Pocítila jsem po dlouhé době hroznou svobodu. V čem? V tom, že jsem se projížděla po ulici v plavkách a nikdo na mě neházel znechucený pohledy, nikdo mnou nepohrdal a nikdo se mi nesmál. Bylo to přesně naopak!!!

Na Den nezávislosti jsme vytáhli kola a jeli se projet k pláži, kde to v tento den nejvíc žije. Projížděli jsme se na kole ulicí, kde to byla jedna velká párty a pak jsme šli chvíli zarelaxovat na pláž. Byla jsem celá mokrá a už jsme chtěli jet zpět a já říkám Balůovi, že bych se taky jen tak chtěla projíždět po ulici v plavkách jako ostatní. A Balů se na mě udiveně podíval, proč to jako neudělám.

Řekla jsem mu, že mám soudnost a vím, že si to nemůžu dovolit, protože jsem tlustá a není to tak pěknej pohled. Ano, světe div se, mám doma zrcadlo a vím, jak vypadám. Načež se strhla lehce jiskřivá debata, kdy mi Balů řekl, že to řeším úplně zbytečně, že jsem v Americe a tady se přece tohle neřeší. No a řekl mi, že pokud mě to uklidní, tak pojede na kole taky bez trička. A fakt jel, prostě podpora úplně maximální!

Jak jsem se cítila? Jako člověk!

Těžko vám asi popíšu pocit, kdy si jedu na kole v plavkách ulicí, na každým výmolu jsem se vždycky pěkně celá rozvlnila a i přesto na mě pořvával nějakej týpek: „Hey what’s up, pretty girl!“ Je to hrozná blbost, ale tohle kdybych udělala v ČR, tak mě lidi normálně ukamenují. Nikdo z vás si nedovede představit, co tohle s člověkem udělá. Jak jsem se cítila? Jako člověk! Kterej se nemusí schovávat a bát se ostatních pohledů. A sebevědomí? O to jsem s přibývajícími kily postupně přicházela a tady se mi zase vrací.

Zdravý sebevědomí a sebeláska je strašně důležitá. Když nemá člověk rád sám sebe, jak může mít rád okolí? A s tímhle jsem měla docela problém, jak jsem přibrala. Nesnášela jsem reakce okolí, pořád jsem to řešila a na sebe jsem se nemohla podívat. Okolí jsem přestala úplně řešit a hrozně se mi ulevilo. Tohle všem doporučuji, neřešte, co chce okolí! Řešte to, co chcete vy!

Zdravý sebevědomí a sebeláska je strašně důležitá.

Největší problém jsem asi měla s tím přijmout sama sebe a mít se ráda. A po pravdě pořád na tom pracuji. I když jsem se rozhodla zhubnout, tak mi těch pár kilo, který jsem zatím shodila k té sebelásce pomohlo, ale asi to ještě není úplně ono. Každopádně až zhubnu podle svých představ, tak se asi budu milovat, jak nikdá

Nicméně je neuvěřitelnej pocit žít bez nátlaku okolí a bez stresu, že mě zase jen bude někdo soudit. Je to taková pohoda, volně dýchat, neřešit, co si vzít na sebe, aby se to lidem líbilo a aby na mě blbě nečuměli. Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že obhajuji obezitu!!! Měli bychom o svoje tělo pečovat s láskou, ale jsme jen lidi a děláme chyby. Necháme se lehce strhnout k nějakým průšvihům.

 Je neuvěřitelnej pocit žít bez nátlaku okolí a bez stresu, že mě zase jen bude někdo soudit.

A proto absolutně nemá právo nikdo z nás, nad někým polemizovat, řešit ho, vymýšlet si konspirační teorie, jaký má život a dělat si o člověku úsudky na základě toho, jak vypadá. Všichni z nás chybovali, chybují a chybovat budou. Proto nám nenáleží právo odsuzovat druhé. Věřte mi, že si takhle zbytečně vzájemně hrozně ubližujeme a pak hledáme cesty, jak z toho ven.

Teď nedávno mi pod videem přistál komentář, že bych měla mít trochu soudnosti. Bylo to video, kde jsem se nijak zvlášť nevyjadřovala a neměla jsem na sobě ani nic šílenýho. Měla jsem na sobě sukni těsně nad kolena, tričko, který mi nebylo krátký, nikde mi nelezlo břicho nic. Když se balů zeptal slečny nebo paní v čem mi chybí ta soudnost, tak napsala, že bych měla schovat to břicho a boky, že to není moc sexy.

Takže tím, že jsem tlustá, tak bych měla chodit v hábitu nebo se oblíkat, jak nějaká mamina? Já jsem se nad tím komentářem ani nepozastavila, ale Balůa to hrozně naštvalo. Tohle je přesně ta vlastnost, která se nám nelíbí a se kterou jsme se tady ještě nesetkali. Pochopila bych názor slečny nebo paní, kdybych se procházela po módním mole a dělala ze sebe největší sexbombu, pak má možná právo to napsat. Ale já se prohřešila pouze tím, že jsem si na sebe vzala to, v čem se cítím dobře. A to je přesně to, co je špatně.

