Ohio země Amišů
Když jsme se sem stěhovali, tak ještě než jsme se vydali na Floridu, kde na nás čekal další maraton (hledání bydlení, spousta zařizování atd.), tak jsme si řekli, že si dáme pár dní oraz a něco tady procestujeme. Ostatně ten, kdo četl předchozí články, jak jsme tady začínali, tak tohle všechno ví.
[the_ad_group id=“57″]
Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.
😀 Tohle mi přišlo hrozně komický, vyložit nákup do „vozu“ a jedem 😀
Jeli jsme z Wisconsinu do Pennsylvanie, tak jsme to vzali přes Ohio. V Ohiu nás nejvíc zajímali Amišové, jejich vesnice a způsob jak žijí. Nevím, jak dalece víte, kdo jsou Amišové, ale ve zkratce. Jedná se o náboženskou skupinu lidí, která se vyhýbá konzumnímu životu a žije podle dávných tradic. Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.
Ti budou ženatí, nechte si zajít chuť dámy 😀 😀 U nich musíte koukat po neoholených jedincích 😀 😀
Jsou rozdělení na takový dvě skupiny. První skupina jsou hodně ortodoxní Amišové. Ti mají přísně zakázanou veškerou techniku, což znamená, že nesmějí používat auta, elektřinu, telefony prostě nic. Ženy jsou podřízeny mužům. Jedí pouze to, co vypěstují nebo to, co si vyrobí sami doma. V té druhé skupině jsou mírně benevolentnější v tom smyslu, že mohou používat třeba traktor, nakupovat v supermarketech atd. Je to hrozně komický, ale k tomu se ještě dostanu.
Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí.
Žijí převážně na farmách 🙂
Jinak ženy se nesmí jakkoliv upravovat, takže žádný líčení, úprava vlasů natož třeba tetování nebo piercing. Mají šaty, čepce na hlavě a tím to hasne. Hlavně ty šaty tam mají všechny stejný, takže tam si s módou nějak hlavu nelámou. 😀 Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí. Nicméně o Amišech a jejich tradicích se hodně dočtete na internetu. Chtěla bych vám popsat spíš moje dojmy, když jsme projížděli jejich vesnicemi.
V místním obchodě 🙂
Čekala jsem, že když tam vjedeme, tak to bude jak ve stroji času. Protože oni nemají auta, ale povozy s koněma. Tak jsem myslela, jak tam budou jezdit a že uvidíme třeba, jak hospodaří a tak. Ale byla jsem docela zklamaná. Na každým rohu „souvenir shopy“, všude obchody s jejich výrobky. Normálně tam všude jezdila auta. Viděli jsme jen pár lidí ve starých šatech, ale vypadali spíš jako turistická atrakce. To prostředí mi připadalo hodně jak v Česku. Podobná příroda a lidi se na sebe nijak zvlášť neusmívali. Byla jsem z toho taková otrávená.
No Balůa jsem neukecala, aby mi ji koupil 😀 Ale vypadala skvěle!
Jenže pak jsme jeli dál a dál a najednou se vyprázdnily silnice a potkali jsme pár povozů s koňmi. Nikde ani živáčka a žádný domy. Jediný co jsme potkali byly farmy, který byly od sebe dost daleko. Lidi tam měli oblečení, jak jsem už popisovala. Takže naše nadšení vzrostlo. Po cestě jsme objevili nějakej obchod, tak jsme se tam šli podívat. Všechny výrobky byly sice zabalený, ale bez komerčních obalů. A že tam měli dobrot. Domácí sýry, máslo, mouka, ovoce, zelenina. Fakt jsme jen zírali. Jen ty ceny za ty potraviny byly docela šílený.
Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.
Místo traktoru koně 🙂
Když jsme vylezli z obchodu, tak před ním stálo pár koňských povozů a my vidíme, jak si to nějaká paní s nákupním košíkem pěkně štráduje k tomu povozu. Nákup z košíku dala dovnitř, nasedla a jela. No my byli s Balůem mrtví. Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.
🙂
Rozhodně se mi líbí, že nejsou závislí, obzvlášť jejich děti, na technice – mobilech, tabletech, pc atd. a že jsou schopni si doma cokoliv vypěstovat. Ale když jsem viděla mladou holčinu v těch šílených šatech se sklopenou hlavou a mračícího se taťku, kterej na mě vrhal opovrhující pohledy, tak jsem neměla pocit, že by z nich sálalo nějaký štěstí.
🙂
Celkově to tam na mě nepůsobilo nijak zvlášť pozitivně. Jsou hodně uzavření do sebe, což z druhé stránky chápu, protože jsou svým způsobem taková atrakce. Lidi si je fotí, koukají na ně, tak je mi jasný, že to není nic příjemnýho. Ale přeci jen usmát se na někoho nebolí.
Provoz na silnici 😀 Na svých povozech musí mít vždy výstražný trojúhelník 🙂
Takže jsme se dostali do vesnice, která není zřejmě turistům až tak známá. Každej okres má jiný pravidla a zákazy. Bylo to i vidět na oblečení některých holek. V jedné vesnici měly třeba barevný šaty a neměly kloubouk, v další vesnici měly všechny ty šaty modrý a měly klobouky.
🙂
Dokonce v jednom z obchodů jsem si všimla, jak na mě kouká takový malý dítě. Koukalo na mě jak na obrázek a usmívalo se, tak jsem se taky usmála, ale hned přiběhl tatínek odtáhl ho a okřikl. Což mi už přijde dost uhozený. Celá rodina byla oblečená v černým, všichni zahalení, táta plnovous jak vyšitej a všichni sklopený hlavy. Jakoby chtěli koupit jen to nejnutnější a rychle zpět domů. Tohle se mi fakt nelíbilo, připadala jsem si jak nějakej mimozemšťan z vesmíru.
Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě.
Vyjeli jsme si na kopec vyvětrat pejsky 🙂
Oni sice mají v nějakých 16ti letech možnost volby. Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě. Většinou se prý vrátí zpět. Ale jsem toho názoru, že bych tomu až tak svobodná volba neříkala, když od malička žijí v tom, že „tam venku“ je vlastně všechno špatně. Když už člověk má vštípený nějaký názor na něco, těžko ho pak svévolně změní. Navíc jde také o to, že pokud by se rozhodli pro ten „špatný“ směr, tak se může stát , že rodina s nimi přetrhne veškerý kontakt. Což mi nepřijde až tak svobodná volba. 😀
Sušení prádla 😀
No takže jsem zjistila, že životní styl Amišů není nic pro mě. 😀 Taky nemám ráda ten extrémní konzumní styl života. Stejně tak si myslím, že dětem v první třídě nepatří do ruky mobil ani tablet. Miluju přírodu a kvalitní jídlo, ale tohle bych nedala. 😀 😀 Myslím, že je na každým z nás jak si zařídí svůj život. Oni už ten život mají nalajnovaný, každý z nich ten život má úplně stejný. Což je pro mě něco nepředstavitelnýho. Docela by mě na tohle téma zajímal i váš názor, takže budu moc ráda, když mi ho napíšete třeba sem do komentáře nebo na facebooku. Moc díky!
Mějte se moc krásně
Vaše Terka ????????
COMMENTS