Co se mi na Americe nelíbí
Už to bude pomalu rok, co jsme se sem přestěhovali. Jsme tady šťastní, spokojení, ale je jasný, že tady člověk reflektuje i nějaký negativa. Všude je chleba o dvou kůrkách a svět není jen černobílý. Ten výčet těch negativ berte jako můj pohled. Opět bych chtěla zdůraznit, že ne všechno, co zmiňuji, popisuje plošně celou Ameriku. Někde je to tak, někde trochu jinak.
[the_ad_group id=“57″]
Zdravotnictví
Co je tady šílený a to se zrovna dá teda tvrdit plošně o Americe je zdravotnictví. I když si člověk platí zdravotní pojištění, tak ceny za jednotlivý prohlídky a zdravotnický úkony jsou fakt strašná finanční šibenice. Musím zaklepat na něco, co nehoří, že jsme zatím naštěstí neměli tu zkušenost a nemuseli vyhledat zdravotnickou pomoc. Na druhou stranu je fakt, že tady asi nebude tolik hypochondrů, protože by se jim to docela prodražilo 😀 :D. Ale když tady má člověk nějakej úraz nebo je nemocnej, tak se pěkně prohne. Ty částky nejdou do tisíců, ale statisíců, samozřejmě v přepočtu na český koruny. Za vlády Obamy se to tady údajně trochu zlepšilo, ale pořád je to hrozná finanční sada. Jsou nějaký výjimky pro sociální případy, ovšem nevím přesně, jak to funguje.
Plýtvání
Co se mi tady nelíbí je, že se tady strašně plýtvá. Když jdete do obchodu, tak si kromě nákupu donesete domů, tak padesát tašek. Mlíko vám dají třeba do dvou tašek, aby se náhodou jedna neprotrhla. Do další tašky sáček bonbonů a do další sýry a jogurty. Vždycky si fakt přivezeme hroznou spoustu tašek. To nemluvím o velkým nákupu, to bychom mohli zásobovat klidně nějakej obchod. 😀 😀 Nebo třeba další věc, každej tady má nějakým způsobem osvětlenej barák. I v apartmánových komplexech, jsou prostě nonstop zapnutý světla přede dveřma apod. Přesto, že jsou všude pouliční světla. Nechápu. Jestli je to z důvodu bezpečnosti netuším, ale tu elektriku by se mi teda platit nechtělo. Taky mě dostalo puštěný zavlažování v době kdy prší 😀
Odpadky
Vadí mi, že jsem tady už několikrát viděla, jak někdo vyhazuje z auta pytlík z fastfoodu nebo jiný odpadky. Florida je fakt čistá, je tady úžasný prostředí a když takhle někoho vidím, tak bych mu jednu střelila. Většinou, když jsme se dívali do auta, kdo to udělal, tak to byli (od pohledu) lidi ze sociálně slabších vrstev. Tohle je asi celosvětovej problém a vadí mi to kdekoliv na světě. Je to opět jenom o lidech. Hodně se to tady řeší. Je tady totiž zakázaná individuální distribuce letáků. Takže ve schránce máme vždycky jen leták z okolních obchodů a slevový kupony, které tam donesla pošta a to dá dohromady tak tři letáky jednou za měsíc. Ještě se mi nestalo, že bych šla do schránky a vyvalil se na mě štos reklamních letáků. Stejně tak se nesmí dávat letáky za stěrače aut apod., je to tady zakázaný právě z toho důvodu, aby to tady nebylo znečištěný. Za vyhazování odpadků a znečišťování okolí následují pokuty. Tuším, že to dělá 200-500 dolarů. A pak se najde nějakej takovej člověk, kterýmu je to všechno jedno a jen si tak v pohodě vyhodí pytlík odpadků z auta. Tohle je fakt na ránu.
S tím souvisí i třídění odpadků. Nezaměřila jsem se, jak je to třeba v okolních městech nebo státech, ale u nás se odpad netřídí. Nevím proč. Byla jsem zvyklá třídit, takže tohle mi tady taky vadí.
