pocit, jako by mi pukalo srdce. 🙁 Jediný, co mě utěšovalo, bylo to, že jí to všechno vynahradíme. Malýho jsem měla celý let u sebe, ale taky to bylo šílený, protože špatně snášel ten tlumící lék.
Když jsme přiletěli, tak jsme si půjčili auto a vyrazili směr Lake Geneva za Maggie, což je moje kamarádka ze školy, se kterou jsme v Česku nebyly schopný se domluvit na kafe a v Americe jsme spolu zažily spoustu výletů a nasbíraly tak hned několik společných zážitků , takovej paradox. 😀 Od ní jsme se vydali přes Indianu a Ohio do Pennsylvánie, kde jsem měla druhou kamarádku, se kterou jsme podnikali různé výlety po okolí. Asi po týdnu jsme se vraceli zpět do Chicaga a začali řešit koupi auta. Já miluju obrovský auta a mým snem je Dodge Ram, bohužel na toho zatím nemáme, 😀 tak jsem Balua, ani nevím jak, ukecala na Ford 150. Balů je sice odpůrcem Forda, ale s naší milovanou F 150 je zatím nadmíru spokojenej. 🙂
Nejsem schopná spočítat kolik jsme objeli bazarů a kolik to stálo telefonátů, ale nakonec se nám podařilo sehnat F 150 v perfektním stavu, kterou jsme si koupili a jsme s ní hrozně spokojení. Jakmile jsme koupili auto, vydali jsme se už dolů směr Florida. Vzali jsme to přes Kentucky a Tennessee, kde jsme navštívili nějaký palírny, jak říkám, i cesta je cíl. 🙂 První noc jsme strávili v Jacksonville na motelu. Když jsem se ráno probudila a šla s čoklíkama na procházku, cítila jsem tu správnou vůni exotiky, jako to znám prostě z dovolené u moře. Tu vůni miluju!!
Přeji pohodový den! ????????
Jak jsem psala v předchozím článku, připravit se na tak velký krok se snad ani nedá, je to jen o tom, zda skočíte nebo ne. Ovšem my přípravám dali opravdu maximum. Zajímali jsme se plošně o Floridu, protože jsme nevěděli, kde na Floridě budeme chtít bydlet. Preferovali jsme spíše sever, ale to jen na základě nějakých našich domněnek a to skrze počasí.
Takže jsme nevěděli konkrétně kam a vlastně ani kdy, protože jsme měli byt, auta, firmu, plně vybavený dům a garáž plnou nezbytně důležitých věcí, kterých jsme se museli zbavit. Šli jsme do toho opravdu na plno, takže žádná zadní vrátka. Prostě jsme si řekli, že něco chceme (žít na Floridě), tak to prostě budeme muset vybojovat, ať to stojí, co to stojí.
Prostě jsme si řekli, že něco chceme (žít na Floridě), tak to prostě budeme muset vybojovat, ať to stojí, co to stojí.
Byl to opravdu záhul, když nebudu počítat hodiny a hodiny googlování a sbírání informací ze všech možných zdrojů, tak lítání kolem prodeje bytu, aut a vybavení domu bylo dost frustrující. Do toho vyřešit veškeré administrativní věci, no člověk by z toho zešílel. Měli jsme to komplikované i v tom, že s námi cestovali naši dva pejsci, takže lítání kolem nich a nikde jsem nenašla jediný článek o tom, jak cesta s pejskem probíhá, co všechno je potřeba atd. atd., určitě o cestování se psem do USA napíšu článek! Ani ve snu by mě nenapadlo, kolik bordelu člověk nasbírá, za tak krátkou chvíli. V garáži tři sady nádobí, které by se mohly hodit, třeba na chatu! (Nikdy jsme žádnou chatu neměli a ani neplánovali ji mít) 😀 Takže než jsme se probrali všemi těmi věcmi, prodali byt, auta a další věci, uběhl rok.
Člověk přece musí něco obětovat, aby dosáhl svého snu!
