Pocítila jsem po dlouhé době hroznou svobodu. V čem? V tom, že jsem se projížděla po ulici v plavkách a nikdo na mě neházel znechucený pohledy, nikdo mnou nepohrdal a nikdo se mi nesmál. Bylo to přesně naopak!!!

Na Den nezávislosti jsme vytáhli kola a jeli se projet k pláži, kde to v tento den nejvíc žije. Projížděli jsme se na kole ulicí, kde to byla jedna velká párty a pak jsme šli chvíli zarelaxovat na pláž. Byla jsem celá mokrá a už jsme chtěli jet zpět a já říkám Balůovi, že bych se taky jen tak chtěla projíždět po ulici v plavkách jako ostatní. A Balů se na mě udiveně podíval, proč to jako neudělám.

Řekla jsem mu, že mám soudnost a vím, že si to nemůžu dovolit, protože jsem tlustá a není to tak pěknej pohled. Ano, světe div se, mám doma zrcadlo a vím, jak vypadám. Načež se strhla lehce jiskřivá debata, kdy mi Balů řekl, že to řeším úplně zbytečně, že jsem v Americe a tady se přece tohle neřeší. No a řekl mi, že pokud mě to uklidní, tak pojede na kole taky bez trička. A fakt jel, prostě podpora úplně maximální!

Jak jsem se cítila? Jako člověk!

Těžko vám asi popíšu pocit, kdy si jedu na kole v plavkách ulicí, na každým výmolu jsem se vždycky pěkně celá rozvlnila a i přesto na mě pořvával nějakej týpek: „Hey what’s up, pretty girl!“ Je to hrozná blbost, ale tohle kdybych udělala v ČR, tak mě lidi normálně ukamenují. Nikdo z vás si nedovede představit, co tohle s člověkem udělá. Jak jsem se cítila? Jako člověk! Kterej se nemusí schovávat a bát se ostatních pohledů. A sebevědomí? O to jsem s přibývajícími kily postupně přicházela a tady se mi zase vrací.

Zdravý sebevědomí a sebeláska je strašně důležitá. Když nemá člověk rád sám sebe, jak může mít rád okolí? A s tímhle jsem měla docela problém, jak jsem přibrala. Nesnášela jsem reakce okolí, pořád jsem to řešila a na sebe jsem se nemohla podívat. Okolí jsem přestala úplně řešit a hrozně se mi ulevilo. Tohle všem doporučuji, neřešte, co chce okolí! Řešte to, co chcete vy!

Zdravý sebevědomí a sebeláska je strašně důležitá.

Největší problém jsem asi měla s tím přijmout sama sebe a mít se ráda. A po pravdě pořád na tom pracuji. I když jsem se rozhodla zhubnout, tak mi těch pár kilo, který jsem zatím shodila k té sebelásce pomohlo, ale asi to ještě není úplně ono. Každopádně až zhubnu podle svých představ, tak se asi budu milovat, jak nikdá

Nicméně je neuvěřitelnej pocit žít bez nátlaku okolí a bez stresu, že mě zase jen bude někdo soudit. Je to taková pohoda, volně dýchat, neřešit, co si vzít na sebe, aby se to lidem líbilo a aby na mě blbě nečuměli. Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že obhajuji obezitu!!! Měli bychom o svoje tělo pečovat s láskou, ale jsme jen lidi a děláme chyby. Necháme se lehce strhnout k nějakým průšvihům.

 Je neuvěřitelnej pocit žít bez nátlaku okolí a bez stresu, že mě zase jen bude někdo soudit.

A proto absolutně nemá právo nikdo z nás, nad někým polemizovat, řešit ho, vymýšlet si konspirační teorie, jaký má život a dělat si o člověku úsudky na základě toho, jak vypadá. Všichni z nás chybovali, chybují a chybovat budou. Proto nám nenáleží právo odsuzovat druhé. Věřte mi, že si takhle zbytečně vzájemně hrozně ubližujeme a pak hledáme cesty, jak z toho ven.

Teď nedávno mi pod videem přistál komentář, že bych měla mít trochu soudnosti. Bylo to video, kde jsem se nijak zvlášť nevyjadřovala a neměla jsem na sobě ani nic šílenýho. Měla jsem na sobě sukni těsně nad kolena, tričko, který mi nebylo krátký, nikde mi nelezlo břicho nic. Když se balů zeptal slečny nebo paní v čem mi chybí ta soudnost, tak napsala, že bych měla schovat to břicho a boky, že to není moc sexy.

