Chtěla jsem vám napsat o našem Díkůvzdání. Co znamená v Americe Thanksgiving Day se dočtete na internetu snad všude, ale jak to doopravdy probíhá? Přijde mi, že Díkůvzdání se tady prožívá pomalu víc než Vánoce. Celá rodina se sejde u večeře, pomodlí se, všichni si řeknou, za co jsou vděční a pak se pustí do večeře. To mi přijde jako hrozně krásná tradice. Bohužel je zprzněná tím, že po večeři se od stolu utíká k fotbalu a zběsilým nákupům, protože ve čtvrtek začínají slevy na Black Friday. Z lidí, kteří s pokorou říkají, za co všechno jsou vděčni, se později stávají monstra a jsou ochotni se klidně porvat s ostatními o televizi, která je ve slevě. Jako ty slevy bývají fakt brutální, ale kolikrát si říkám, kam se poděla naše lidskost.

My jsme letošní Díkůvzdání brali jako takovou oslavu a jedno obrovské díky za to, že se podařilo vydat knížku do Vánoc. V posledních měsících jsme žili opravdu jako krysy. Vůbec jsme nechodili ven, veškerý čas jsme strávili u počítačů, chodili jsme spát až ráno nebo dopoledne, takže jsme celý den prospali a večer vstali a opět šli pracovat. Tohle bylo opravdu psycho a trochu se to na nás podepsalo. Byli jsme pořád unavení a celí dolámaní. Každopádně ten pocit, kdy spadl server, protože měli všichni zájem o knížku v předprodeji, byl totálně k nezaplacení. Jako kdyby nás někdo kopl do zadku a my měli chuť pokračovat dál.

Nakonec jsme v tom šíleném maratonu stihli upéct krocana, což byla naše premiéra. První Díkůvzdání jsme trávili ve Wisconsinu u známých, druhý rok jsme byli u našich sousedů a letos jsme se do toho pustili sami. A bylo to hrozně super, protože jsme s Balůem vařili společně, byla to hrozná sranda a neskutečnej oddych od počítačů. Večeřeli jsme sice dost pozdě, ale to nám bylo jedno. Byli jsme rádi, že jsme společně všechno zvládli a můžeme si chvíli vydechnout. Sice jsme nepronášeli modlitbu, ale řekli jsme si, za co jsme vděčni. Asi bych se opakovala, když napíšu, že jsem vděčná za svýho Balůa, svoje nejbližší a to, že jsme zdraví a můžeme společně žít svůj sen.

Nicméně tento rok vzdávám obrovské díky za „prozření“ vůči lidem. Přiznám se, že jsme hodně zanevřeli na lidi po našich špatných zkušenostech. Nejde jen o faleš a zklamání, ale také o to, že jsme už byli ze spousty lidí znechucení. Viděli jsme jen, jak si mezi sebou ostatní závidí, pomlouvají se, jak jsou na sebe zlí. Viděli jsme, jak se na nás smějí a za zády nás pomlouvají. Viděli jsme, jak se snaží o naši přízeň, aby nás mohli využít. Viděli jsme, jak měli neustálou potřebu nás o něčem poučovat a školit ve věcech, ve kterých jsme měli jasno. Uzavřeli jsme se přede všemi. Nechtěli jsme se seznamovat s nikým novým. Viděli jsme, jak se nedokážou lidé usmát. Nechtělo se nám do společnosti. Nechtělo se nám být s lidmi, které jsme dříve považovali za své přátele. Byli jsme zklamaní a z lidí spíše otrávení. Měli jsme svůj svět „Ňuňu a Balů“, do kterého jsme nikoho nepustili.

Když do mě Balů hučel, abychom natáčeli videa a abych psala blog, tak jsem mu řekla: „Ale lidi nás budou nenávidět! Budou nás nenávidět za to, že jsme tlustí nebo že žijeme v Americe. Budou nás nenávidět za naše názory a já nevím za co všechno. Já nechci číst den co den útoky na naši osobu.“ Balů: „Na to se vyser a neřeš to! S takovou bys potom nemohla dělat nic.“ A dnes? Těch útoků, kterých jsem se tolik bála, je úplné minimum a většinou se jim spíše směji. Ale za tu dobu, co natáčíme videa a já píšu blog, jsme přišli do kontaktu s tolika skvělými lidmi, že jsme si oba dva říkali: „Kde ty lidi byli, když jsme ještě žili v ČR?“ Uvědomili jsme si, že ti skvělí lidi tam byli vždy, jen my jsme jim nedovolili se k nám přiblížit. Díky natáčení videí a blogu jsme měli příležitost poznat super lidi, kteří mají srdce na správném místě.

Chodí nám neskutečně krásné zprávy, neuvěřitelná podpora za to, co děláme. Lidé nám děkují, že jsme jim zlepšili den, že si pouští naše videa, když mají náladu pod psa. Děkují nám, že jim předáváme tolik pozitivní energie. A my zase děkujeme za tak skvělou zpětnou vazbu a ukázku toho, že na světě nejsou jen ti špatní a zlí lidé. Jasný, po světě jich běhá spousta, ale nedovolme, abychom kvůli takovým lidem uzavřeli svá srdce právě pro ty, kteří si tam to místo zaslouží.

Proto vzdávám díky vám. Vám, kteří jste nám ukázali, že by byla hrozná škoda se před lidmi uzavřít. Vám, kteří jste nám ochotni pomoci bez jakéhokoliv očekávání. Vám, kteří nás dokážete rozesmát. Vám, kteří nás máte rádi i přesto, že jsme tlustí a nehledíte na předsudky. Vám, kteří v nás věříte a podporujete nás. DÍKY!

Tak jsme vzdali díky, pštrosa jsme snědli a už se můžeme vrhnout na ty nákupy. My jsme Black Friday vždy bojkotovali. Je to jen velká marketingová bublina. Celoročně totiž v Americe nakoupíte oblečení, elektroniku i auta za skvělé ceny. Američani jsou obchodníci a na ceně se s nimi vždy domluvíte a slevy? Ty jsou tady celý rok. Takže za nás má smysl koukat na Black Friday tak maximálně po elektronice nebo značkových věcech. Ceny někdy jdou rapidně dolů, ale spíše u drahých věcí. Například u elektroniky dají obchodíci do brutální slevy jen pár kousků od konkrétního modelu televize nebo telefonu, o které proběhne bitka, ale zbytek sortimentu je vlastně za skoro normální ceny s nálepkou sleva. Takže pokud jste normální smrtelník a neprahnete po značkách, tak ty „zlevněné věci“ jsou vlastně skoro stejně drahé nebo levné. Záleží, jak to berete.

