Nezbytnou součástí štěstí je obejít se bez některých věcí, které chcete.
Nic není zadarmo
Když jsem naposledy odjížděla od mojí milované tety, dostala jsem od ní kalendář, kde je napsaný na každý den citát. Je to hrozně fajn vstoupit do nového dne s nějakou zajímavou myšlenkou. Dnes jsem tam měla tenhle: „Nezbytnou součástí štěstí je obejít se bez některých věcí, které chcete.“ Přimělo mě to napsat článek, protože tahle myšlenka se mě velice dotýká.
[the_ad_group id=“57″]
Nezbytnou součástí štěstí je obejít se bez některých věcí, které chcete.
Bertrand Russel
K tomuhle koníčku se snad brzy vrátíme 🙂
Vzpomněla jsem si na náš život v Česku. Měli jsme úplně všechno. Krásný byt, pronajali jsme si rodinný domek, kde jsme měli zahrádku, bazén. Jezdili jsme si krásnýma autama a mohli jsme si dovolit koníčky, který už byly docela nákladný. Ale pořád nás něco táhlo za hranice.
Rozhodně jsme cestovali hodně za poznáním, ale přesto, že jsme v Česku měli úplně všechno, pořád tomu něco chybělo. Ani nevím, jestli se to dá nějak popsat, chyběla nám jistá pohoda, kterou jsme vždycky cítili za hranicemi.
Já se na lidi ráda usmívám, ale v Česku jsem většinou vypadala za blázna.
Vrátili jsme se domů, kde jsme to měli úplně super, ale jen jsem vylezla za branku, pravidelně mi něco zkazilo náladu!!! Třeba věčně natažený obličej sousedky, která měla pořád nějaký problém a nekončící potřebu řešit nějaké žabomyší války. Nebo jsem jela na nákup a ten stres v tom obchodě, naštvaný lidi, který se ani neusmějí, hrůza. Já se na lidi ráda usmívám, ale v Česku jsem většinou vypadala za blázna.
Pak jsme udělali ten obrovský krok a šli za tím, co se nám líbí. Šli jsme tam, kde jsme se cítili být šťastní. Samozřejmě nás doprovázely obrovský obavy, jestli si to trochu nemalujeme, přeci jen je rozdíl být v zahraničí jako turista nebo tam žít. Všichni nás měli za blázny, protože jsme víceméně vsadili úplně všechno na jednu kartu. Na Ameriku!! 🙂
Všichni nás měli za blázny, protože jsme víceméně vsadili úplně všechno na jednu kartu. Na Ameriku!! 🙂
V Česku jsme se zbavili úplně všeho a šli jsme sem s tím, že tuhle variantu jsme si sami vybrali, nikdo nás nenutil a uděláme vše proto, abychom byli šťastní. Stěhování sem nás stálo úplně všechno, veškeré úspory, rodinu, přátele, prostě všechno. Životní úroveň se nám rapidně snížila, žijeme ve dvoupokojovém apartmánu, který není úplně podle našich představ a ve čtvrti, která taky není úplně podle našich snů. 🙂 Ještě teď se bavím tím, jak jsme si naivně propočítávali, jak tyhle peníze půjdou na tohle a tahle část peněz na to…..Dopadlo to všechno úplně jinak a asi jsme počítali dost špatně. 🙂
Nicméně veškeré obavy se rozplynuly a podstata toho všeho je, že jsme teď šťastnější. Přesto, že to finančně není úplně podle našich představ, nežijeme v napětí a stresu. Myslím, že jsme krásnej příklad toho, že není štěstí mít peníze, ale být tam, kde jste chtěli s tím, koho milujete. To ostatní už přijde samo. Žijeme si v pohodě a přesně tak jak jsme si to vysnili. Teď je našim snem přestěhovat se do domu na pláži a věřte, že si za tím půjdeme zrovna tak, jako jsme si šli za tím, přestěhovat se sem.