Kriminalita
mapa kriminality
Další věc je kriminalita v Americe. Tohle mi prostě pořád hlava nebere a nemůžu to pochopit. Lidi si tady nezamykají auta, jdou do obchodu a nechají před obchodem stát prázdný nastartovaný auto, v obchodě si můžete nechat v košíku kabelku apod., ale pak dojde k nějaké potyčce a hned se tahají zbraně. Zbraň tady má každej vůl. Nebo možná spíš jen ti volové. Ti, co si potřebují něco dokázat, pak se opijou a střílí do vzduchu. To jsme takhle seděli pozdě večer se sousedama venku, grilujeme a najednou takový silný rány a já: „jé ohňostroj a kdeee?“. Oni se smáli a říkají: „To ale byla střelba!“ Mně se udělal knedlík v krku a vystřelila jsem domů, jak namydlenej blesk. Druhej den jsem se jim snažila vysvětlit, že tohle z Evropy neznám, že to bylo poprvé, kdy jsem se s tím setkala na vlastní kůži. Pak jsme se právě doslechli, že se „jen“ někdo ve vedlejším komplexu opil a střílel do vzduchu.
Nahota
Nejsou takový zákazy škoda pánové? 😀 😀
Další věcí, kterou tady nechápu, je přísnej zákaz odhalování na veřejných prostranstvích. Tím mám na mysli, že tady nepřichází v úvahu, aby si holka sundala vrchní díl plavek a opalovala se bez. Lidi tady všude chodí po ulicích jen v plavkách, internet plnej porna, v reklamách spoře oděný holky, ale tohle je tady zakázaný. Údajně kvůli výchově dětí. Je pravdou, že většina Američanů je věřící a s vírou to zrovna nejde moc dohromady. Chápala bych to v případě, kdy třeba holka nemá soudnost a ukazuje to, co by mělo být schovaný. Ale fakt nemám problém, když by si měla mladá holčina sundat vrchní díl plavek a opálit si prsa. 😀 Tady je svoboda, fakt úplně ve všem a pak najednou takovej zákaz. 😀 V tomhle mi přijdou teda přehnaně konzervativní. Stejně tak v sauně. Neexistuje, že byste se svlíkli do naha. Minimálně plavky. Údajně prej kdyby přišel do sauny někdo nahej, tak bude považovanej za úchyla. 😀 😀 Ale to, že v sauně sedí v teplákovce a teniskách s mobilem v ruce, jim přijde v pohodě. Společný sauny tady ani nepřichází v úvahu.
Krajina
Prostě placka 😀
Copak dál? Konkrétně na Floridě mi chybí kopce a hory. 😀 😀 Florida je hrozná placka. Nejvyšší kopce, co tady najdete, jsou skládky odpadků. Ale to je maximum. Navíc tady nejsou žádný zatáčky, všechny silnice vedou od severu k jihu a od západu k východu. 😀 😀 V tom tady spíš trpí Balů. Jako autař, kterej si vždycky vychutnával každou zatáčku, má teď jedinej požitek z nájezdů na dálnici.
Kultura
No a v neposlední řadě co mi tady chybí je kulturní různorodost. Každej stát má sice jiný zákony, zvyky i lidi se liší, ale ty rozdíly jsou minimální. Kdežto v Evropě má každej stát svoji kulturu, něco čím je specifickej. Co se týče gastronomie, módy, hudby, tak v Evropě má takhle každej stát svoji kulturu. A dost odlišnou i co se týče mentality lidí. Francie, Anglie, Španělsko, Řecko atd. má svoji kulturu, svoje zvyky. Ale tady je to všude víceméně stejný.
Jídlo
Majonézu stačí dát do lednice až po jejím otevření….