Letos jsme si řekli, že půjdeme do toho největšího šílenství, natočíme video a zkusíme něco ulovit. Ty hlavní slevy měly přijít až v noci, ale zjistili jsme, že nedočkavci a ten největší boom bývá o mnohem dříve. Tak jsme opět s naším štěstím chodili po prázdných obchodech a všechny extrémně výhodné ceny propásli. Takže naše první zkušenost s Black Friday byly prázdné obchody a prázdné regály. No, koupila jsem si pár kousků oblečení za skvělé ceny, za stejně skvělé jako kdykoliv jindy. A největší úlovek byl plyšový jednorožec, který s námi spí v posteli a Balů je z něj lehce na prášky. Ale tak hlavně, že je šťastná Ňuňu, protože pak jsou šťastní všichni.

Balů ještě do rána brouzdal po e-shopech s elektronikou. Hrozně ráda bych vám napsala, co tam objevil, ale já těm elektronickým serepetičkám vůbec nerozumím. Asi si bude muset založit taky blogísek, aby mohl světu sdělit své úlovky a udělat unboxing nebo haul. Každopádně si stále stojím za tím, že Black Friday dělá z lidí blázny a narušuje tu skvělou atmosféru na Díkůvzdání.

My jsme si ten den užili hlavně proto, že jsme si udělali pohodičku, měli jsme klid a udělali si radost nějakými drobnostmi. A hlavně, Díkůvzdání mám hrozně ráda, protože se tím většinou odstartují Vánoce, které úplně zbožňuju a já můžu konečně zdobit, péct a mít vánoční mood. Užijte si tyhle dny a schválně si napište, za co jste vděčni. Uvidíte, že máte mnohem víc, než si kolikrát myslíte. Mějte se krásně a užívejte si vánoční atmosféru.

Vaše spokojená Ňuňu

Kniha Nechci jen existovat, chci žít

Hodnocení 4.77 z 5

349,00 Kč Přidat do košíku

Sale!

Balíček 3 knih

Hodnocení 5.00 z 5

1 047,00 Kč 929,00 Kč Přidat do košíku

Kniha Podstata ženy

Hodnocení 5.00 z 5

389,00 Kč Přidat do košíku

The post Vzdávám díky! appeared first on Live More!.

Američani si ze své vlajky udělali styl. To znamená, že tady frčí oblečení s americkou vlajkou, nábytek, doplňky do bytu, polepy na auta, vlastně na cokoliv si vzpomenete, tak koupíte s americkou vlajkou. Dokonce se tady slaví Flag Day, který připadá na 14. Června. Není to sice federální svátek, ale znamená to, že všichni vyvěsí na týden vlajku. V některých městech se dokonce pořádají průvody.

To byl správnej kolík na Daytona bike week

Na svoji vlajku jsou opravdu hrdí. I když oni jsou právě hrdí na všechno a to je to, co se mi tady hrozně líbí. Jsou hrdí na Ameriku a na to, že jsou Američani. Jsou hrdí na to, odkud pochází. Jsou hrdí na svoji práci i přesto, že se nejedná o vysoký postavení. Jsou hrdí na svoji armádu, policii, hasiče apod. V tomhle jsou neuvěřitelní patrioti a za to mají můj obrovskej obdiv. Když se nás ptají na důvody, proč jsme se sem přestěhovali, tak se nám ještě nestalo, aby nám řekli, hele vychladni, takhle to vůbec není. Jde na nich vidět, že jsou nadšení a pyšní na to, že jsme si jeli splnit svůj sen právě sem a podpoří naše názory.

Veterans Day

To ani nemluvím o tom, když jsou svátky typu Veterans nebo Memorial Day, Den nezávislosti, Den díkuvzdání apod. Třeba Veterans Day je státní svátek, kterej ctí vojenské veterány. Tímto svátkem Amerika vyjadřuje svůj dík za to, co v životě udělali pro svoji zem. Je to hrozně hezký. V restauracích mají v ten den veteráni třeba jídlo nebo kafe zdarma. (Vlastně mají výhody i po zbytek roku. Kousek od toho, kde bydlíme je autobazar a pro veterány nabízejí slevu 500 dolarů na auto od nich a tak bych mohla dál pokračovat.) Na Veterans Day se ještě konají různý ceremoniály a slavnosti. Někomu se to může zdát směšný, ale proč? Protože tihle lidi šli do války, aby bojovali za svoji zem? Jsou směšní, protože věří v Ameriku a jsou hrdí, že jsou Američani? Nemyslím si. Na autech a nejen tam uvidíte často nálepku „God bless America“.

Sen mnoha malých kluků

Když se tady zeptáte malýho kluka, čím by chtěl být až vyroste, ve většině případů vám řekne, že chce být vojákem, policajtem nebo hasičem, což není u malýho kluka tak neobvyklý. Ovšem s tím rozdílem, že v mnoha případech si zatím jdou a opravdu se tím vojákem nebo policajtem stanou.

V Orange County Choppers, motorka na počest 11/9, ty mikiny a helmy se našly v troskách…

Jako příklad bych mohla uvést i 11. září, který v Američanech zanechalo hlubokej šrám. Dodnes mají na autech nálepky typu „nikdy nezapomeneme 11/9“na počest všem, kteří tam padli. Když se blíží tohle datum, tak jakoby tahle tragédie znova ožila. Města rozsvěcují dvě světla, který symbolizují dvojčata z NY. Na hasičských stanicích v NY, jsou památníky jako vzpomínka na směnu, která při téhle tragédii sloužila a v mnoha případech zahynula apod.

Ameriku si bere spousta lidí a zemí do pusy, nejčastěji to jsou ti jedinci, kteří tady v životě nebyli nebo ti, co v sobě mají hluboko zakořeněný komunismus. Ale nikdo už neřekne, že Američani nejsou zvyklí sedět doma na gauči a nadávat, jak je všechno na prd. Vstanou a jdou udělat něco pro to, aby to změnili, byť je to sebemenší blbost. Například u nás je taková oblíbená plážička u řeky, pořád tam někdo je a nestane se, že by tam bylo prázdno. Tudíž je tam větší nepořádek než kdekoliv jinde. Jenže oni nenadávají, jací jsou lidi prasata. Ano jsou prasata, ale tím, že se kvůli tomu budu rozčilovat, nic nezměním.

Vpravo je pomník pro ty, kteří z místní jednotky padli při záchraně lidí po útoku na dvojčata…

Takže jednou za čas někdo napíše na místní facebookovou skupinu, že vyhlašuje den úklidu na téhle pláži a kdo chce, ať se přidá. Nevěřili byste, kolik lidí se tam sejde. Jdou a prostě ty odpadky posbírají! A co z toho mají? No přece dobrej pocit, to je pro ně největší odměna. Bohužel lidi často přemýšlí stylem, že za dobrej pocit si nic nekoupím, což je dost smutný. Náhodou to byla super akce, bylo nás tam dost, takže na každýho jedince zase nezbylo na posbírání až tolik odpadků. A vyklubalo se z toho hrozně fajn dopoledne.