Ráda bych apelovala na všechny tyhle rádoby módní kritiky a nevím, jak jinak je ještě nazvat. Všichni máme doma zrcadlo a víme, jak vypadáme. Uvědomte si, že to, s kým mluvíte, je člověk. A můžete mu podobnými poznámkami dost ubližovat. Nejste v jeho kůži, nevíte, co má za sebou a vám nenáleží právo ho jakkoliv soudit. Nechte si ty poznámky pro sebe. Pokud vás obezita nebo špeky nějakým způsobem pohoršují, tak se s tím člověkem nestýkejte a neubližujte mu!

Takže? Ať už jste hubení, při těle nebo tak akorát, je to jedno. Vždycky se mějte rádi za všech okolností a neberte si tolik k srdci útoky ostatních. Dopřejme si trochu té svobody a mějme se rádi takoví, jací jsme A pokud vám ty špeky vadí a je to nepřekonatelná překážka k tomu, abyste se přijali, což je můj případ, tak hold nezbývá nic jinýho než vstát a něco s těmi špeky udělat. Každej krok vpřed je důležitej a počítá se! Nezapomeňte, že ti rádoby kritici kritizují právě z toho gauče, takže budete vždy o krok před nimi.

Jinak tohle je oficiálně moje první veřejná tlustoprdská fotka se vším všudy. Chtě nechtě jsem se vždy fotila tak, aby nebylo nic vidět A dokonce jsem jen v plavkách i ve videu a jsem s tím v poho. Čekejte od nás cokoliv kromě přetvářky a dělání ze sebe něco, co nejsme Vím, že se to dnes nenosí, ale nám je to fuk!

Mějte se krásně a vyvalte špeky pěkně na sluníčko a načerpejte energii!

Vaše oplácaná Terka

The post Ukázala jsem světu svoje špeky! appeared first on Live More!.

Náš Den nezávislosti v Česku

My jsme slavili Den nezávislosti už v Česku, samozřejmě jsme byli všem pro smích, ale i tak jsme si to vždycky hrozně užili. Tady je tenhle svátek neuvěřitelná sláva a absolutně to předčilo moje očekávání! Všude je americká výzdoba, vyvěšený vlajky, lidi na sobě mají oblečení s americkou vlajkou. Pláže a parky jsou plný lidí, kteří grilují a baví se. Pořádají se různý přátelský zápasy, soutěže a zábava, nad kterou kolikrát zůstává rozum stát. Například ve Fernandina Beach, kudy jsme projížděli, se pořádala přehlídka psů, kteří byli vyzdobení v americkým stylu. Prostě úžasný!!

Na každým rohu se prodávaly ohňostroje, který tady práskaly už tak tři dny dopředu a tři dny po. To mě trochu štvalo skrz pejsky, kteří z toho měli akorát stres. Než jsme odjížděli, tak jsme jim pustili nahlas televizi a dali jim psí pamlsky, který jsem jim upekla, tak myslím že to nakonec v pohodě zvládli, ale bylo večer vidět, že jsou rádi, že jsme doma.

Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.

Společný snídaně na pláži

Supermarkety byly plný různých dortů v podobě hamburgerů nebo amerických vlajek, spousta potravin měla obaly ve stylu americké vlajky a já zase jen hleděla úžasem. Už jsem psala článek o tom, jací jsou Američani patrioti, ale na Den nezávislosti jsem se fakt nestačila divit a slovo vlastenectví pro mě dostalo úplně jinej rozměr. Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.

Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky.

Východ slunce

My jsme si ráno přivstali a jeli na pláž podívat se na východ slunce. Vzali jsme si s sebou snídani a užívali si ten pohled na oceán, surfaře a usmívající se lidi na procházce se psem.

Ranní procházka a sbírání mušliček

Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky. Takže jsme se nasnídali, zaplavali si v moři a jeli domů. Nabalili jsme si ledničku na grilování, udělali jsme si „Must Do List“, co musíme za ten den bezpodmínečně zažít a vyrazili jsme na ostrov Amelia.

Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky.

Výzdobu jsme vzali zodpovědně

Po cestě jsme si vyzdobili auto, takže jsme si z něj udělali takovou pojízdnou americkou ambasádu a mysleli jsme si, jak na nás budou všichni koukat a smát se nám. Ale nikdo si nás vůbec nevšiml. Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky. Prostě pohoda.

Až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna.

Netradičně dobrodrůžo

Když jsme dojeli na ostrov, tak jsme se vydali na pláž, kam se dá zajet autem. Netradičně. My to milujeme, protože si můžete s sebou vzít cokoliv vás napadne a nemusíte se s těma věcma nikde tahat, všechno máte po ruce.