Takže tím, že jsem tlustá, tak bych měla chodit v hábitu nebo se oblíkat, jak nějaká mamina? Já jsem se nad tím komentářem ani nepozastavila, ale Balůa to hrozně naštvalo. Tohle je přesně ta vlastnost, která se nám nelíbí a se kterou jsme se tady ještě nesetkali. Pochopila bych názor slečny nebo paní, kdybych se procházela po módním mole a dělala ze sebe největší sexbombu, pak má možná právo to napsat. Ale já se prohřešila pouze tím, že jsem si na sebe vzala to, v čem se cítím dobře. A to je přesně to, co je špatně.

Ráda bych apelovala na všechny tyhle rádoby módní kritiky a nevím, jak jinak je ještě nazvat. Všichni máme doma zrcadlo a víme, jak vypadáme. Uvědomte si, že to, s kým mluvíte, je člověk. A můžete mu podobnými poznámkami dost ubližovat. Nejste v jeho kůži, nevíte, co má za sebou a vám nenáleží právo ho jakkoliv soudit. Nechte si ty poznámky pro sebe. Pokud vás obezita nebo špeky nějakým způsobem pohoršují, tak se s tím člověkem nestýkejte a neubližujte mu!

Takže? Ať už jste hubení, při těle nebo tak akorát, je to jedno. Vždycky se mějte rádi za všech okolností a neberte si tolik k srdci útoky ostatních. Dopřejme si trochu té svobody a mějme se rádi takoví, jací jsme A pokud vám ty špeky vadí a je to nepřekonatelná překážka k tomu, abyste se přijali, což je můj případ, tak hold nezbývá nic jinýho než vstát a něco s těmi špeky udělat. Každej krok vpřed je důležitej a počítá se! Nezapomeňte, že ti rádoby kritici kritizují právě z toho gauče, takže budete vždy o krok před nimi.

Jinak tohle je oficiálně moje první veřejná tlustoprdská fotka se vším všudy. Chtě nechtě jsem se vždy fotila tak, aby nebylo nic vidět A dokonce jsem jen v plavkách i ve videu a jsem s tím v poho. Čekejte od nás cokoliv kromě přetvářky a dělání ze sebe něco, co nejsme Vím, že se to dnes nenosí, ale nám je to fuk!

Mějte se krásně a vyvalte špeky pěkně na sluníčko a načerpejte energii!

Vaše oplácaná Terka

The post Ukázala jsem světu svoje špeky! appeared first on Live More!.

Jak to vidím já po více jak roce života v USA??? Směju se taky! Proč? Protože jsem šťastná! Ale samozřejmě to nejde brát jednoznačně, že je to tak nebo onak. Upřímně každý z nás má nějaké problémy, starosti nebo důvod mračit se na ostatní a být na ně nepříjemný. Nicméně jsem toho názoru, že pokud mám starosti, nemusím to nutně přenášet na druhé.

Tohle podle mě Američané dokážou rozlišit. V Česku se mi v mnoha případech stávalo, že jsem přišla do obchodu, kde mě „přivítal“ kyselý obličej a ještě kyselejší pozdrav. Upřímně, já nemůžu za to, že ten člověk je nespokojen ve své práci, nebaví ho to a musí to dát znát celýmu světu. Proč na mě musí přenášet chmury člověk, kterej je nespokojenej sám se sebou? A nejhorší je to, že tyhle lidi potom nejvíce štvou ti, co si dovolí být šťastní.

Každý máme stejně rozdaný karty a je na nás, jak prožijeme svůj život. Za to, že nežijeme, jak bychom chtěli, dávejme vinu pouze sobě a ne ostatním. Myslím si, že je mnohem lepší šířit úsměv než chmury a nevidím na tom nic povrchního.

To, že člověk neventiluje na povrch své problémy ze soukromí, ještě neznamená, že je povrchní. Jak to tedy v té Americe je? Tak nebo tak? Upřímně bych řekla, že třeba tady na jihu se lidé usmívají, protože je každej den přivítá sluníčko, panuje tady mnohem větší pohoda, než kdekoliv jinde a to usmívání tady je takový přirozený. Jo myslím, že jsou tady lidé šťastnější. I já jsem tady šťastnější.