Pow Mia – symbol amerických vězňů a ztracených v akci ve válce ve Vietnamu…

Oni nefungují stylem, proč bych to měl dělat, když jsem to nezavinil. Oni si řeknou: tohle se mi nelíbí, tak udělám vše pro to, abych to změnil. V tomhle jsou pro mě obrovským příkladem. A upřímně ano, peníze jsou důležitý, musíme platit nájem a složenky, ale stejně tak považuju za důležitý právě ten dobrej pocit, kterej v nás vyvolá něco pozitivního, způsobí nám dobrou náladu a pocit štěstí. A tohle si vůbec neuvědomujeme, jak je tohle hrozně důležitý. Pokud v nás budou přetrvávat tyhle pocity, bude se nám lépe dařit i v práci nebo kdekoliv jinde. Pozitivní pocity jsou důležitý pro život stejně jako voda, protože bez nich se nedá žít. S negativníma pocitama se dá pouze přežívat.

Památník v New Orleans obětem hurikánu Katrina

Memorial Day zase naopak uctívá všechny vojáky, co padli v kterékoliv válce. Tady se všechno slaví ve velkým, ať se jedná o Vánoce, svátek matek, Den díkuvzdání, narození dítěte nebo maturita, prostě jakákoliv významná událost se tady slaví ve velkým. Může se to zdát komerční a kýčový. Ono to tak i je, ale to jen pro to, že oni všechno hrozně prožívají a jsou na to hrdí. Ale upřímně, proč se bránit slavení? V obchodech tady najdete všechno ke všem možným příležitostem a tím nemyslím jen velký svátky, ale i k oslavě narození dítěte, dostudování školy, narozeninám, zásnubám atd. je to neuvěřitelný a já vždycky jen chodím s úžasem, co všechno nevymyslí. Jak by Američan řekl: „Why the hell not???“

Vzpomínka na 11/9 v Jax

Co se týče patriotismu, tak v tomhle jsou Američani hodně napřed a dělá je to právě těmi silnými, který si pořád někdo bude brát do pusy. U málokteré země se tohle vidí a myslím, že se nemají za co stydět. Rozdíly v patriotismu oproti Česku jsem vnímala i v Evropě, ale rozhodně ne v takové míře. Rozhodně bych nerada, aby to vyznělo, jako posuzování, kde je co lepší, to vůbec ne! Ale jde spíš o to, že cestování je opravdu hodně o poznání a otevře člověku oči v mnoha směrech. Ze spousty věcí si můžeme převzít něco pozitivního a naučit se něčemu novýmu. A ne hned zavrhovat, cokoliv je jiný nebo cizí, s tímto přístupem se jako člověk těžko někam posuneme.

Přeji vám nádherný den!!!

Vaše Terka

The post Americký patriotismus appeared first on Live More!.

Ale letos jsme ty Vánoce mohli konečně prožít se vším všudy. Ovšem o tom už jsem psala v předešlém článku. Jistě spoustu z vás zajímá, jak se slaví Vánoce v Americe a jestli ctíme spíš český nebo americký tradice.

Vánoce v Americe jsou sice víc komerční, to nepopírám, ale hrozně kouzelný. Tady se vám prostě nestane, že by jste minuli vánoční atmosféru. Je tady všechno vánočně nasvícený, lidi nosí santovský čepice a vánoční trika nebo svetry. Všude uslyšíte hrát vánoční písničky a rozhodně by se vám tady nestalo, že by vám někdo nepopřál krásné Vánoce. Děje se spousta charitativních akcí a všude se vybírají peníze pro ty, kteří si nemohou dopřát plnohodnotné Vánoce.

24. prosince Christmas Eve

24. prosince je tzv. Christmas Eve, který není státním svátkem. Lidé ještě dohání vánoční přípravy, opozdilci dokupují dárky, aranžují světýlka a konají se poslední přípravy na Vánoce. Děti před spaním nechávají u stromečku sklenici mléka pro Santu, sušenky a mrkev pro soby. Možná jste už slyšeli pojem „Elf on the shelf“, kdy rodiče koupí postavičku elfa a posadí ho na poličku. Děti mají za to, že právě Elf dohlíží, zda-li jsou hodné a zda-li si zaslouží nějaké dárky. Rodiče Elfa často přemisťují, takže na děti iluze působí fakt věrohodně.

25. prosince Christmas Day

25. prosince ráno se rozbalují dárky, rodina je pohromadě a večer usedají ke slavnostní večeři, která se tady hodně liší skrz etnický původ. Ovšem převážně se peče krocan s nádivkou, brusinkovou omáčkou a ještě je tady takovej fenomén pečená šunka. Naše sousedka pochází z Texasu a jejich tradiční štědrovečerní večeře je steak z kvalitního hovězího masa a pečená brambora s dipem a sýrem. Zajímalo mě, jestli Američani taky pečou na Vánoce cukroví a ona nám řekla, že dělá hned několik druhů cukroví. Tak jsem si představila nějaký cookies, perníčky apod. No při ochutnávce jsem byla okamžitě vyvedená z omylu.

Připadalo mi to jako, kdyby rozpustila bonbony na cumlání a pak z toho nalámala střepy. No a této prazvláštní cumlavé hmoty měla několik druhů.

Když nám donesla ochutnat, tak jsem hleděla jak osel. Dostali jsme nalámaný střepy cumlavých bonbonů. Přišlo mi, že snad jen rozpustila bonbony a pak to nalámala na střepy. No a této prazvláštní cumlavé hmoty měla několik druhů. My jsme měli peprmint, což je tady asi nejoblíbenější vánoční příchuť a pálivou skořici. No pusa se mi kroutila, protože to bylo hrozně hnusný. Tady se na Vánoce dělá právě hodně candy cane, takový ty vánoční hůlky, což je vlastně na stejným principu.

Rozhodně tady nefrčí pečení jako v Česku. Takže zlatý český vánoční pečivo.

Potom tady ještě pečou koláče, perníčky a cookies, ale to je asi tak všechno. Rozhodně tady nefrčí pečení jako v Česku, takže zlatý český vánoční pečivo. No a 26. prosince se objíždí rodiny a už se všichni jen radují a hodují tak, jak to známe z Česka. My jsme ani nijak nepřemýšleli nad tím, jak budeme slavit Vánoce, jestli česky nebo americky. Celý to tak přirozeně vyplynulo, že jsme vlastně nakombinovali obě dvě tradice.

24. prosince jsme si udělali slavnostní večeři. Pro nás asi neexistuje jiná vánoční večeře než polívka, řízek a salát. Kapra ani jeden nejíme a krocan nás nijak zvlášť neuchvátil. Takže jsme měli napečený český cukroví, udělali jsme si českou večeři, ale dárky jsme si rozbalovali až 25. prosince ráno. Tohle se nám tady líbí mnohem víc než v Česku. Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak jsem se samozřejmě celej den těšila nejvíc na rozbalování dárků, který bylo až večer. Po rozbalování jsem se podívala na pohádku a už jsem se pomalu musela chystat do postele, takže jsem si ty dárky vůbec neužila. Takhle si ty dárky děti rozbalí a můžou si je užívat už celej den.