Přijde mi, že je teď hodně v módě pořizovat si věci, na které nemáme, abychom udělali dojem na ty, které stejně nemáme rádi.
Proto se nevzdávejte svých snů a nejednejte na základě toho, co na to řekne okolí!! Pokud vás udělá šťastným to červené drahé auto, tak si za tím běžte. Ale rozhodně se za tím nežeňte jen proto, abyste udělali dojem na souseda. Přijde mi, že je teď hodně v módě pořizovat si věci, na které nemáme, abychom udělali dojem na ty, které stejně nemáme rádi. Nepřijde vám to postavený na hlavu? Mě ano. Takže pokud jste připraveni zaplatit cenu, za realizaci svých snů, jste na té nejlepší cestě k jejich dosažení!!! Za sebe můžu říct, že to pak stojí za to! Přeji vám hodně štěstí!!
Přeji krásný prosluněný den!!!
Život u moře
Když jsem byla malá, měla jsem to štěstí, že mě mamka vzala k moři. Milovala jsem to. Kdykoliv byla v dohlednu dovolená u moře, tak jsem žila jen tím. Jet na dovolenou k moři byla vždycky hrozná vzácnost, bylo to něco nedosažitelnýho, něco za odměnu.
[the_ad_group id=“57″]
Když jsme se dali dohromady s Balůem, tak jsme jezdívali k moři docela často. Oba to milujeme. Vždycky jsme si na pláži povídali, jaký by to bylo ráno vstát a jít na procházku se psem na pláž. Jaký by to bylo žít život jako na dovolené. Byl to jeho sen. Mě ani nenapadlo mít takový sen, přišlo mi to tak moc nereálný a absurdní, že jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, že bych tak mohla žít. Zanedlouho se jeho sen stal i mým snem a rozhodli jsme se za ním jít.
Naše první dovolená, samozřejmě u moře 🙂
Když si to tak vezmete, jsme tu jen na krátké návštěvě, tak přece ať to stojí za to ne?
Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, řekla jsem si, kde je sakra napsaný, že musím umřít tam, kde jsem se narodila? Přijde mi, že máme tak nějak předurčený prostě jít do školy, vystudovat, najít si práci, vdát se/oženit se, vzít si hypotéku, koupit dům nebo byt, porodit dvě děti a pak makat do sedření z kůže, abychom byli schopni tu hypotéku vůbec utáhnout a být tak odkázáni na celoživotní nespokojenost a nadávání, jak je život na prd. Když jsem si to takhle přehrála jako film, řekla jsem si, že takhle žít nechci. Chci mít radost ze života a ten život prožít. Když si to tak vezmete, jsme tu jen na krátké návštěvě, tak přece ať to stojí za to ne? 🙂 Změnili jsme to.
Ráno mě pravidelně probouzí sluníčko a taková ta exotická vůně, kterou znáte z dovolené u moře.
Tady to milujeme. Jak jídlo, tak prostředí
Ráno mě pravidelně probouzí sluníčko a taková ta exotická vůně, kterou znáte z dovolené u moře. Podívám se z okna, kde mě přivítají palmy a na obloze azuro. Kousek od baráku máme rybárnu, kde si můžeme každej den koupit čerstvou rybu. Když nevíte, kam se jít po práci zrelaxovat, tak tady je to jednoduchý, přece na pláž. Vzhledem k tomu, že žijeme u Atlantiku, tak ten pohled na to „nekonečno“ je prostě fascinující. Jen sedím, koukám a poslouchám to šumění, je to tak neuvěřitelnej balzám na duši, kterej se prostě musí zažít.
