Chtěla jsem vám napsat o našem Díkůvzdání. Co znamená v Americe Thanksgiving Day se dočtete na internetu snad všude, ale jak to doopravdy probíhá? Přijde mi, že Díkůvzdání se tady prožívá pomalu víc než Vánoce. Celá rodina se sejde u večeře, pomodlí se, všichni si řeknou, za co jsou vděční a pak se pustí do večeře. To mi přijde jako hrozně krásná tradice. Bohužel je zprzněná tím, že po večeři se od stolu utíká k fotbalu a zběsilým nákupům, protože ve čtvrtek začínají slevy na Black Friday. Z lidí, kteří s pokorou říkají, za co všechno jsou vděčni, se později stávají monstra a jsou ochotni se klidně porvat s ostatními o televizi, která je ve slevě. Jako ty slevy bývají fakt brutální, ale kolikrát si říkám, kam se poděla naše lidskost.

My jsme letošní Díkůvzdání brali jako takovou oslavu a jedno obrovské díky za to, že se podařilo vydat knížku do Vánoc. V posledních měsících jsme žili opravdu jako krysy. Vůbec jsme nechodili ven, veškerý čas jsme strávili u počítačů, chodili jsme spát až ráno nebo dopoledne, takže jsme celý den prospali a večer vstali a opět šli pracovat. Tohle bylo opravdu psycho a trochu se to na nás podepsalo. Byli jsme pořád unavení a celí dolámaní. Každopádně ten pocit, kdy spadl server, protože měli všichni zájem o knížku v předprodeji, byl totálně k nezaplacení. Jako kdyby nás někdo kopl do zadku a my měli chuť pokračovat dál.

Nakonec jsme v tom šíleném maratonu stihli upéct krocana, což byla naše premiéra. První Díkůvzdání jsme trávili ve Wisconsinu u známých, druhý rok jsme byli u našich sousedů a letos jsme se do toho pustili sami. A bylo to hrozně super, protože jsme s Balůem vařili společně, byla to hrozná sranda a neskutečnej oddych od počítačů. Večeřeli jsme sice dost pozdě, ale to nám bylo jedno. Byli jsme rádi, že jsme společně všechno zvládli a můžeme si chvíli vydechnout. Sice jsme nepronášeli modlitbu, ale řekli jsme si, za co jsme vděčni. Asi bych se opakovala, když napíšu, že jsem vděčná za svýho Balůa, svoje nejbližší a to, že jsme zdraví a můžeme společně žít svůj sen.

Nicméně tento rok vzdávám obrovské díky za „prozření“ vůči lidem. Přiznám se, že jsme hodně zanevřeli na lidi po našich špatných zkušenostech. Nejde jen o faleš a zklamání, ale také o to, že jsme už byli ze spousty lidí znechucení. Viděli jsme jen, jak si mezi sebou ostatní závidí, pomlouvají se, jak jsou na sebe zlí. Viděli jsme, jak se na nás smějí a za zády nás pomlouvají. Viděli jsme, jak se snaží o naši přízeň, aby nás mohli využít. Viděli jsme, jak měli neustálou potřebu nás o něčem poučovat a školit ve věcech, ve kterých jsme měli jasno. Uzavřeli jsme se přede všemi. Nechtěli jsme se seznamovat s nikým novým. Viděli jsme, jak se nedokážou lidé usmát. Nechtělo se nám do společnosti. Nechtělo se nám být s lidmi, které jsme dříve považovali za své přátele. Byli jsme zklamaní a z lidí spíše otrávení. Měli jsme svůj svět „Ňuňu a Balů“, do kterého jsme nikoho nepustili.

Když do mě Balů hučel, abychom natáčeli videa a abych psala blog, tak jsem mu řekla: „Ale lidi nás budou nenávidět! Budou nás nenávidět za to, že jsme tlustí nebo že žijeme v Americe. Budou nás nenávidět za naše názory a já nevím za co všechno. Já nechci číst den co den útoky na naši osobu.“ Balů: „Na to se vyser a neřeš to! S takovou bys potom nemohla dělat nic.“ A dnes? Těch útoků, kterých jsem se tolik bála, je úplné minimum a většinou se jim spíše směji. Ale za tu dobu, co natáčíme videa a já píšu blog, jsme přišli do kontaktu s tolika skvělými lidmi, že jsme si oba dva říkali: „Kde ty lidi byli, když jsme ještě žili v ČR?“ Uvědomili jsme si, že ti skvělí lidi tam byli vždy, jen my jsme jim nedovolili se k nám přiblížit. Díky natáčení videí a blogu jsme měli příležitost poznat super lidi, kteří mají srdce na správném místě.