Potom jsme si z Ameriky převzali vánoční písničky, který se mi taky líbí víc. Jsou takový pohodový a veselý, než depresivní vysoce postavenej hlas nebo dětskej sbor. Já to prostě nedovedu poslouchat celej večer natož celej den. Navíc některý ty texty typu: ježíšku panáčku, já tě budu kolébati, jsou prostě takový zvláštní.

Na amerických Vánocích se mi líbí víc i to, že dárky nosí Santa Claus. Děti ví, jak vypadá, můžou mu sdělit svoje přání, vědí, že žije na severním pólu a má dílnu, kde skřítci vyrábí hračky. Ježíška nikdy nikdo neviděl. Mě rodiče ježíška nikdy nebyli schopni popsat, čemuž se nedivím, protože jak popsat malýmu dítěti, že dárky nosí batole v plínkách. Nějak v tom nevidím to pohádkový kouzlo.

Hodně jsem tady viděla na sociálních sítích, že mají lidi zabalený dárky pod stromečkem už třeba týden před Vánoci. Když jde třeba jen o pár nebo jsou v rodině už dospělý děti, tak proč ne. Ale svoje dítě bych rozhodně nechtěla ošidit o to překvapení, že se ráno probudí a pod stromečkem se objeví dárky. Takže tohle mi přijde takový zvláštní.

Musím teda podotknout, že jsem v životě neviděla tolik věcí s vánoční tematikou. Tolik ozdob, dárkových krabic, světýlek, doplňků, oblečení, prostě na cokoliv si vzpomenete, tak tady najdete ve vánočním provedení. Lidi mají opravdu extrémně vánočně nazdobený domy, dokonce si zdobí i auta. Na přední masku zavěšují vánoční věnec nebo přidělají na okýnka sobí parohy a na přední masku auta červený sobí čumáček.

Myslím, že je na každým z nás, jaký chce dodržovat tradice. Nejdůležitější je přeci to, aby si ty Vánoce udělal každý tak, aby na ně rád vzpomínal. Užít si společnej čas s rodinou, společně se nasmát u stromečku, odpočinout si od práce a starostí, o tom přece ty Vánoce jsou.

Večer si zajedeme na chvíli na pláž, přivítat do nového roku oceán a připít si na další rok. Vyšleme do vesmíru všechna naše přání a pojedeme zpět za mrňatama.

Nicméně Vánoce jsou už za námi a čeká nás Silvestr. My ho nebudeme slavit nějak extra. Nejsem moc zastáncem petard a ohňostrojů, protože to většinou bouchá tři dny před a tři dny po Silvestru a já jen vidím naše pejsky, jakej z toho mají stres. Takže budeme s nimi doma a večer si zajedeme na chvíli na pláž, přivítat do nového roku oceán a připít si na další rok. Vyšleme do vesmíru všechna naše přání a pojedeme zpět za mrňatama.

A jaký si dávám předsevzetí do novýho roku? No přece žádný! Mám pocit, že předsevzetí je spíš něco jako, co v příštím roce nezměním. Pro mě je důležitý, abychom byli zdraví, šťastní a dařilo se nám hladce realizovat projekty, na kterých pracujeme. Takže i následující rok je pouze v našich rukou a je jen na nás, jak s ním naložíme, stejně jako s našimi životy. Takže my nadcházející rok hodláme opět prožít na plný pecky!!! Jdete do toho s námi???

Mějte se krásně a přejeme vám všem do nového roku jen to nejlepší!!

Vaše Terka ????????????

The post Vánoce v Americe – české nebo americké? appeared first on Live More!.

Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.

Tohle mi přišlo hrozně komický, vyložit nákup do „vozu“ a jedem

Jeli jsme z Wisconsinu do Pennsylvanie, tak jsme to vzali přes Ohio. V Ohiu nás nejvíc zajímali Amišové, jejich vesnice a způsob jak žijí. Nevím, jak dalece víte, kdo jsou Amišové, ale ve zkratce. Jedná se o náboženskou skupinu lidí, která se vyhýbá konzumnímu životu a žije podle dávných tradic. Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.

Ti budou ženatí, nechte si zajít chuť dámy U nich musíte koukat po neoholených jedincích

Jsou rozdělení na takový dvě skupiny. První skupina jsou hodně ortodoxní Amišové. Ti mají přísně zakázanou veškerou techniku, což znamená, že nesmějí používat auta, elektřinu, telefony prostě nic. Ženy jsou podřízeny mužům. Jedí pouze to, co vypěstují nebo to, co si vyrobí sami doma. V té druhé skupině jsou mírně benevolentnější v tom smyslu, že mohou používat třeba traktor, nakupovat v supermarketech atd. Je to hrozně komický, ale k tomu se ještě dostanu.

Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí.

Žijí převážně na farmách

Jinak ženy se nesmí jakkoliv upravovat, takže žádný líčení, úprava vlasů natož třeba tetování nebo piercing. Mají šaty, čepce na hlavě a tím to hasne. Hlavně ty šaty tam mají všechny stejný, takže tam si s módou nějak hlavu nelámou. Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí. Nicméně o Amišech a jejich tradicích se hodně dočtete na internetu. Chtěla bych vám popsat spíš moje dojmy, když jsme projížděli jejich vesnicemi.

V místním obchodě

Čekala jsem, že když tam vjedeme, tak to bude jak ve stroji času. Protože oni nemají auta, ale povozy s koněma. Tak jsem myslela, jak tam budou jezdit a že uvidíme třeba, jak hospodaří a tak. Ale byla jsem docela zklamaná. Na každým rohu „souvenir shopy“, všude obchody s jejich výrobky. Normálně tam všude jezdila auta. Viděli jsme jen pár lidí ve starých šatech, ale vypadali spíš jako turistická atrakce. To prostředí mi připadalo hodně jak v Česku. Podobná příroda a lidi se na sebe nijak zvlášť neusmívali. Byla jsem z toho taková otrávená.

No Balůa jsem neukecala, aby mi ji koupil Ale vypadala skvěle!

Jenže pak jsme jeli dál a dál a najednou se vyprázdnily silnice a potkali jsme pár povozů s koňmi. Nikde ani živáčka a žádný domy. Jediný co jsme potkali byly farmy, který byly od sebe dost daleko. Lidi tam měli oblečení, jak jsem už popisovala. Takže naše nadšení vzrostlo. Po cestě jsme objevili nějakej obchod, tak jsme se tam šli podívat. Všechny výrobky byly sice zabalený, ale bez komerčních obalů. A že tam měli dobrot. Domácí sýry, máslo, mouka, ovoce, zelenina. Fakt jsme jen zírali. Jen ty ceny za ty potraviny byly docela šílený.

Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.