Timík se svým úlovkem 🙂
Občas se stane, že vidíme i delfíny, což je pro mě vždycky tak úžasnej pohled, kterej se mi prostě neokouká. Tohle všechno přece ovlivňuje lidskou psychiku, mě ovlivňuje i počasí a tohle všechno mě dělá šťastnější. Když vidím ty rodinky, jak si na pláži užívají, děcka se ráchají v moři nebo si hrají s balonem nebo staví hrady z písku, tak je to pro mě vždy krásná podívaná. A tak si to jednou představuji i já a těším se na to. Pořád to vidím jako lepší variantu, než aby mé dítě vyrůstalo na sídlišti.
Jednou si koupím auto, jednou budu cestovat, jednou budu bohatý, jednou budu žít u moře……na ostrově „jednou“ se mi nelíbilo.
Jednou si koupím auto, jednou budu cestovat, jednou budu bohatý, jednou budu žít u moře……na ostrově „jednou“ se mi nelíbilo. Tohle je mnohem lepší!! Pokud nemáte jasné cíle, nikdy se vám nesplní vaše sny!! Určitě máte kolem sebe blízké, co vám kdykoliv pomohou, ale ten samotný krok a změnit své myšlení musíte udělat vy sami!!
„Jednou“ se stalo skutečností 🙂
🙂
Krásný prosluněný den!!! ????
Proč zrovna Amerika?
Tohle je logicky první otázka, kterou nám všichni kladou. Je to úplně jednoduchý. Rozhodně jsme sem nešli kvůli penězům, naopak, naše životní úroveň se nám rapidně snížila a budeme muset sakra zamakat, abychom se finančně dostali tam, jak jsme na tom byli v ČR. Úplně ve zkratce: Lidi, prostředí, možnosti a svoboda.
[the_ad_group id=“57″]
V Evropě lidi koukají do země, a když koukají na vás, tak to jen pro to co máte na sobě a jak vypadáte.
Lidi
Neuvěřitelně přátelští a komunikativní. Kdykoliv se tady s někým střetnete očima, tak se pozdravíte a prohodíte pár slov. A co je na tom nejlepší? Vůbec to není trapný, je to absolutně přirozený. V Evropě lidi koukají do země, a když koukají na vás, tak to jen pro to co máte na sobě a jak vypadáte. Takže já jen vyjdu ven se psama a hned se na mě někdo usměje, pozdraví mě, prohodí se mnou pár slov a mě to zlepší náladu a mám hned lepší den. Připadá mi to jakoby tu lidi prostě byli rádi na světě. Nedělá jim problém pozvat vás na párty i přesto, že vás vidí poprvé v životě. Těžko se to popisuje těm, kdo to nezažili, prostě hrozná pohoda a žádná křeč. Tohle se mi tady hrozně líbí, je tady naprosto přirozený si přátelsky popovídat s cizími lidmi. Bez předsudků, bez posměšků. Neuvěřitelný!!!
Čeho si tady na lidech hrozně cením je to, že jsou ochotni vám kdykoliv pomoci aniž by za to něco očekávali
Čeho si tady na lidech hrozně cením je to, že jsou ochotni vám kdykoliv pomoci, aniž by za to něco očekávali. Dokonce tady máme takovou zkušenost, která nás obohatila natolik, že jsme se opravdu chytli za nos a uvědomili si, jak je v životě důležitý si navzájem pomáhat! Když jsme byli v New Yorku poslední den, tak jsme jeli vrátit do půjčovny auto a natankovali jsme za poslední cash. Neuvědomili jsme si, že nás ještě čeká mýtná brána, která byla taková hodně zastaralá a nebrali tam platební karty. Obsluhovala to docela nekompromisní černoška, které jsme tam chtěli nechat naše pasy, dojet vybrat do bankomatu a zaplatit to, ale ona prostě no way.
Příště až bude někdo v podobné situaci, tak mu nabídni svoji pomoc. To udělej!!