Ale nemůžu ani vyloučit to, že jsem taky zažila pár úsměvů, který mi nepřišly až tak přirozený. Jenže nejde brát svět pouze černobíle. Ty americký úsměvy jsou podle mě hodně zapříčiněné tím, že se Američani neberou tolik vážně, jsou spokojeni ve své práci nebo spíš, že vůbec mají nějakou práci, která tady není samozřejmostí, a hlavně nejsou zvyklí ventilovat své soukromí navenek. Navíc také jde hodně o to, že je tady normální slušný vychování mezi lidmi, pořád tady převládá mezi lidmi úcta a soudržnost. Tohle bohužel z Česka neznám.

Takže je naprosto normální, když se s někým střetnete pohledem, tak aniž byste toho člověka znali, tak se na něj usmějete a pozdravíte se. A je jedno jestli máte zrovna dobrej den nebo trápení. Teď už to taky vnímám nějak přirozeně. Ale pak přijedu do Česka a jsem jak nějakej vyhulenec, kterej se směje na lidi, kteří než aby mi taky poslali jeden úsměv, tak raději sklopí hlavu anebo se diví, jestli ten úsměv jako patřil opravdu jim.

Co je to za blbost říct: „No Američani jsou falešní, protože se pořád usmívají, ale to je jen přetvářka“??? A nevím, proč rozebírat jestli ten úsměv byl upřímnej nebo ne. Jednak je to slušnost a darovat jeden úsměv přece nic nestojí. Opravdu raději budu šířit úsměv, než se vyhýbat očnímu kontaktu, chodit se sklopenou hlavou a doma se užírat ve vlastním neštěstí.

Všichni máme právo se zlobit, být zamračení a nemít náladu se s někým pouštět do řeči. O Češích se říká, že si hodně střeží soukromí, jen tak někoho nepustí domů, mají rádi svůj vlastní klid, ale na potkání vám budou vykládat, jak je hrozně trápí hemeroidy a dalších deset nemocí, o kterých jsou schopni mluvit hodiny, hned potom si postěžují, jak je k nim život nespravedlivý a zakončí to nějakým životním moudrem, ale tak co už no, jsou horší věci na světě.

Mě tohle vždycky strašně vysávalo, většina lidí si potřebuje udělat pořádek ve své hlavě a z vás si udělají odpadkový koš, do kterého vysypou všechna ta svoje neštěstí. Ale to jsme se dostali zase úplně jinam. Americký úsměv jednoduše vnímám jako slušný vychování a to, že lidi mají důvod se smát i když je trápí nějaké problémy, jako každého z nás. Všichni máme nějaké strasti, jenže jsou lidi, kteří nemají takovou potřebu se o ty starosti dělit, ale dělají maximum pro to, aby to změnili. Pak jsou lidi, kteří vám vylíčí svůj tragický životní příběh, ale aby se měli lépe, tak pro to už neudělají nic.

Úsměv nebolí, je ZADARMO a může někomu zlepšit den. Je důležité šetřit, ale na správných místech a já s úsměvem rozhodně nešetřím. Když někdo říká, že Američané jsou takoví a makoví a že se smějí, ale není to upřímný, tak podle mě má ten dotyčný problém právě sám se sebou. Věci, které nám nejvíc vadí, se většinou nejvíc týkají nás samotných. Takže opravdu nemám problém s „emerikn smajl“ a jsem ráda jeho součástí. :)))

Mějte krásnej den a nezapomeňte na úsměv!

Vaše Terka

The post Americký úsměv – přetvářka nebo radost? appeared first on Live More!.

Americký sen = jedu do Ameriky, tam si ze mě všichni sednou na zadek, hned dostanu super práci, vydělám těžký prachy a pak se vrátím a bude ze mě ten největší King. Tak takhle to bohužel nefunguje. American dream je něco mnohem hlubšího a hlavně se v pozadí skrývá neskutečná dřina, výdrž a obětování. Americký sen vlastně vznikl při imigraci Evropanů do USA. Lidé, kteří osídlovali Severní Ameriku, sem šli za svobodou a lepším životem, ale aby toho dosáhli, tak museli neskutečně dřít, museli být odvážní a chytří.