Místo traktoru koně

Když jsme vylezli z obchodu, tak před ním stálo pár koňských povozů a my vidíme, jak si to nějaká paní s nákupním košíkem pěkně štráduje k tomu povozu. Nákup z košíku dala dovnitř, nasedla a jela. No my byli s Balůem mrtví. Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.

Rozhodně se mi líbí, že nejsou závislí, obzvlášť jejich děti, na technice – mobilech, tabletech, pc atd. a že jsou schopni si doma cokoliv vypěstovat. Ale když jsem viděla mladou holčinu v těch šílených šatech se sklopenou hlavou a mračícího se taťku, kterej na mě vrhal opovrhující pohledy, tak jsem neměla pocit, že by z nich sálalo nějaký štěstí.

Celkově to tam na mě nepůsobilo nijak zvlášť pozitivně. Jsou hodně uzavření do sebe, což z druhé stránky chápu, protože jsou svým způsobem taková atrakce. Lidi si je fotí, koukají na ně, tak je mi jasný, že to není nic příjemnýho. Ale přeci jen usmát se na někoho nebolí.

Provoz na silnici Na svých povozech musí mít vždy výstražný trojúhelník

Takže jsme se dostali do vesnice, která není zřejmě turistům až tak známá. Každej okres má jiný pravidla a zákazy. Bylo to i vidět na oblečení některých holek. V jedné vesnici měly třeba barevný šaty a neměly kloubouk, v další vesnici měly všechny ty šaty modrý a měly klobouky.

Dokonce v jednom z obchodů jsem si všimla, jak na mě kouká takový malý dítě. Koukalo na mě jak na obrázek a usmívalo se, tak jsem se taky usmála, ale hned přiběhl tatínek odtáhl ho a okřikl. Což mi už přijde dost uhozený. Celá rodina byla oblečená v černým, všichni zahalení, táta plnovous jak vyšitej a všichni sklopený hlavy. Jakoby chtěli koupit jen to nejnutnější a rychle zpět domů. Tohle se mi fakt nelíbilo, připadala jsem si jak nějakej mimozemšťan z vesmíru.

Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě.

Vyjeli jsme si na kopec vyvětrat pejsky

Oni sice mají v nějakých 16ti letech možnost volby. Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě. Většinou se prý vrátí zpět. Ale jsem toho názoru, že bych tomu až tak svobodná volba neříkala, když od malička žijí v tom, že „tam venku“ je vlastně všechno špatně. Když už člověk má vštípený nějaký názor na něco, těžko ho pak svévolně změní. Navíc jde také o to, že pokud by se rozhodli pro ten „špatný“ směr, tak se může stát , že rodina s nimi přetrhne veškerý kontakt. Což mi nepřijde až tak svobodná volba.

Sušení prádla

No takže jsem zjistila, že životní styl Amišů není nic pro mě. Taky nemám ráda ten extrémní konzumní styl života. Stejně tak si myslím, že dětem v první třídě nepatří do ruky mobil ani tablet. Miluju přírodu a kvalitní jídlo, ale tohle bych nedala. Myslím, že je na každým z nás jak si zařídí svůj život. Oni už ten život mají nalajnovaný, každý z nich ten život má úplně stejný. Což je pro mě něco nepředstavitelnýho. Docela by mě na tohle téma zajímal i váš názor, takže budu moc ráda, když mi ho napíšete třeba sem do komentáře nebo na facebooku. Moc díky!

Mějte se moc krásně

Vaše Terka ????????

The post Ohio země Amišů appeared first on Live More!.

Náš Den nezávislosti v Česku

My jsme slavili Den nezávislosti už v Česku, samozřejmě jsme byli všem pro smích, ale i tak jsme si to vždycky hrozně užili. Tady je tenhle svátek neuvěřitelná sláva a absolutně to předčilo moje očekávání! Všude je americká výzdoba, vyvěšený vlajky, lidi na sobě mají oblečení s americkou vlajkou. Pláže a parky jsou plný lidí, kteří grilují a baví se. Pořádají se různý přátelský zápasy, soutěže a zábava, nad kterou kolikrát zůstává rozum stát. Například ve Fernandina Beach, kudy jsme projížděli, se pořádala přehlídka psů, kteří byli vyzdobení v americkým stylu. Prostě úžasný!!

Na každým rohu se prodávaly ohňostroje, který tady práskaly už tak tři dny dopředu a tři dny po. To mě trochu štvalo skrz pejsky, kteří z toho měli akorát stres. Než jsme odjížděli, tak jsme jim pustili nahlas televizi a dali jim psí pamlsky, který jsem jim upekla, tak myslím že to nakonec v pohodě zvládli, ale bylo večer vidět, že jsou rádi, že jsme doma.

Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.

Společný snídaně na pláži

Supermarkety byly plný různých dortů v podobě hamburgerů nebo amerických vlajek, spousta potravin měla obaly ve stylu americké vlajky a já zase jen hleděla úžasem. Už jsem psala článek o tom, jací jsou Američani patrioti, ale na Den nezávislosti jsem se fakt nestačila divit a slovo vlastenectví pro mě dostalo úplně jinej rozměr. Opravdu neuvěřitelný, perfektní atmosféra. Bylo vidět, jak si lidi společně užívají volno a jsou pyšní na to, že jsou Američani.

Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky.

Východ slunce

My jsme si ráno přivstali a jeli na pláž podívat se na východ slunce. Vzali jsme si s sebou snídani a užívali si ten pohled na oceán, surfaře a usmívající se lidi na procházce se psem.

Ranní procházka a sbírání mušliček

Já tyhle rána miluju, je to úžasnej start dne a pro mě jakožto astmatika asi nemůže být nic zdravějšího. Myslím, že mnohem víc než ten vzduch mi pomáhá ta duševní pohoda, když se procházím po pláži, koukám na východ slunce a sbírám mušličky. Takže jsme se nasnídali, zaplavali si v moři a jeli domů. Nabalili jsme si ledničku na grilování, udělali jsme si „Must Do List“, co musíme za ten den bezpodmínečně zažít a vyrazili jsme na ostrov Amelia.

Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky.

Výzdobu jsme vzali zodpovědně

Po cestě jsme si vyzdobili auto, takže jsme si z něj udělali takovou pojízdnou americkou ambasádu a mysleli jsme si, jak na nás budou všichni koukat a smát se nám. Ale nikdo si nás vůbec nevšiml. Nikomu nepřišlo divný nebo trapný, že máme na autě obrovský americký mašle, lampiony a vlaječky. Prostě pohoda.

Až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna.

Netradičně dobrodrůžo

Když jsme dojeli na ostrov, tak jsme se vydali na pláž, kam se dá zajet autem. Netradičně. My to milujeme, protože si můžete s sebou vzít cokoliv vás napadne a nemusíte se s těma věcma nikde tahat, všechno máte po ruce.

Sheriff byl hrozně ochotnej!