Pak je to tady takový těžký i s tím jídlem. Člověk musí fakt číst, co ty potraviny obsahují. Myslím, že tahle problematika je taky celosvětová. Ale nad sýry, salámy a majonézy, který nejsou v chlaďáku, ale v regálech člověk hledí jak péro z gauče. Ani si nechci představit, co v tom musí být za dobroty. Přijde mi, že tady ten „chemickej“ boom už odeznívá a apeluje se spíš na přírodní produkty. Ale stejně mi zůstává rozum stát nad tím, když na etiketě u masa je přesně napsaný, co tam je za chemický „chuťovky“. Kuřecí prsa jsou velký jak z pštrosa, ale ty lidi to stejně koupí. Za stejnou cenu, kolikrát i levněji, se dají koupit kuřecí prsa, kde je jasně psaný, že to je bez antibiotik, růstových hormonů a bez jakékoliv přidané chemie. Tohle mi prostě hlava nebere. Takže číst číst číst, to se oproti Česku nezměnilo. 😀
Kredit
Social security number 🙂
Nelíbí se mi tady ten kreditní systém. Jen ve zkratce pro ty, co neví, o co se jedná. Každej Američan nebo ten, kdo tady prostě žije legálně, má SSN (social security number). Je to něco jako rodný číslo, pod kterým jste zařazeni v systému a budujete kredit. Kredit budujete tím, když včas platíte. Pokud nezaplatíte včas nájem nebo splátku anebo máte za sebou kriminální historii, kredit se snižuje. Když se rozhodnete tady hledat bydlení, tak téměř všude po vás budou SSN chtít. Na základě toho si ověří, jakou máte kriminální a kreditní historii a rozhodnou se, zda vám byt nebo dům pronajmou. Pokud máte špatný kredit, může se stát, že vám byt nepronajmou anebo zaplatíte víc, protože jste nedůvěryhodná osoba.
Pro nás to bylo v začátku dost těžký, jsme slušní bez kriminální historie, ale měli jsme samozřejmě kredit nula. Takže i když jsme všem vysvětlovali naši situaci, že jsme se nově přistěhovali a ještě jsme ani neměli možnost si nějakým způsobem vybudovat kredit, měli jsme všude smůlu. Takže jsme museli platit víc, než kdybychom už měli vybudovaný nějaký kredit. Tohle je skvělej systém pro obchodníky, pronajímatele atd., ale přijde mi to jako takový škatulkování lidí. Pokud máte špatný kredit, těžko dostanete práci, bydlení apod. Ten start je tady mnohem těžší.
Bavili jsme se tu s jedním známým, kterej nám vyprávěl svůj příběh. Říkal, že se jako mladej nadělal spousty blbostí a teď má hodně špatnej kredit. Má problém si najít práci a zatím bydlí v takových provizorních podmínkách. Proto, když tady člověk zachybuje, je pro něj mnohem těžší se odrazit. Má to svý pro a proti. Jedno z velkých proti je fakt, že tím nutí lidi si půjčovat peníze, protože tím, že si tady koupíte něco na dluh a včas to splácíte, tak tím se nejrychleji buduje vyšší kredit.
Další negativa mě asi nenapadají. Až zase na něco přijdu, tak napíšu článek. 😀 Ale baví mě psát spíš o hezkých věcech. 😀 😀 😀 Je taky nutný podotknout, že jsem si na tohle musela přijít sama. Takže tohle je čistě můj úsudek. Soudit někoho nebo něco na základě informací z médií, tak to fakt ne. Média dokážou tak překroutit celou realitu, že kolikrát člověk ani neví, čemu věřit. Pokud by vás něco k tomuhle článku napadlo, určitě pište do komentářů.
Mějte krásnej den
Vaše Terka ????????????
Jaké to je být v roli přistěhovalce
Dost často se mě ptáte, jestli jsme tady už nějak pocítili, že jsme přistěhovalci. Jestli nám dal někdo najevo, že sem nepatříme. Jestli to má nějaký dopad na naši práci atd. Doufám, že najdete své odpovědi v tomto článku.
[the_ad_group id=“57″]
Když otevřeme pusu, tak každej díky našemu akcentu pozná, že nejsme místní. Většinou nám říkají: „Oooh, I love your accent!“ A hned následuje otázka odkud jsme. Když řekneme Česká republika, tak jsou dvě možnosti. Buď neví, kde to je anebo nám začnou vykládat, že v Česku byli v Praze a že byli naprosto unešeni naši architekturou atd. Nikdy by mě nenapadlo o nich říct, že jsou hloupí, když neví, kde se nachází Česko. Jsme přeci jen malá zemička a ruku na srdce – kdo z nás ví, kde a jaký státy se v USA nachází. Takže by mě opravdu nikdy nenapadlo se za to na ně zlobit.
Pozvání na Den díkuvzdání ve Wisconsinu 🙂
Druhá věc je ta, že v západním světě je Česko braný jako východ samozřejmě s nechvalnou pověstí. Češi jsou bohužel, především v Evropě, známí tím, že kradou. Ještě teď se cítím trapně, když jsme byli v Paříži v obchodě se suvenýry a někdo nás slyšel promluvit česky, tak celou tu dobu nám stáli za zadkem, abychom něco neukradli. Za tuhle pověst si může Česko bohužel samo, díky tomu jak se lidi chovají.