Naše stěhování proběhlo stylem, že jsem měla tři velký a dva malý kufry, do kterých jsem měla zabalit to nejdůležitější z celýho baráku. O dilematech, který věci si vzít, a který ne, ani nebudu mluvit, tolik věcí jsem obrečela! Ale člověk přece musí něco obětovat, aby dosáhl svého snu! Potom jsem stejně zjistila, že na některých věcech lpím zbytečně, vždyť mě přece čeká nový život!! Pár krabic ještě stejně skončilo u tety s tím, že si ty věci postupně převezu. 🙂
Už jsem byla tak unavená z toho pořád obhajovat a vysvětlovat, proč jsme se tak rozhodli, když to byl stejně boj s větrnými mlýny.
Když se na vše podívám zpětně, tak tohle nebylo nic proti bouřlivým reakcím okolí na naše rozhodnutí. Někdo se nám vysmál, někdo na nás koukal jak na blázny, někdo měl potřebu nás přesvědčovat, že v Česku je to přece lepší. Jediní kdo nás pochopili, byli ti, co v Americe už byli a potom moje rodinka, která se rapidně zúžila na pár členů. Už jsem byla tak unavená z toho pořád obhajovat a vysvětlovat, proč jsme se tak rozhodli, když to byl stejně boj s větrnými mlýny. My nepotřebovali nějaký planý utěšování, jak to bude dobrý, jejich souhlas nebo pochopení. Stáli jsme jen o podporu, bohatě by stačilo, držíme vám palce.
Nicméně uvědomila jsem si, co mám za poklad. Jakou mám skvělou a jedinečnou rodinu. (Tím mám na mysli těch pár členů rodiny, co mi zbyli) 🙂 Přesto, že nejsme z úplně přímé linie, tak mě podporují, stojí za mnou a milují mě, stejně jako já je. A uvědomila jsem si, jak pro mě byla jejich podpora důležitá. Kdykoliv jsme v Česku, je pro mě strašně těžký od nich odjíždět. 🙁
No po tomhle šíleným maratonu jsme přece jen připravení. Všechno prodaný, rodinný vztahy vyřešený, pejsci nachystaní, tak vzhůru do neznáma.
Krásný den!! ????
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu stěhovat do Ameriky, tak si poklepu na čelo a řeknu mu, že by měl přestat hulit. 🙂 Přesto, že jsme hodně cestovali po Evropě a líbilo se mi na spoustě míst – lidi, jídlo, prostředí, všechno, tak by mě ani ve snu nenapadlo se někam stěhovat. Balů od samýho začátku mluvil o tom, že je jeho snem bydlet někde u moře. Já tomu nikdy nepřikládala váhu.
Nedokážu spočítat všechny ty dlouhý rozhovory, probrečený noci a hádky, co kolem toho všechno bylo.
Vždycky byl náš sen se jednou podívat do Ameriky, až jednoho dne Balů objevil levný letenky do New Yorku. Bylo to pro nás jako přistát v jiným světě. Pořád s náma někdo mluvil, usmíval se, ptal se, jestli nepotřebujeme pomoc atd. New York je nádherný město a určitě mu v budoucnu věnuji článek, rozhodně stojí za to, to vidět!! Nicméně já bych tam prostě žít nemohla. Rozhodně bych se tam chtěla vrátit a vidět to všechno znovu, ale nedokázala bych si představit tam žít, to fakt ne!
Když jsme se vrátili, nastalo docela těžký období. Balů začal být v Česku hrozně nešťastnej, deprimovalo ho okolí, lidi, systém, prostě úplně všechno. No a přišel s tím, že v Česku nechce žít a chce se přestěhovat jinam. Nedokážu spočítat všechny ty dlouhý rozhovory, probrečený noci a hádky, co kolem toho všechno bylo. Už jsme byli na pokraji rozchodu, že vlastně každej chceme něco jinýho. Pak se to trochu uklidnilo a cca rok nato Balů objevil levný letenky do Miami. Rozhodli jsme se procestovat jihovýchod USA, takže jsme si udělali takovej roadtrip a jeli jsme Florida, Georgia, South Carolina, North Carolina, Tennessee, Mississippi, Louisiana a Alabama.