Jenže, co se nám nestalo. To bychom nebyli my, aby jsme nezažili nějaký neplánovaný dobrodružství. Rozhodli jsme se jet do parku ugrilovat masíčko, dát si pivko a chvíli posedět. Jenže když jsme vyjížděli z pláže, tak jsme zapadli. Ano máme zadokolku, protože když jsme si to auto kupovali, tak jsme si říkali: „Na co nám bude na Floridě 4×4?? Už to víme. Takže ponaučení pro příště, pokud chcete jezdit na pláž s pohonem zadních kol, nejezděte do rozhrabanýho písku. A až budeme jednou řešit další autíčko, tak 4×4 asi bude jedna z priorit číslo jedna.

Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití.

Všiml si nás šerif, kterej jel kolem, vůbec se ničemu nedivil, protože jsme nebyli ten den ani první ani poslední. Nicméně nám sdělil, že by správně neměl lidi vytahovat z písku (asi by totiž nedělal nic jinýho), ale řekl nám, že nás vytáhne. Byl hrozně milej a ochotnej. Když jsme mu děkovali, tak vypadal, že mu to přišlo až blbý, že mu tolik děkujeme. Tohle se mi tady strašně líbí. Policajti si absolutně nehrajou na nějaký drsňáky a nejsou důležití. Naopak jsou přátelští. Teda až do doby než si na ně otevřete pusu, pak se s váma už moc párat nebudou a můžete si dát klidně jednu noc za mřížema. Mají tady fakt respekt a přirozenou autoritu, a když jste v nesnázích, snaží se vám pomoct. Snaží se vám hlavně pomoct jako člověk a né že by to měl v popisu jeho práce.

Náš Must do list

No ale zpátky k nám. Když nás vytáhl a odjel, tak jsme se rozjeli a zapadli znova. Nedělám si srandu. Já už jsem se trochu styděla i když jsem teda asi neměla důvod, ale tak znáte to, když na sebe člověk stáhne víc pozornosti než by chtěl. Po chvilce přijel chlápek, co měl taky truck. S úsměvem úplně v pohodě vytáhl řetěz, zahákl nás a vytáhl. Už nasedal do auta, tak jsem za ním ještě letěla s pivama a ten děkoval, jako bych mu vysolila pár set doláčů. Tohle je na jihu výhoda, truck tady má snad každej druhej a Američani jsou vždycky hrozně ochotní pomoct, aniž by za to něco očekávali. Tudíž se vždycky někdo najde, kdo vám pomůže. V tomhle jsou neuvěřitelní, strašně se mi to na nich líbí a mám se v tomhle od nich ještě co učit!!

Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“.

Dva šílenci

Ztratili jsme tímhle bohužel dost času, takže jsme nestihli náš piknik. Chystali jsme se totiž večer do centra Jacksonville na ohňostroj. Ani jsme nestihli jet domů se opláchnout a převlíct do čistýho oblečení. Jeli jsme rovnou z pláže, celý ulepení a od písku do centra. Po cestě jsme se zastavili na burger a dali jsme si „Beer Shotgun Challenge“. Dělali jsme to poprvé, takže to ani tak nebyla challenge spíš jak obrovská sranda, kdy jsem nemohla zastavit smích a krkání z piva. Jde vlastně o to, že máte pivo v plechovce a něco ostrýho, čím tu plechovku ve spod probodnete a tou dírou to pivo musíte vypít.

Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho?

Shotgun challenge

Je to hrozná blbost, ale strašně jsme se u toho nasmáli a já pivo nějak extra nepiju, takže pro mě to byla i challenge.  Do centra jsme dojeli tak tak, ale našli jsme si perfekní místo na nábřeží, odkud byl ohňostroj krásně vidět. Byl nádhernej a mě tyhle slavnostní chvíle vždycky hrozně dojímají. Vzpomínala jsem u toho, jak jsme si minulý rok připíjeli, aby ten další Den nezávislosti už byl v Americe. A je to tady!! Zvládli jsme to a ten den jsme si hrozně užili.

Ohňostroj v Jacksonville

Koukala jsem i na lidi kolem sebe, jak tam práskají jednu fotku za druhou, zběsile všechno natáčí a ještě než ten ohňostroj skončí, tak už letí na parkoviště aby se vyhnuli dopravní špičce. Tohle pozoruju už delší dobu a nechápu to. Přijde mi, že lidi úplně zapomněli, jak si užít takových chvil. Je sice fajn, že bude mít miliardu fotek, ale co z toho? My jsme si dali s Balůem pusu, objali se, vzpomínali, jak jsme si tohle všechno hrozně přáli a vyslovovali další přání, který bychom chtěli. A to přece dělá tu chvilku vzpomínkovou ne?

Byl to nádhernej den, plnej pozitivní energie, srandy a radosti i když nás potkal trabl. Hrozně ráda na to budu vzpomínat a jsem ráda, že se o to s vámi můžu podělit. Mějte se krásně a užívejte si pěkný chvíle!!!

Vaše Terka ????????

The post Den nezávislosti 2016 appeared first on Live More!.

Nicméně my jsme se vydali do takovýho netradičního obchodu, kam jezdíme pro psí žrádlo. Jezdíme tam z toho důvodu, že komerční konzervy v supermarketu jsou šílený odpady. Když jsme zjistili, že v nekvalitních konzervách může být i drť z autonehody, tak jsme okamžitě začali hledat. Našli jsme super psí konzervy, který jsou víceméně jen maso a jsou za slušný peníze. Bohužel obchod, kam pro ně jezdíme, neposílá zboží, takže si vždycky jednou za čas uděláme výlet a jedeme nakoupit čoklíkům zásoby.

Redneck je označení pro farmáře, vesničana nebo spíš vidláka z jihu, kterýho nepotkáte jinak než v kostkované košili s kloboukem, pivem, zakasanýma riflema do kozaček a s cigárem.

Ten obchod se jmenuje Tractor Supply a najdete tam všechno, co se týká farmaření. My se v tomhle obchodě vždycky hrozně bavíme, jednak protože tam mají neuvěřitelný věci, třeba fosforově růžový pomalovaný opratě na koně, ale taky hlavně proto, že to je takovej ráj rednecků. Pokud vám slovo redneck nic neříká, tak věřte, že na jihu se vám nestane, že by jste takovýho člověka nepotkali. Redneck je označení pro farmáře, vesničana nebo spíš vidláka z jihu, kterýho nepotkáte jinak než v kostkované košili s kloboukem, pivem, zakasanýma riflema do kozaček a s cigárem. Pokud byste ho stále nepoznali, tak vás přesvědčí jeho jednotvárné radikální myšlení a pravděpodobně ho uvidíte nastupovat do trucku.

Dřív slovo redneck bylo spíš hanlivý, ale to by nebyli Američani, aby si z toho neudělali styl. Takže oni se tím pyšní, že jsou vidláci z jihu a žijí si svůj redneck paradise. To označení redneck znamená doslova „červený krk“ a to pro to, že když dříve farmařili a pracovali na poli, tak měli opálený červený krky. Samozřejmě do dneška je tady pořád cítit rivalita sever proti jihu, takže i seveřani mají označení. Říká se jim yankees.