Chodí nám neskutečně krásné zprávy, neuvěřitelná podpora za to, co děláme. Lidé nám děkují, že jsme jim zlepšili den, že si pouští naše videa, když mají náladu pod psa. Děkují nám, že jim předáváme tolik pozitivní energie. A my zase děkujeme za tak skvělou zpětnou vazbu a ukázku toho, že na světě nejsou jen ti špatní a zlí lidé. Jasný, po světě jich běhá spousta, ale nedovolme, abychom kvůli takovým lidem uzavřeli svá srdce právě pro ty, kteří si tam to místo zaslouží.

Proto vzdávám díky vám. Vám, kteří jste nám ukázali, že by byla hrozná škoda se před lidmi uzavřít. Vám, kteří jste nám ochotni pomoci bez jakéhokoliv očekávání. Vám, kteří nás dokážete rozesmát. Vám, kteří nás máte rádi i přesto, že jsme tlustí a nehledíte na předsudky. Vám, kteří v nás věříte a podporujete nás. DÍKY!

Tak jsme vzdali díky, pštrosa jsme snědli a už se můžeme vrhnout na ty nákupy. My jsme Black Friday vždy bojkotovali. Je to jen velká marketingová bublina. Celoročně totiž v Americe nakoupíte oblečení, elektroniku i auta za skvělé ceny. Američani jsou obchodníci a na ceně se s nimi vždy domluvíte a slevy? Ty jsou tady celý rok. Takže za nás má smysl koukat na Black Friday tak maximálně po elektronice nebo značkových věcech. Ceny někdy jdou rapidně dolů, ale spíše u drahých věcí. Například u elektroniky dají obchodíci do brutální slevy jen pár kousků od konkrétního modelu televize nebo telefonu, o které proběhne bitka, ale zbytek sortimentu je vlastně za skoro normální ceny s nálepkou sleva. Takže pokud jste normální smrtelník a neprahnete po značkách, tak ty „zlevněné věci“ jsou vlastně skoro stejně drahé nebo levné. Záleží, jak to berete.

Letos jsme si řekli, že půjdeme do toho největšího šílenství, natočíme video a zkusíme něco ulovit. Ty hlavní slevy měly přijít až v noci, ale zjistili jsme, že nedočkavci a ten největší boom bývá o mnohem dříve. Tak jsme opět s naším štěstím chodili po prázdných obchodech a všechny extrémně výhodné ceny propásli. Takže naše první zkušenost s Black Friday byly prázdné obchody a prázdné regály. No, koupila jsem si pár kousků oblečení za skvělé ceny, za stejně skvělé jako kdykoliv jindy. A největší úlovek byl plyšový jednorožec, který s námi spí v posteli a Balů je z něj lehce na prášky. Ale tak hlavně, že je šťastná Ňuňu, protože pak jsou šťastní všichni.

Balů ještě do rána brouzdal po e-shopech s elektronikou. Hrozně ráda bych vám napsala, co tam objevil, ale já těm elektronickým serepetičkám vůbec nerozumím. Asi si bude muset založit taky blogísek, aby mohl světu sdělit své úlovky a udělat unboxing nebo haul. Každopádně si stále stojím za tím, že Black Friday dělá z lidí blázny a narušuje tu skvělou atmosféru na Díkůvzdání.

My jsme si ten den užili hlavně proto, že jsme si udělali pohodičku, měli jsme klid a udělali si radost nějakými drobnostmi. A hlavně, Díkůvzdání mám hrozně ráda, protože se tím většinou odstartují Vánoce, které úplně zbožňuju a já můžu konečně zdobit, péct a mít vánoční mood. Užijte si tyhle dny a schválně si napište, za co jste vděčni. Uvidíte, že máte mnohem víc, než si kolikrát myslíte. Mějte se krásně a užívejte si vánoční atmosféru.