Takže americký sen je, že se člověk pomalu z ulice dostane na samotný vrchol finanční nezávislosti a pak si užívá a plní další sny. Krásným příkladem americkýho snu je pro mě zrovna třeba Arnold Schwarzenegger. To, co dokázal tenhle člověk, je naprosto neuvěřitelný a já tyhle lidi strašně obdivuju. Samozřejmě americký sen nemusí být pouze extrém z ulice na křeslo prezidenta. Každej tohle spojení vnímáme jinak, ale podstata toho, že nic není zadarmo, je stejná.

Například nám hrozná spousta lidí píše, že nám závidí (samozřejmě v dobrým smyslu slova), že jsme si splnili svůj americký sen. Nás tohle strašně moc těší a tyhle pozitivní zprávy a komentáře od lidí nás neskutečně naplňují a člověk si uvědomuje, že to co dělá, není jen tak do větru. Jen bych ráda uvedla na pravou míru náš americký sen a jak to vlastně doopravdy je.

My rozhodně nejsme ukázkou splněnýho americkýho snu. Opravdu jsme ještě nic nedokázali, jsme teprve na cestě, dokonce si troufám říct, že jsme teprve na začátku cesty.

Zabalit všechno v Česku, všechno prodat, všeho se zbavit a zaklapnout za sebou dveře, byl samozřejmě obrovský krok, kterej chtěl kus odvahy. Ale byli jsme na to dva, vzájemně se podporujeme a doplňujeme. Ono, když už uděláte takový rozhodnutí a uděláte první krok, tak je to, jako byste skočili z útesu do vody. Taky už ten skok nemůžete vrátit zpět. Můžete ho jen ovlivnit, abyste třeba nehodili placáka a nebolelo vás to.

Stejně tak to bylo s náma, skočili jsme do toho s tím, že uděláme maximum pro to, aby nám vše klaplo bez nějaké újmy. A klaplo to! Jsme tu! Akorát jsme na úplným začátku s totálně holým zadkem. Takže opravdu jsme si ještě nesplnili ten American dream, ještě jsme tady nic nevybudovali, ještě jsme zatím nic nedokázali. Ale doufáme, že se to změní!

Už jsem slyšela tolik tvrzení, že Amerika už není to, co bývalo. Že teď už si tam člověk ten americký sen nesplní atd. „Amerian dream is over“. Já bych tyhle lidi upřímně fackovala. V Česku uslyšíte: „Nooo to už není to, co to bývalo a za komunistů, jak bylo dobře.“ Snad v každým státě na celé zeměkouli uslyšíte, že to už není to, co to bývalo. Proč máme pořád nutkání hrabat se v minulosti a přicházet tak o přítomný okamžik? Vysvětlete mi to někdo!

To je divný, že to už není to, co to bývalo, když jsme se posunuli o 20 let. Dnešní generace bude za 20 let říkat úplně to samé. Historie se prostě opakuje. Řeknu vám něco hodně moudrýho – nikdy to nebude, jak to bývalo. Divný, co? Když se vyvíjíme, tvoříme si nové příležitosti a nový rozhled. Ten, kdo není schopen přijímat to, co k nám přichází, se sám ochuzuje o spoustu věcí.

Jenže nic to nemění na tom, že bychom si nemohli plnit své sny. A upřímně je úplně jedno jestli to bude v Americe nebo na Velikonočních ostrovech. Pokud má člověk snahu, jde si tvrdě za svým, tak si může svůj American dream splnit i v Horní Dolní. Kdo chce vidět práci a příležitosti, tak je uvidí.

Spousta z vás se ptá, jaké máme životní cíle, jaké jsou teda vlastně naše sny a jestli máme to, co jsme chtěli. Ano, máme to, co jsme chtěli, v tom smyslu, že jsme v Americe, o které jsme snili. Žijeme blízko oceánu v nádherným prostředí a naprosto to tady milujeme. S jistotou vám mohu říct, že jsme opravdu šťastní. Nicméně zatím si to tady neužíváme tak naplno, jak bychom si představovali a jak to hlavně my dva umíme. Momentálně tvrdneme většinu času u počítačů a pomalu realizujeme projekty, který jsme si plánovali.

Jsme šťastní, že můžeme být spolu, pracovat na všem společně, což jsme takhle celou dobu chtěli a takhle jsme si to i nastavili, ale nemůžeme si dovolit jen tak jet ven užívat si to nádherný počasí. Prostě všechno má svoje pro a proti.