Sheriff byl hrozně ochotnej!

Jenže, co se nám nestalo. To bychom nebyli my, aby jsme nezažili nějaký neplánovaný dobrodružství. Rozhodli jsme se jet do parku ugrilovat masíčko, dát si pivko a chvíli posedět. Jenže když jsme vyjížděli z pláže, tak jsme zapadli. Ano máme zadokolku, protože když jsme si to auto kupovali, tak jsme si říkali: „Na co nám bude na Floridě 4×4?? Už to víme. Takže ponaučení pro příště, pokud chcete jezdit na pláž s pohonem zadních kol, nejezděte do rozhrabanýho písku. A až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna.

Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití.

Všiml si nás šerif, kterej jel kolem, vůbec se ničemu nedivil, protože jsme nebyli ten den ani první ani poslední. Nicméně nám sdělil, že by správně neměl lidi vytahovat z písku (asi by totiž nedělal nic jinýho), ale řekl nám, že nás vytáhne. Byl hrozně milej a ochotnej. Když jsme mu děkovali, tak vypadal, že mu to přišlo až blbý, že mu tolik děkujeme. Tohle se mi tady strašně líbí. Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití. Naopak jsou přátelští. Teda až do doby než si na ně otevřete pusu, pak se s váma už moc párat nebudou a můžete si dát klidně jednu noc za mřížema. Mají tady fakt respekt a přirozenou autoritu, a když jste v nesnázích, snaží se vám pomoct. Snaží se vám hlavně pomoct jako člověk a né že by to měl v popisu jeho práce.

Náš Must do list

No ale zpátky k nám. Když nás vytáhl a odjel, tak jsme se rozjeli a zapadli znova. Nedělám si srandu. Já už jsem se trochu styděla i když jsem teda asi neměla důvod, ale tak znáte to, když na sebe člověk stáhne víc pozornosti než by chtěl. Po chvilce přijel chlápek, co měl taky truck. S úsměvem úplně v pohodě vytáhl řetěz, zahákl nás a vytáhl. Už nasedal do auta, tak jsem za ním ještě letěla s pivama a ten děkoval, jako bych mu vysolila pár set doláčů. Tohle je na jihu výhoda, truck tady má snad každej druhej a Američani jsou vždycky hrozně ochotní pomoct, aniž by za to něco očekávali. Tudíž se vždycky někdo najde, kdo vám pomůže. V tomhle jsou neuvěřitelní, strašně se mi to na nich líbí a mám se v tomhle od nich ještě co učit!!

Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“.

Dva šílenci

Ztratili jsme tímhle bohužel dost času, takže jsme nestihli náš piknik. Chystali jsme se totiž večer do centra Jacksonville na ohňostroj. Ani jsme nestihli jet domů se opláchnout a převlíct do čistýho oblečení. Jeli jsme rovnou z pláže, celý ulepení a od písku do centra. Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“. Dělali jsme to poprvé, takže to ani tak nebyla challenge spíš jak obrovská sranda, kdy jsem nemohla zastavit smích a krkání z piva. Jde vlastně o to, že máte pivo v plechovce a něco ostrýho, čím tu plechovku ve spod probodnete a tou dírou to pivo musíte vypít.

Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho?

Shotgun challenge

Je to hrozná blbost, ale strašně jsme se u toho nasmáli a já pivo nějak extra nepiju, takže pro mě to byla i challenge.  Do centra jsme dojeli tak tak, ale našli jsme si perfekní místo na nábřeží, odkud byl ohňostroj krásně vidět. Byl nádhernej a mě tyhle slavnostní chvíle vždycky hrozně dojímají. Vzpomínala jsem u toho, jak jsme si minulý rok připíjeli, aby ten další Den nezávislosti už byl v Americe. A je to tady!! Zvládli jsme to a ten den jsme si hrozně užili.

Ohňostroj v Jacksonville

Koukala jsem i na lidi kolem sebe, jak tam práskají jednu fotku za druhou, zběsile všechno natáčí a ještě než ten ohňostroj skončí, tak už letí na parkoviště aby se vyhnuli dopravní špičce. Tohle pozoruju už delší dobu a nechápu to. Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho? My jsme si dali s Balůem pusu, objali se, vzpomínali, jak jsme si tohle všechno hrozně přáli a vyslovovali další přání, který bychom chtěli. A to přece dělá tu chvilku vzpomínkovou ne?

Byl to nádhernej den, plnej pozitivní energie, srandy a radosti i když nás potkal trabl. Hrozně ráda na to budu vzpomínat a jsem ráda, že se o to s vámi můžu podělit. Mějte se krásně a užívejte si pěkný chvíle!!!

Vaše Terka ????????

The post Den nezávislosti 2016 appeared first on Live More!.