Vaše spokojená Ňuňu

Kniha Nechci jen existovat, chci žít

Hodnocení 4.77 z 5

349,00 Kč Přidat do košíku

Sale!

Balíček 3 knih

Hodnocení 5.00 z 5

1 047,00 Kč 929,00 Kč Přidat do košíku

Kniha Podstata ženy

Hodnocení 5.00 z 5

389,00 Kč Přidat do košíku

The post Vzdávám díky! appeared first on Live More!.

Ingredience na 5 – 6 Kg krocana:

• 170 g másla při pokojové teplotě
• 3 lžíce na drobno nakrájených listů čerstvé šalvěje
• sůl a čerstvě mletý pepř
• 1 hrnek javorového sirupu
• 1/4 hrnku horké vody
• 1/4 hrnku hladké mouky
• 8 plátků slaniny
• 3 hrnky kuřecího vývaru
• 1/2 citronu

Něco navíc: Pro lepší chuť krocana ho můžete naplnit například krájenými jablky, pomeranči, citronem, cibulí, česnekem, hřebíčkem apod. Stejné ingredience můžete přidat do pekáče ke krocanovi. Podpoří tak skvělou chuť gravy omáčky, která se potom dělá z vývaru, kterým krocana podléváme.

Postup:

1. Krocana před pečením vytáhněte z lednice minimálně hodinu předem, aby dosáhl pokojové teploty.
2. Troubu předehřejte na 180°C, vyjměte z trouby horní rošt a dejte jej do spodní části trouby.
3. Celého krocana důkladně posolte a opepřete. Nezapomeňte také na jeho vnitřek. Smíchejte lístky nasekané šalvěje s máslem. Opatrně zajeďte prsty pod kůži krocana a po celé ploše vetřete máslo s šalvějí.
4. Potom můžete vycpat jeho dutinu nakrájenými jablky, pomerančem, cibulí, česnekem apod. Záleží na vaší chuti. Zbytek můžete přihodit do pekáče s krocanem.
5. Smíchejte javorový sirup s horkou vodou a celého krocana potřete. (zbytek si nechte na potírání v průběhu pečení)
6. Do pekáče přidejte vývar a dejte krocana péct. Každých 30 minut ho potírejte javorovým sirupem s vodou.
7. Jakmile docílíte krásně hnědé barvy kůže, tak ho překryjte alobalem.
8. Pečte cca 2 hodiny. Potom po celé ploše krocana položte plátky slaniny a dejte ještě péct na cca 30 minut, dokud nebude slanina krásně křupavá.
9. Jakmile krocana vytáhnete z trouby, tak ho znovu překryjte alobalem a nechte ho ještě tak cca 30 minut odpočívat.
10. Mezitím, co bude krocan odpočívat, si připravíte z vývaru gravy omáčku. Vývar z pekáče přecedíte do hrnce, jemně zaprášíte moukou, přidáte máslo a mícháte tak dlouho dokud omáčka nezhoustne. Trvá to minimálně 10 minut a omáčka by neměla být příliš hustá. Dochuťte solí a pepřem.

Brusinková omáčka:

V malém hrnci dejte ohřívat hrnek vody. Do vody přidejte hrnek krupicového cukru a jakmile se cukr ve vodě rozpustí, tak přidejte 360g čerstvých brusinek. Brusinky začnou cca po 10 minutách praskat a vnikne hustá brusinková omáčka. Přidejte špetku soli.

Zelené fazolky si udělejte podle chuti. Já jsem je udělala na másle a přidala jen trochu sojové omáčky. Nic jiného jsem k nim nepřidávala vzhledem k tomu, že krocan je obalený ve slanině s bylinkovým máslem a javorovým sirupem. Už tak mi to přišlo dost překombinované, takže přílohy jsem nechala spíše jednoduché. Dohromady to byla dokonalá kombinace a bylo to výborné. Nebudu předstírat skromnost, protože jsme to fakt měli lepší ne samotní amíci.

Užijte si kus Ameriky a přejeme dobrou chuť!

Gastroporno umělci Terka a Balů

The post Pečený krocan s glazurou z javorového sirupu appeared first on Live More!.