Tak jsme tam stáli asi už dvacet minut, kdy ona vypisovala nějakej formulář. Za námi se začala tvořit už docela dlouhá kolona, ale přitom nikdo nezatroubil. Měli jsme platit něco kolem deseti dolarů. Z ničeho nic se tam objevila taková mladá ženská, která se nás zeptala, jestli potřebujeme pomoc. A my, že ne, že jsme udělali jen chybu a nemáme u sebe cash atd.
A ona sáhla do peněženky a hodila tam té černošce 20 dolarů. A my na ni: Počkej!! To ne!! Dej nám na sebe číslo, my dojedeme vybrat do bankomatu a hned ti to vrátíme! A ona tak klidně řekla: já ale ty peníze nechci! A Balů: tak počkej, co máme teď dělat? A ona se otočila a říká: Příště až bude někdo v podobné situaci, tak mu nabídni svoji pomoc. To udělej!! A odešla. A ta černoška nám ještě vrátila na těch dvacet dolarů.
Tak jsme odjížděli se spadlou bradou a absolutně jsme nebyli schopni cokoliv říct, jen nás to přimělo se nad sebou dost zamyslet. Pomoci se nám dostalo z jejich strany už nesčetněkrát. A vždycky si jen řeknu, sakra mám se ještě co učit!!!
Prostředí
Oba jsme s Balůem milovníci moře a přírody. Takže jsme ani nijak nediskutovali o tom, zda k moři. Byla to nějak jasná věc. Život u moře je opravdu jiný a chystám se tomu věnovat samotný článek. Jen kolem našeho apartmánu je nespočet parků, kde můžete vidět miliony ptáků, pásovce, aligátory, mývaly a já nevím co všechno, je tady neuvěřitelná rozmanitost, co se zvířat týče. Pravidelně v moři vídáme delfíny a tohle se mi prostě neokouká a miluju to!!
Možnosti
Co se týče možností, tak tady je úplně všechno. A není dne, kdyby nás zase něco nepřekvapilo. Je jedno jestli jste pejskař, sportovec, dítě nebo dospělý, tady najde vyžití opravdu každý. Strašně moc možností je tady i v oblasti podnikání a práce. Pokud se rozhodnete podnikat se cvičenýma opicema a budete to dělat dobře, věřte, že si tu najdete své příznivce a uživíte se. Je tady neuvěřitelná kupní síla a služby fakt na všechno.
Je jedno jestli máte na autě kola od traktoru a celý vám svítí modře, pokud dodržujete rychlost, nikdo vás nebude zastavovat a kontrolovat jestli barva auta sedí s barvou v techničáku a jestli máte lékárničku.
Svoboda
Nevím, jak vnímáte svobodu vy, ale tady dokud neporušujete zákon, si vás opravdu nikdo nevšimne! Je jedno, jestli máte na autě kola od traktoru a celý vám svítí modře, pokud dodržujete rychlost, nikdo vás nebude zastavovat a kontrolovat jestli barva auta sedí s barvou v techničáku a jestli máte lékárničku. Není tu povinná helma na motorku, je na vašem uvážení, zda na ni sednete bez helmy nebo ne! Není tady povinná technická na auto, je na vás v jakém stavu máte auto a na vašem svědomí, jak hodláte ohrožovat sami sebe a okolí! Pokud způsobíte dopravní nehodu, tak za to opravdu zaplatíte!! Tresty přichází až po tom, co něco provedete! Dřív ne.
Tady s vámi jednají jako s rovnocenným partnerem, jako s přítelem a věřte či ne, člověk se cítí opravdu jinak!
Když jsme objížděli bazary a chtěli si projet auto, nechali nás jet samotný. Balů říká: ty se nebojíš, že ti to auto ukradnu? A bazarník říká: ne, jsem obchodník a věřím ti. A to se mi tady líbí, v Evropě s vámi jednají automaticky jako s nějakým grázlem. Tady s vámi jednají jako s rovnocenným partnerem, jako s přítelem a věřte či ne, člověk se cítí opravdu jinak!