Když spojíte užitečné s příjemným, může se z toho vyklubat krásný nezapomenutelný večer jako dnes.

Takže jsme se pokochali, co mají novýho, koupili jsme konzervy a cestou jsme se stavili vyvenčit pejsky. Než se stačili mrňata vylítat, tak se setmělo a my jsme si zastavili u letiště v Jacksonville. Byl nádhernej večer, úplně jasno, pofukoval vlažnej vítr a my jsme si sedli na korbu od auta a pozorovali chvíli letadla. Dali jsme si zmrzku a povídali jsme si, kam bychom se chtěli ještě v životě podívat. Tak snad se nám to splní. Když spojíte užitečné s příjemným, může se z toho vyklubat krásný nezapomenutelný večer jako dnes.

Mějte krásný den!! ????????????

The post Redneck paradise appeared first on Live More!.

Buffalo Wings v Hooters

Posuzovat jídlo v Americe je pro někoho, jako jsem já, dost těžký. Protože já mám ráda úplně všechno, maso, sladkosti, zdravý i nezdravý jídlo, prostě všechno. Je to pro mě těžký i z toho pohledu, že jsme s Balůem procestovali velkou část Evropy a samozřejmě jsme hodně ochutnávali jídla, takže můžu s jistotou říct, že vím, jak mají určitý jídla chutnat a jak je připravit. Pokud jde o typicky americký jídla, jako jsou: burgery, hot dogy, steaky, kuřecí křídla apod., tak v tom jsou Amíci fakt dobří. Ať si dáte jednu z těchto dobrot kdekoliv, tak si zaručeně pochutnáte! Pokud teda zrovna nedržíte dietu nebo neočekáváte, že je v tom maso z biochovu.

Pokud jde o typicky americký jídla, jako jsou: burgery, hot dogy, steaky, kuřecí křídla apod., tak v tom jsou Amíci fakt dobří.

Oběd s Maggie v Lake Geneva

Když bych měla posoudit to, jak si Američani vaří, tak to je pro mě jedna velká záhada. V tomhle ohledu Amerika co se týče jídla, nemá absolutně žádnou kulturu. Oni nejsou zvyklí vařit stylem, že smícháte různé ingredience, ze kterých vám vyjde nějaké jídlo, které ještě doladíte s nějakou přílohou, aby se to k sobě chuťově hodilo. Nejsou zvyklí kombinovat různé chutě. Jejich styl vaření je udělat přírodně maso s kaší nebo rýží a k tomu přihodí zeleninu. Nebo třeba těstoviny s rajčatovou omáčkou. Hodně si dělávají steaky čistě se zeleninou bez přílohy. To je asi vrchol jejich vaření.

Nejsou zvyklí kombinovat různé chutě. Jejich styl vaření je udělat přírodně maso s kaší nebo rýží a k tomu přihodí zeleninu.

Večeře na Díkuvzdání

Vždycky, když jsem viděla v televizi, jak Američani slaví díkuvzdání, tak jsem si říkala, jaká to musí být dobrota, protože v těch filmech to vypadalo pokaždé hrozně dobře. Když jsme dostali pozvání od rodinných přátel Maggie (kamarádka z vejšky), že můžeme přijít na díkuvzdání k nim, tak jsem byla úplně nadšená. Konečně uvidím reálně, jak se slaví tenhle svátek a konečně ochutnám toho slavnýho krocana. Možná jsem od toho očekávala moc, ale byla to prostě jen krůta, která nebyla nijak zvlášť ochucená s kaší, zeleninou a brusinkovým pyré. K tomu si dávali ještě něco jako buchtu s máslem.

Naše sestava po tom, co už asi polovina lidí odešla

Bylo to pro mě hrozně zajímavý, ale že bych si řekla, že už se těším příští rok na díkuvzdání, kdy si zase dám tuhle dobrotu, tak to fakt ne. To jako Vánoce, řízek a salát prostě vede!! Dezert byl americký koláč, kterej byl teda úplně fenomenální, ten mi chutnal nejvíc!! Takže jídlo mě moc neoslovilo na rozdíl od atmosféry, která tam panovala. Byla tam celá rodina, přátele a my úplně cizí lidi. Paradoxně jsem se tam vůbec necítila nijak navíc nebo něco. Všichni se k nám chovali jako bychom se znali věky. Příjemně jsme si popovídali, zažili nějakou srandu a pro mě se z toho stal nezapomenutelnej večer. V tomhle směru u mě Američani pořád vedou.

Jejich European style nás vždycky dohání k smíchu, takže až uvidíte něco s tímto názvem, rozhodně nečekejte, že to bude mít stejnou chuť jako v Evropě.

Tohle byl sraz Food Tracků v Jacksonville, počasí moc nevyšlo, ale byl to super zážitek

Co se týče jídla v supermarketech, tak musíte hodně číst, co v tom je za dobroty. Ostatně jako všude. Jsou tu obchody, kde koupíte všechno organic, ale taky si to pěkně zaplatíte. Samozřejmě se tu dá najít zlatá střední cesta, takže není nereálný sehnat kvalitní jídlo za normální peníze. Chce to jen trochu času, než si člověk vyzkouší, co mu vyhovuje nejvíc, protože ten výběr všeho tady je úplně nemožnej.

Což se teda nedá říct o uzeninách a sýrech. My jsme hrozní milovníci italských a francouzských uzenin a sýrů, ale zatím jsme tady nenašli nic, co by se tomu aspoň trochu podobalo. Když člověk vidí Grana Padano Parmesan nebo Parmesan Cheddar, tak se jen nestačí divit. Jejich European style nás vždycky dohání k smíchu. Takže až uvidíte něco s tímto názvem, rozhodně nečekejte, že to bude mít stejnou chuť jako v Evropě.

Sraz Food Trucků v Jacksonville

Máme hroznou výhodu, že bydlíme na jihu, takže tady máme neuvěřitelnej výběr ovoce a zeleniny. Některý druhy ovoce i zeleniny jsem v životě neviděla, takže zase máme co objevovat. V Česku jsme byli zvyklí maso nakupovat u řezníka, něco podobnýho jsme našli i tady, akorát trochu ve větším měřítku. Nicméně maso je tam o dost levnější a hlavně to není ničím nabodaný. Chuťově je to maso výborný, hrozně jemný.

Tuhle šílenost si dal Balů v New Orleans, co se týče zkoušení jídla, tak já se držím při zdi

Na jihu USA hlavně v Louisianě ještě frčí cajunská a kreolská kuchyně. Jsou si hodně podobný, ale na mě už to jsou dost šílený kombinace a hodně kořeněný. Ani v mexické kuchyni, která tady hodně frčí, jsem si nenašla zalíbení, protože mletý maso, pita, fazole, omáčka, zelenina, jogurtovej dressing a to vše zasypaný sýrem, no kdo by se z toho nepos*al.  Ovšem pokud vás tenhle typ kuchyně zaujal, tak rozhodně doporučuju zajet si do New Orleans, což je ráj pro gastronomii, najdete tam kuchyni snad ze všech koutů světa.