Chtěli bychom se vypracovat, abychom byli finančně nezávislí. Teď to nechápejte ve smyslu, že prahneme po miliardách.
Chceme na tom být finančně tak, abychom mohli jít do obchodu a nemuset počítat, co vyjde levněji. Abychom mohli zase cestovat a užívat si to, co nás baví. Chtěli bychom si dopřát lepší bydlení v podobě domečku se zahrádkou, nejlépe samozřejmě s výhledem na oceán, jak jinak že.

Věnovat se především sami sobě a prožívat život fakt naplno. Založit v budoucnu rodinku a dopřát miminu krásný dětství a nezapomenutelnej start do života. Tohle je asi náš největší cíl a sen. Možná spíše cíl, protože sny jsou sice důležitý, ale pokud člověk zůstane jen u toho snění, tak se nikam moc neposune.

Takže jsme opravdu teprve na začátku v tom splnit si americký sen. Nicméně jsme odhodlaní udělat pro to opravdu maximum. Jsem hrozně šťastná, že jsme se tu naši cestu rozhodli sdílet s vámi, protože se nám dostává skvělé podpory, která nás žene vpřed!

Moc díky

Mějte se krásně

Vaše Terka ????????????

The post Americký sen appeared first on Live More!.

Američani si ze své vlajky udělali styl. To znamená, že tady frčí oblečení s americkou vlajkou, nábytek, doplňky do bytu, polepy na auta, vlastně na cokoliv si vzpomenete, tak koupíte s americkou vlajkou. Dokonce se tady slaví Flag Day, který připadá na 14. Června. Není to sice federální svátek, ale znamená to, že všichni vyvěsí na týden vlajku. V některých městech se dokonce pořádají průvody.

To byl správnej kolík na Daytona bike week

Na svoji vlajku jsou opravdu hrdí. I když oni jsou právě hrdí na všechno a to je to, co se mi tady hrozně líbí. Jsou hrdí na Ameriku a na to, že jsou Američani. Jsou hrdí na to, odkud pochází. Jsou hrdí na svoji práci i přesto, že se nejedná o vysoký postavení. Jsou hrdí na svoji armádu, policii, hasiče apod. V tomhle jsou neuvěřitelní patrioti a za to mají můj obrovskej obdiv. Když se nás ptají na důvody, proč jsme se sem přestěhovali, tak se nám ještě nestalo, aby nám řekli, hele vychladni, takhle to vůbec není. Jde na nich vidět, že jsou nadšení a pyšní na to, že jsme si jeli splnit svůj sen právě sem a podpoří naše názory.

Veterans Day

To ani nemluvím o tom, když jsou svátky typu Veterans nebo Memorial Day, Den nezávislosti, Den díkuvzdání apod. Třeba Veterans Day je státní svátek, kterej ctí vojenské veterány. Tímto svátkem Amerika vyjadřuje svůj dík za to, co v životě udělali pro svoji zem. Je to hrozně hezký. V restauracích mají v ten den veteráni třeba jídlo nebo kafe zdarma. (Vlastně mají výhody i po zbytek roku. Kousek od toho, kde bydlíme je autobazar a pro veterány nabízejí slevu 500 dolarů na auto od nich a tak bych mohla dál pokračovat.) Na Veterans Day se ještě konají různý ceremoniály a slavnosti. Někomu se to může zdát směšný, ale proč? Protože tihle lidi šli do války, aby bojovali za svoji zem? Jsou směšní, protože věří v Ameriku a jsou hrdí, že jsou Američani? Nemyslím si. Na autech a nejen tam uvidíte často nálepku „God bless America“.

Sen mnoha malých kluků

Když se tady zeptáte malýho kluka, čím by chtěl být až vyroste, ve většině případů vám řekne, že chce být vojákem, policajtem nebo hasičem, což není u malýho kluka tak neobvyklý. Ovšem s tím rozdílem, že v mnoha případech si zatím jdou a opravdu se tím vojákem nebo policajtem stanou.

V Orange County Choppers, motorka na počest 11/9, ty mikiny a helmy se našly v troskách…

Jako příklad bych mohla uvést i 11. září, který v Američanech zanechalo hlubokej šrám. Dodnes mají na autech nálepky typu „nikdy nezapomeneme 11/9“na počest všem, kteří tam padli. Když se blíží tohle datum, tak jakoby tahle tragédie znova ožila. Města rozsvěcují dvě světla, který symbolizují dvojčata z NY. Na hasičských stanicích v NY, jsou památníky jako vzpomínka na směnu, která při téhle tragédii sloužila a v mnoha případech zahynula apod.