Mohla bych o tomhle psát opravdu do nekonečna. Ráda bych ještě dodala, že je absurdní, mluvit o tom, že v Americe je to tak nebo onak. Amerika je strašně široký pojem a je to jiný stát od státu. Projeli jsme dost velkou část Ameriky a cítili jsme ty rozdíly, nicméně to o čem píšu, je v mých očích obecně platné.
To co tady popisuji, jsou moje poznatky, moje názory a moje domněnky a rozhodně je nikomu nevnucuju!! Je spousta věcí, co se mi tu nelíbí, k těm se určitě ještě dostanu, ale ten život tady je opravdu jiný a my si ho hrozně užíváme!! Tak už vstaňte od toho počítače, kupte letenky a přijeďte to poznat sami!! Ráda vám s čímkoliv pomůžu!!
Budu se na vás těšit!! Krásný den!! ????????????
Konečně máme své „doma“
Po těch všech útrapách co nás doprovázely s hledáním střechy nad hlavou, jsem už dost propadala panice. Balů svoje pocity najevo moc nedává, ale protože ho znám jako svý boty, věděla jsem, že už je taky dost nervózní. Přirozeně stoupalo i napětí mezi námi. Když jsme si četli ty hrozný hodnocení, tak jsme se na sebe jen podívali a jeli rovnou ještě ten den mrknout na apartmán, který jsme už viděli předtím, ale nijak zvlášť nás neoslovil. Jenže bohužel jsme neměli moc na výběr, takže nám stejně nic jiného nezbývalo.
[the_ad_group id=“57″]
Musím říct, že jsme si docela sedli s tím majitelem, který se v rámci rozhovoru s námi jen tak zmínil, že bude volný apartmán po jeho tetě, která se stěhuje do nového domu. Když nám apartmán ukázal, nebylo vůbec o čem rozhodovat. Apartmán byl v perfektním stavu, čistý a hlavně v plné výbavě, takže myčka a naše vysněná obří americká lednička. 😀 Hned jsme to podepsali, ale nastěhovat jsme se mohli asi až za týden, prostě snad dva dny před Vánoci.
Museli jsme koupit veškeré základní vybavení od hrnců, přes nábytek až po příbory. Je neuvěřitelný kolik věcí člověk doma má a vnímá je jako samozřejmost. 🙂
Dva dny do Vánoc :/
Neotáleli jsme ani minutu a začali nakupovat veškeré vybavení do bytu, abychom se mohli nějak zabydlet a strávit Vánoce jako lidi. Já nakupování miluju, ale tohle mě už fakt nebavilo, každej den objíždět obchody, no to bylo k zešílení, navíc před Vánoci, tudíž nákupní horečka kam se podíváš.
V pokoji na motelu jsme měli už jen uličku k posteli a do koupelny, jinak všude byly krámy. Museli jsme koupit veškeré základní vybavení od hrnců, přes nábytek až po příbory. Je neuvěřitelný kolik věcí člověk doma má a vnímá je jako samozřejmost. 🙂
Strávili jsme Vánoce už ve svém, což pro nás byl ten největší dárek a hlavně asi kilometr od moře!!!! Co víc si přát!!!
Co jsme se nastěhovali, tak ty dva dny jsme se nezastavili ani v noci. Balů montoval nábytek, já zaklízela. Do toho ještě udělat salát, protože Vánoce bez salátu a řízku pro nás prostě nejsou Vánoce! A já jakožto milovník cukroví jsem ještě musela upéct alespoň jednu várku rohlíčků a lineckýho.
Ale zvládli jsme to, sice jsme pak asi týden nic nedělali, protože jsme měli úplně odvařený záda a ťapičky, ale tím, že tu nemáme žádnou rodinku a přátele, tak jsme si tu válečku mohli dovolit a že jsme si ji užili!!