V západním světě je Česko braný jako východ a samozřejmě s nechvalnou pověstí.
Ostatně přes to všechno se nám zatím do teď nestalo, že by nám tady dal někdo najevo, že sem nepatříme nebo něco podobnýho. Právě že naopak. Když řekneme, že jsme se přistěhovali, tak nás vítají, ať se nám tady líbí a jsme tu šťastni. Jo tyhle dvě věty vám řekne prodavačka v obchodě mezi tím, než vám namarkuje zboží. Když někomu řekneme, že jsme v Česku všechno prodali a přestěhovali se sem, kde začínáme téměř od nuly, tak nás začnou hrozně obdivovat, ale tak upřímně, že nás to vždycky hrozně potěší.
Když jim převyprávíme náš příběh, dostává se nám velkýho obdivu a často nás titulují jako „nice people“. Pro nás je to vždycky hrozně příjemný a cítíme se tady opravdu dobře, necítíme se tady nijak navíc. Prostě jako doma. 🙂
🙂
Dokonce se nás jeden známý ptal, proč sem nepřivedeme i rodinu, že jsou rádi za takový lidi, jako jsme my. Což pro nás byla opravdu pocta. Ach jo, kdyby to bylo tak jednoduchý. 😀 Co se týče našich zákazníků, tak opět jsme nikdy nepocítili nějakou zášť vůči nám. Naopak většinou, když jedeme s někým na schůzku, tak jsou pracovní věci vyřešený za pět minut a po zbytek schůzky se ptají, jak jsme se sem dostali a tak. Když jim převyprávíme náš příběh, dostává se nám velkýho obdivu a často nás titulují jako „nice people“. Pro nás je to vždycky hrozně příjemný a cítíme se tady opravdu dobře, necítíme se tady nijak navíc. Prostě jako doma. 🙂
Ovšem to všechno má jedno velký ALE!! Myslím si, že tady je úplně jedno, jestli jste Čech, Ital nebo Vietnamec. Jde o to, jak se ten člověk tady chová. Američani pokud vidí, že pracujete, žijete si svůj sen a nepodvádíte, tak vás přivítají s otevřenou náručí. Pokud uvidí, že zneužíváte sociální systém, sedíte na zadku, nadáváte, a děláte na lidi poděly, tak vám ty dveře zabouchnou přímo před nosem. Což je dost pochopitelný. Pokud žijete normální slušnej život, tak vás tady budou mít rádi. Ostatně berte v potaz, že mluvím za sebe a za život na Floridě…nevím, jak je to v ostatních státech USA.
🙂
Takže mě EXTRÉMNĚ rozčiluje, když slyším, jak tady někteří Češi fungují. Měla jsem tu „čest“ potkat se s pár Čechama, co žijí v USA. Opět se mi dostalo jen stěžování, že tady nejsou rohlíky, že mají hnusný pečivo, že je všechno sladký, že Američani jsou takoví a makoví a že když chce knedlík, tak si ho musí udělat. A co to je za zemi neomezených možností, když si musí péct chleba? No a ti Češi tady, no to je hrozný, jeden dá druhýmu práci, pak mu nezaplatí a všichni se tady pomlouvají, no hrůůůůza. Tak na tenhle výčet všech možných neštěstí byla moje otázka jednoduchá!! Šel jsi sem dobrovolně? No jo šel, ale….. A moje druhá otázka byla, tak proč se nevrátíš zpět do ČR? No protože tady je to lepší. V Česku je to takový a makový a lidi tam jsou hrozní a já nevím co všechno…. Mohla bych pokračovat do nekonečna.
Z tohoto důvodu se tady od Čechů bohužel izolujeme, rozhodně nehážu všechny do jednoho pytle!! Ale pár jsem jich tu už poznala, a když to nebylo vychloubání, tak to byl nářek. Sakra, když se přece DOBROVOLNĚ odstěhuju do jiné země, přece to pro mě znamená respektovat danou kulturu a pravidla té země!!! Pokud mi tady něco chybí, tak hledám, informuji se atd.
Vrací se mi to, co dávám!!