Ani v mexické kuchyni, která tady hodně frčí, jsem si nenašla zalíbení, protože mletý maso, pita, fazole, omáčka, zelenina, jogurtovej dressing a to vše zasypaný sýrem, no kdo by se z toho nepos*al.

Takhle vypadá burger, co dělá Balů. Ten je prostě nejlepší!!!

Určitě čekáte jestli potvrdím ten fakt, kterej koluje po celým světě, jestli jsou Američani tlustí a jestli jí jen fast foody. Rozhodně tohle nemůžu tvrdit plošně o celé Americe!! Kdykoliv jsme mluvili s nějakými Američany, tak všichni nám řekli, že jsou zvyklí si doma vařit. Vidím tady lidi hodně sportovat, jezdit na kole, fitka jsou plný. Ale viděla jsem i obézní extrémy. Co se mi tady líbí je, že když je tady někdo při těle, nikdo na něj nekouká skrz prsty ani se mu nesměje ani mu nedává najevo, že jeho tloušťka je něco hnusnýho.

Grilovačka u nás v parku

V tomhle případě mluvím hodně sama za sebe, taky mám pár kilo navíc, dobře jsem tlustá jako prase, ale cítím se tady perfektně! Můžu si oblíct, co chci a nikdo se na mě divně nedívá. V Česku každej jen řešil, že bych měla zhubnout a pořád dokola. „Taková mladá, no měla bys zhubnout.“ A hlavně nenápadně! „Hele tak si můžeme zajít třeba na brusle nebo zaplavat…“ Co to jako je? Já jsem svoji váhu nechala zajít tak daleko a já se sama rozhodnu, kdy a jak s tím začnu něco dělat.

Takže rozhodně bych neřekla, že jsou tady jen tlustí lidi, co jí jen fast foody a ani bych si nedovolila tvrdit, že je Amerika obraz zdravýho životního stylu.

Takže rozhodně bych neřekla, že jsou tady jen tlustí lidi, co jí jen fast foody a ani bych si nedovolila tvrdit, že je Amerika obraz zdravýho životního stylu. Myslím si, že je to hodně stát od státu a město od města! Ale rozhodně bych nikdy netvrdila, že v Americe si lidi nevaří, žijí nezdravě a jsou tlustí, to ani náhodou! Tohle rozhodně není poslední článek o jídle, o něm bych mohla psát do nekonečna!

V Hooters

Takže si dejte něco dobrýho a mějte krásný den!!!! ????????????????

The post Jídlo v Americe appeared first on Live More!.

Určitě jste všichni viděli nějaký americký film, kde si Američani nalévají mlíko nebo džus z kanystru.

Tuhle čokoládu jsme objevili v Ohiu u Amišů

A jaká je skutečnost? Mnohem lepší!! Hrozně si užívám jít do obrovské ledničky vzít si tam kanystr s ledovým čajem a jet na výlet našim obrovským autem. I když tu už jsem nějakej pátek, pořád se mi to neokoukalo a mám to hrozně ráda!! Vzhledem k tomu, že jsme zatím jen dva, tak nekupujeme všechno po obrovských baleních, protože galon mlíka fakt do doby, než se zkazí, prostě nespotřebujeme.

Tady se majonéza dává do ledničky až po otevření, do té doby je normálně v regálech…

Ale pravda je, že když jsme bydleli v Česku, tak mě nebavilo jezdit každou chvíli na nákup, takže jsme to vždycky vyřešili jedním velkým nákupem v Makru, kde se daly koupit věci po větších baleních, no a stejně tak to praktikujeme i tady, akorát s tím rozdílem, že tady lze koupit obří balení všeho, co vás napadne a hlavně to všechno můžete koupit i v obchodě o velikosti českýho Alberta.

Můj oblíbenej čaj Arizona

Když jsme se nastěhovali do našeho apartmánu, nestačili jsme se divit. Náš dvoupokojový apartmán je větší než náš domeček, ve kterým jsme v Česku bydleli, teda až na koupelnu. Ty koupelny tady obecně moc nechápu, velkej byt nebo dům, ale pidi koupelna, kde je něco mezi vanou a sprchovým koutem a hned vedle je namáčklej záchod vedle kterýho stojí umyvadlo. Takže na to jací jsou Američani megalomani, mi ty koupelny k nim dost nesedí.

Součástí našeho bytu je mikrovlnka, ve které byste si klidně mohli ohřát krocana (to zní taky dost divně, ale vy určitě víte, jak to myslím) :-D, velká trouba do které dám dva velký plechy vedle sebe a lednička, kterou nejsme schopni snad nikdy pořádně naplnit. Vlastně jsme, jenže nám prostě jídlo z lednice záhadně rychle mizí, asi nějací mravenci nebo nevím, prostě je pořád poloprázdná.

Je pohodlný vylézt z auta bez strachu, abyste někomu dveřmi neodřeli auto.

Na sraze aut, kde jsem chodila jen se spadlou bradou…:-D

Fascinují mě tady ty obrovský auta, co tady jezdí a hlavně mě fascinuje ten zvuk. Tady nefrčí nafta jak v Evropě, takže to není kadle kadle, ale krásný bublavý zvuk, kterej značí pod kapotou pár set koní. Nádhera. Vzhledem k tomu, že tady jezdí podstatně větší auta než v Evropě, jsou tady i větší místa na parkování. Je pohodlný vylézt z auta bez strachu, abyste někomu dveřmi neodřeli auto. Jinak jsou tady neuvěřitelně velký dálnice. U větších měst jako je třeba Miami, Washington nebo New York se můžete projet po dálnici, která má i osm pruhů v každým směru, což je fakt neuvěřitelný.

Určitě bych neměla zapomenout zmínit mrakodrapy a ty obrovský dechberoucí stavby. Je to nádhera, ale na mě třeba konkrétně New York působí dost depresivně.

New York

Určitě bych neměla zapomenout zmínit mrakodrapy a ty obrovský dechberoucí stavby. Je to nádhera, ale na mě třeba konkrétně New York působí dost depresivně. Jak jsou zastíněný ty ulice a nad váma stojí obrovský giganty, tak se necítím prostě moc dobře. Když už jsme u těch staveb a domů, musím s jistotou říct, že jsem v Americe snad neviděla dům, před kterým by nestál gril. Když mluvím o grilu, tak mám na mysli gril, ve kterým byste ugrilovali klidně i celý prase.

Nesežratelná Snickerska

Je to tady nejen co se velikosti týče opravdu jinej svět. A my si ho užíváme plnými doušky.

Přeji vám krásný den!!! ????????????

The post Na velikosti záleží :-) appeared first on Live More!.