Ameriku si bere spousta lidí a zemí do pusy, nejčastěji to jsou ti jedinci, kteří tady v životě nebyli nebo ti, co v sobě mají hluboko zakořeněný komunismus. Ale nikdo už neřekne, že Američani nejsou zvyklí sedět doma na gauči a nadávat, jak je všechno na prd. Vstanou a jdou udělat něco pro to, aby to změnili, byť je to sebemenší blbost. Například u nás je taková oblíbená plážička u řeky, pořád tam někdo je a nestane se, že by tam bylo prázdno. Tudíž je tam větší nepořádek než kdekoliv jinde. Jenže oni nenadávají, jací jsou lidi prasata. Ano jsou prasata, ale tím, že se kvůli tomu budu rozčilovat, nic nezměním.

Vpravo je pomník pro ty, kteří z místní jednotky padli při záchraně lidí po útoku na dvojčata…

Takže jednou za čas někdo napíše na místní facebookovou skupinu, že vyhlašuje den úklidu na téhle pláži a kdo chce, ať se přidá. Nevěřili byste, kolik lidí se tam sejde. Jdou a prostě ty odpadky posbírají! A co z toho mají? No přece dobrej pocit, to je pro ně největší odměna. Bohužel lidi často přemýšlí stylem, že za dobrej pocit si nic nekoupím, což je dost smutný. Náhodou to byla super akce, bylo nás tam dost, takže na každýho jedince zase nezbylo na posbírání až tolik odpadků. A vyklubalo se z toho hrozně fajn dopoledne.

Pow Mia – symbol amerických vězňů a ztracených v akci ve válce ve Vietnamu…

Oni nefungují stylem, proč bych to měl dělat, když jsem to nezavinil. Oni si řeknou: tohle se mi nelíbí, tak udělám vše pro to, abych to změnil. V tomhle jsou pro mě obrovským příkladem. A upřímně ano, peníze jsou důležitý, musíme platit nájem a složenky, ale stejně tak považuju za důležitý právě ten dobrej pocit, kterej v nás vyvolá něco pozitivního, způsobí nám dobrou náladu a pocit štěstí. A tohle si vůbec neuvědomujeme, jak je tohle hrozně důležitý. Pokud v nás budou přetrvávat tyhle pocity, bude se nám lépe dařit i v práci nebo kdekoliv jinde. Pozitivní pocity jsou důležitý pro život stejně jako voda, protože bez nich se nedá žít. S negativníma pocitama se dá pouze přežívat.

Památník v New Orleans obětem hurikánu Katrina

Memorial Day zase naopak uctívá všechny vojáky, co padli v kterékoliv válce. Tady se všechno slaví ve velkým, ať se jedná o Vánoce, svátek matek, Den díkuvzdání, narození dítěte nebo maturita, prostě jakákoliv významná událost se tady slaví ve velkým. Může se to zdát komerční a kýčový. Ono to tak i je, ale to jen pro to, že oni všechno hrozně prožívají a jsou na to hrdí. Ale upřímně, proč se bránit slavení? V obchodech tady najdete všechno ke všem možným příležitostem a tím nemyslím jen velký svátky, ale i k oslavě narození dítěte, dostudování školy, narozeninám, zásnubám atd. je to neuvěřitelný a já vždycky jen chodím s úžasem, co všechno nevymyslí. Jak by Američan řekl: „Why the hell not???“

Vzpomínka na 11/9 v Jax

Co se týče patriotismu, tak v tomhle jsou Američani hodně napřed a dělá je to právě těmi silnými, který si pořád někdo bude brát do pusy. U málokteré země se tohle vidí a myslím, že se nemají za co stydět. Rozdíly v patriotismu oproti Česku jsem vnímala i v Evropě, ale rozhodně ne v takové míře. Rozhodně bych nerada, aby to vyznělo, jako posuzování, kde je co lepší, to vůbec ne! Ale jde spíš o to, že cestování je opravdu hodně o poznání a otevře člověku oči v mnoha směrech. Ze spousty věcí si můžeme převzít něco pozitivního a naučit se něčemu novýmu. A ne hned zavrhovat, cokoliv je jiný nebo cizí, s tímto přístupem se jako člověk těžko někam posuneme.

Přeji vám nádherný den!!!

Vaše Terka

The post Americký patriotismus appeared first on Live More!.