U známých hrajeme podkovy, to je tady hrozně oblíbená hra 🙂
Pak se všichni hrozně diví, jak s nima ostatní jednají. Vrací se mi to, co dávám!! Když tady Poláci dělají na lidi podvody a šmelí, co se dá, tak jak se můžou potom divit, že je někde nechtějí?? Nejhorší je to, že tihle lidi dělají špatnou pověst i těm, co přijedou, chtějí tady něco budovat a naplno žít. A fakt, že se chci přestěhovat do jiné země dobrovolně a pak nadávám, že tam není to nebo ono, to už nechápu vůbec. Přijde mi, že se ze světa vytrácí pokora. Tohle slovo spoustě lidem nic neříká, ale je to bohužel špatně.
Tohle se podle mě týká i problematiky s přistěhovalectvím v Evropě. Tohle téma tady rozhodně nechci nijak do podrobna rozebírat a už vůbec ne analyzovat. Zvlášť, když mám informace pouze z médií. Myslím, že o tom by mohl psát někdo, kdo se s touto problematikou setkal osobně. Ale pořád si stojím za tím, že by člověk měl respektovat kulturu a zákony země, ve které se rozhodl žít. A ne ještě rozhazovat rukama, ale u nás je to tak nebo onak. Tohle se mi prostě nelíbí.
Proto respektujme kulturu země, ve které žijeme! Najděme v sobě pokoru a buďme si vědomi toho, že se nám vrací to, co do světa vysíláme!
Jsem ráda, že i přes nechvalnou pověst Česka jsme tady vítaní a cítíme se tady dobře. Ono taky je důležitý říct, že rodilýho Američana potkáte zřídka kdy. Všechno je to tady náplava z Evropy a vůbec dalších koutů světa, která tady třeba žije už pár generací. A Američani si toho jsou plně vědomi.
Proto respektujme kulturu země, ve které žijeme! Najděme v sobě pokoru a buďme si vědomi toho, že se nám vrací to, co do světa vysíláme!
Mějte krásný den
Vaše Terka ????????
Na návštěvě u Jacka doma
Tak si tak ležím u telky, popíjím Jack Daniel’s a říkám si, že je vlastně ještě jedna věc, kterou o mně respektive o nás s Balůem, nevíte. Jsme alkoholici. 😀 Ne dělám si srandu. 😀 Ale musím vám prásknout to, že jsme hrozní milovníci whisky. (Dobře jsme trochu alkoholici :D)
[the_ad_group id=“57″]
To už je pár let zpět 😀 Ještě v Česku 🙂
Hned v začátcích našeho vztahu s Balůem jsme byli na degustaci whisky v našem tehdy oblíbeném baru. Balů už o whisky něco málo věděl, ale já byla úplná panna. (co se whisky týče :D) Byla to degustace na whisky Lagavulin, nevím jestli ji znáte, ale je to výborná nakouřená whisky, na které si dnes hrozně pochutnám, nicméně tehdy jsem absolutně nevěděla, o co go. Dostali jsme vzorky a k tomu perfektní výklad o této whisky. Na konec degustace měla přijít perlička večera 30ti letá whisky Lagavulin. Láhev tenkrát snad za 30 000Kč.
V palírně Glenfiddich
Co vzorek, to se mi křivila huba a v duchu jsem si říkala, jestli to ti lidi dělají, že jim to chutná anebo jestli si na tom opravdu pochutnávají. Ta whisky mi tenkrát chutnala jako desinfekce z nemocnice a tak mi to i smrdělo. O té „lahodné“ 30ti leté drahé whisce ani nemluvím, tenkrát jsem myslela, že tam na místě hodím šavli.