Nicméně strávili jsme Vánoce už ve svém, což pro nás byl ten největší dárek a hlavně asi kilometr od moře!!!! Co víc si přát!!! Takže jsme po dlouhé cestě nakonec doběhli do cíle a jsme spokojení jak želvy!
Konečně nohy nahoře 🙂
Konečně!
Nejvíc unavení byli samozřejmě pejsci 🙂
Přeji vám krásný den!!! ????????????
Nekonečné hledání bydlení
Ani jsme se pořádně nerozkoukávali po Jacksonville, protože hned po příjezdu jsme začali řešit otázku bydlení. Vzhledem k tomu, že jsme tu ještě neměli zaběhlý byznys a vlastně nic, bylo strašně těžký sehnat nějaký bydlení a my hlavně ani nevěděli, kde chceme bydlet, že. 😀
[the_ad_group id=“57″]
Takže jsme tisíckrát dokola probírali, jestli se vydáme ještě níž na jih nebo zůstaneme a budeme hledat bydlení tady, no hrůza. Do Vánoc nezbýval ani měsíc a my si malovali, jak Vánoce už strávíme ve svém. Po hodinách a hodinách, co Balů hledal a googlil, našel nějaký apartmány, na který jsme se byli podívat. Chtěli jsme co nejblíž k moři, což bylo samozřejmě dražší a dražší. Ale rozhodli jsme se, že pro začátek zkusíme najít nějaký bydlení tady na severu a uvidíme, co bude dál.
Do Vánoc nezbýval ani měsíc a my si malovali, jak Vánoce už strávíme ve svém.
Na motelu jsme už bydleli tři týdny a pořád jsme nemohli nic sehnat. Balů našel bydlení v St. Augustine, což je krásný historický městečko. Už jsme byli rozhodnutí, že to tam vezmeme, ale Balůovi se pořád něco nezdálo. Přesto všechno jsme rozhodli, že to vezmeme a tak jsme to tam tedy jeli podepsat, načež oni chtěli poplatek za registraci. Nájem, elektrika a tyhle poplatky se neplatí cash ani kartou, ale šekem. Byli jsme tam už na poslední chvíli a manažer komplexu říkal, že bohužel musí odjet dřív, ale že na nás do tří hodin počká. Bylo něco po půl třetí a my jeli do nejbližšího obchodu proměnit ten šek.
Nestěhujte se sem je to díra, samej drogovej dealer, majitelé jsou podvodníci, nechtějí mi ukončit smlouvu!!
Nevím proč, ale dodnes to beru jako nějaký znamení, protože to prostě nešlo, stáli jsme tam asi patnáct minut a ani za boha tomu prodavači nešel vyjet ten šek, sám to nechápal a poslal nás do jinýho obchodu. Balů to rozprděl, takže kdyby nás chytli, tak jdeme stopro bručet natvrdo za rychlost. 😀 V tom druhým obchodě to šlo hned. Přijeli jsme zpět do té kanceláře, bylo asi za pět tři, ale pán už tam nebyl. Tak jsme se otočili a jeli zpět na motel.
Celou cestu v autě jsme o tom mluvili, že Balůovi se to celý nezdá a hned jak jsme přijeli na motel, tak sedl k počítači a začal znova projíždět ty hodnocení apartmánu. První tři strany byly jedno lepší hodnocení než druhý, ale potom to začalo. Komentáře typu: nestěhujte se sem je to díra, samej drogovej dealer, majitelé jsou podvodníci, nechtějí mi ukončit smlouvu atd. V duchu jsem děkovala „tam nahoru“ mamce, že nám nešel vystavit ten šek, protože díky tomu jsme nestihli toho manažera, tudíž jsme to nestihli podepsat, a tudíž díky tomu všemu nebydlíme v díře plné drogových dealerů :-D. Nicméně jsme byli v hledání opět na začátku a já už z toho byla dost v depce. Nezbývalo nic jiného než zatnout zuby a hledat dál…….:-(
Prosluněný den všem!!!! ????????????