Po tomhle výletě se karty obrátily a já odjížděla s brekem, že nechci zpět do ČR. Na jihu se mi tak strašně líbilo, že jsem nebyla schopná se v ČR zpět aklimatizovat. Tak jsme si začali pohrávat s myšlenkou, co se takhle přestěhovat do USA. Přesto, že se mi v Americe hrozně líbilo, byl by to hroznej skok do neznáma a byla jsem z toho dost vyděšená. Čekaly mě ještě dva roky na škole, takže jsme měli dost času všechno promyslet. Nebyla jsem nějak schopná si představit fakt, že všechno prodáme a odjedeme do Ameriky. Takže padly první návrhy v tom smyslu, že bychom se přestěhovali někam v rámci Evropy, vyzkoušeli si život v cizině a v teple a pak uvidíme, co dál. Tahle myšlenka se mi líbila, ale Balů mě zrazoval, že stejně nás v jádru duše táhne ta Amerika a tvrdil, že jen ztrácíme čas, zatímco bychom si mohli už budovat život v USA. Já si stála za svým a Balů to ve finále respektoval. Rozhodli jsme se pro život na Kanárech. Začali jsme se naplno připravovat, řešili jsme, co tam vlastně budeme dělat. Měli jsme určitou představu, kterou jsme začali realizovat. Chodili jsme do španělštiny a vzali to všechno zodpovědně.
Dámy mě jistě pochopí, pánové jistě ne, ale já bych si ani nedovolila po mužích chtít, aby chápali ženskou mysl. 🙂
Jenže co se nestalo. Ano jsem žena, nejsem nijak zvlášť vyrovnaná a ovládají mě emoce. 😀 (Upřímně jsem ještě nikdy vyrovnanou ženu neviděla) 😀 Tohle je bohužel nezaměnitelný fakt a mě začaly v hlavě sršet myšlenkový pochody. Co když tam jen budeme marnit čas? Co když nás to bude stát všechny peníze a pak zjistíme, že je to tam na prd? Už mám nějakej věk, budu chtít dítě, ale zároveň budu chtít bydlet v Americe, to se zase všechno oddálí, já nechci mít dítě bůh ví kdy, sakra vždyť já na Kanárech ani nebyla, atd. atd., mohla bych pokračovat na dalších deset A4. Dámy mě jistě pochopí, pánové jistě ne, ale já bych si ani nedovolila po mužích chtít, aby chápali ženskou mysl. 🙂 Tak jsem Balůovi řekla, že Kanáry super, ale že chci asi rovnou do Ameriky, nechci marnit čas, když nás srdce stejně pořád táhne do USA. Nevím, co znamenaly ty naběhlý žíly na spáncích a jeho rudá tvář :-D, ale přes zuby zamumlal, že mi to už před rokem všechno říkal a že už jsme se dávno mohli připravovat na USA. Tenhle můj rozmar ustál dobře, co si budeme povídat, ale myslím si, že mu hodně pomohla myšlenka na to, že se budeme stěhovat do USA, kam vlastně celou dobu chtěl.
Nehledejte si argumenty, proč to nejde, hledejte řešení jak dosáhnout svých snů!! O tom je přece život, plnit si své sny!!
Takže všechno nanovo. Definitivní rozhodnutí Florida! Přípravy začaly vrcholit, ale teď zpětně můžu říct, že na tohle se asi připravit nedá, je to prostě jen o tom zda skočíte nebo ne. My skočili a nelituju jediné minuty ani jediné koruny, která na tohle naše rozhodnutí padla. Pokud někdo z vás stojí na stejném rozcestí jako já ještě poměrně nedávno, nebojte se a skočte!! Nehledejte si argumenty, proč to nejde, hledejte řešení jak dosáhnout svých snů!! O tom je přece život, plnit si své sny!!
Přeji vám krásný den!! ????????