Stáčení vlastní láhve 🙂 Glenfiddich 🙂
Dnes bych za takovou degustaci, co jsem zažila tenkrát, vraždila! Protože nakouřený whisky miluju, ale k tomu se člověk asi musí trochu „propít“. Od té doby jsme se začali whiskám dost věnovat. Hodně jsme se o whisky zajímali, ve Skotsku jsme navštívili spoustu palíren, několik let jsme i prémiové destiláty prodávali a došlo to tak daleko, že jsme je začali i sbírat. Whisky je mimochodem perfektní investice. Pokud teda víte, co koupit, aby se cena whisky zvyšovala! My to ze začátku brali jako investici, ale dnes bych ty lahve nedala z ruky. 😀
Návštěvnické centrum palírny Jack Daniel´s
Ale vraťme se do USA. Jakožto milovníci whisky jsme prostě nemohli vynechat Tennessee i Kentucky a vidět tak palírny, jako jsou Jack Daniel, George Dickel, Jim Beam, Maker´s Mark a další. Tennessee je rozděleno na tzv. suchý a mokrý okresy. Jsou to takový stíny z doby prohibice, kdy v suchém okrese je podle zákona absolutní zákaz prodeje alkoholu. V mokrých už je prodej povolen. A teď největší paradox. Palírna Jack Daniel se nachází ve městě Lynchburg, který se nachází jak jinak než v suchém okrese. 😀 Z téhle informace jsem byla úplně hotová. 😀 Nicméně palírna si vyžádala nějakou výjimku, takže tam můžou pálit a pokud si chcete koupit láhev Jacka, tak jedině přímo v palírně anebo v centru Lynchburgu, kde má palírna svoji prodejnu. Ovšem ceny tam jsou tak přestřelený, že je mnohem jednoduší objet liquor story v mokrých okresech a svoji vysněnou láhev si zakoupit tam.
Odpočinková místnost s občerstvením na konci prohlídky 🙂
Každopádně prohlídka palírny stojí za to. Nejdřív nás to trošku zklamalo, protože jsme byli zvyklí ze Skotska na takovej ten „domácí“ přístup. Takže prohlídka palírny pro nás byla dost komerční. Ale nakonec se nás ujal takovej milej starší pán, kterej když vyprávěl o whiskey Jack Daniel’s, tak jste si prostě museli dát panáka. Hlavně vytvořil perfektní atmosféru, která nás tak vtáhla, že jsme na ty komerční mínusy úplně zapomněli. Na konci byla degustace, kterou jsme si s ním opravdu užili, protože jeho vyprávění bylo fakt úžasný.
🙂
Co se týče samotné whiskey Jack Daniel’s, tak ji mám hrozně ráda. Hlavně k Americe Jack prostě patří. Ale rozhodně se to nedá porovnávat se skotskou whisky. Skotská whisky je pro mě strašně rozmanitá. Můžete v ní cítit tolik chutí a vůní, že byste se kolikrát fakt divili. Můžete tam cítit chutě a vůně od květinek přes dřevo až po vůni spocenýho koňskýho sedla. A to si nedělám srandu. Kdežto Jack chutná pořád stejně.
Sortiment v obchodech se suvenýry 🙂
Jsou to opravdu odlišný whisky už jen proto, že skotská se vyrábí především z ječmene a americká z kukuřice. Proces výroby je taky úplně jinej. Takže Jacka mám opravdu ráda, ale nesrovnávala bych ho se skotskou. Jednou jsme byli tady v takové menší palírně a pán nám říkal, že se snaží napodobit skotskou whisky. Když jsem ji ochutnala, tak jsem se zeptala, jestli vůbec někdy opravdovou skotskou pil. 😀
V obchodech koupíte limitované edice, ale za šílený peníze 🙂
Jinak co se týče obecně alkoholu v Americe, tak tady vám neprodají bez občanky ani pivo. Ať je vám 20 nebo 40, vždycky chtějí vidět ID. Tvrdej alkohol si tady ani v běžným obchodě nekoupíte. Ten si koupíte jedině v liquor storu. Je tady i zakázaný na veřejnosti pít alkohol. A v liquor storech, když si něco koupíte, tak to dostanete v papírovým pytlíku nebo neprůhledné černé tašce. Přesně jak to znáte z filmů. 😀
Naše suvenýry z Ameriky, kdybychom jen tenkrát věděli, že se sem budeme stěhovat….:D 😀 Asi bychom se s tím do ČR netáhli 😀
Víno, whisky, no vlastně jakýkoliv kvalitní alkohol je téma, na který bych mohla psát do nekonečna. 😀 Ale při popíjení se to psaní zdá těžší a těžší a hlava prázdnější. Určitě se v budoucnu dostanu k článkům o dalších palírnách, kde jsme byli. Ale musím pomalu, aby se z vás při čtení mých článků nestali alkoholici. 😀
Takže nezapomeňte!! Whisky pravá sílu dává!! A doušek lahodné whisky ještě nikoho nezabil, naopak! 🙂
Mějte kásný den a hlavně s úsměvem! 🙂
Vaše Terka ????????
Jak mě změnil život u moře?
Na Vánoce tomu bude rok, kdy jsme se přestěhovali k moři. Vím, že žijeme u oceánu (pro rejpaly 😀 ), ale je pro mě přirozenější psát, že bydlíme u moře a ne u oceánu. Takže tak. 😀 Je jasný, že za tu dobu, co jsme tady, jsem zaznamenala spoustu změn.
[the_ad_group id=“57″]
True Love
Ať chceme nebo ne, tak prostředí, ve kterým žijeme, nás neskutečně ovlivňuje a samozřejmě i lidé v něm. Prostředí, ve kterým se nacházíme právě teď, je pro mě opravdu sen. Kdyby mě dnes někdo zavřel do paneláku, tak s jistotou můžu říct, že budu do konce života nešťastná. Rozhodně to není o tom, zda bydlíme ve velkým anebo malým bytě. Ostatně s bytem jsme si oproti Česku dost pohoršili, protože tam jsme žili v rodinném domku. Teď máme malý apartmán, který nám prozatím stačí (než bude rodina).
🙂
Nicméně já vylezu ven ze dveří a cítím štěstí, pohodu a klid. Řekla bych, že se cítím být vyrovnaná, ale to je asi největší lež, kterou by ženská mohla vypustit z úst. 😀 Takže řekněme spíš, že se cítím být v pohodě. 😀 Máme to kousek do krásnýho parku, kterej je plnej zvířat a je tam neuvěřitelnej klid. A hlavně máme kousek od baráku úžasnou pláž bez turistů a hotelových komplexů.
Ať chceme nebo ne, tak prostředí, ve kterým žijeme, nás neskutečně ovlivňuje a samozřejmě i lidé v něm.
Florida je i rájem pro surfaře 🙂
Musíme pracovat jednou tolik co v Česku. Život tady je o něco dražší. Ale spíše je hlavním důvodem to, že stěhování sem nás stálo opravdu všechno. Přesto žijeme život bez stresu. V Česku jsme byli opravdu finančně nezávislí, tady musíme sakra makat. Tak jak je možný, že přesto všechno jsme šťastnější? Jaktože máme pořád chuť se smát a máme radost ze života?
Pohodička při východu slunce 🙂
Život tady je prostě pohodovější, klidnější a pozitivnější. Na mě ta pohoda tady hrozně působí. I když řešíme třeba nějaký nepříjemnosti nebo problémy, tak se sbalíme a jedeme byť jen na hodinku k moři. Vždycky někoho potkáme, kdo na nás hodí úsměv nebo s náma prohodí pár slov. A věřte mi nebo ne, ale když přijedeme domů, tak ty problémy jako by byly najednou o tolik menší. Potom je řešíme s větším klidem a nadhledem. Zjistila jsem jednu věc. Pokud chce člověk rozdávat štěstí, musí být sám šťastný. Pokud je někdo plný negativismu, tak vám horko těžko předá něco pozitivního. A tohle se mi bohužel stávalo v Česku, ať jsem měla sebelepší náladu, vždycky se našel někdo, kdo mi ji zkazil. 😀
Chci vám předat něco milýho a pozitivního.
🙂
Proto je i tohle důvod, proč píšu blog, proč natáčíme videa a proč zveřejňuju naše fotky. Chci vám předat něco milýho a pozitivního. Každý z nás řeší nějaký starosti, ale pokud vám video nebo třeba naše fotky vykouzlí úsměv na tváři, tak věřte, že pro nás je to obrovskej úspěch. Takže ano, život u moře, sluníčko, parky, usměvaví lidi mě dělají šťastnější.
🙂
Další obrovská změna pro mě je ta, že chci být pořád někde venku. Jít se projít na pláž, vzít pejsky do dog parku anebo si klidně jen sednout a pozorovat zvířata v parku. V Česku, když přišel víkend, tak jsme pořád vymýšleli, kam pojedeme na výlet. Okolí už jsme měli projetý křížem krážem, tak kam dál? Strašně rádi jsme jezdili na Jižní Moravu. Ale přeci jen bylo to už dál, takže jsme si to museli dopředu naplánovat, vymyslet nějaký ubytování (i když to bylo spíš z důvodu abychom si mohli dát vínko.) 😀 Chci jen říct, že tady sedneme do auta a nemusíme jezdit nikam daleko, abychom byli v ráji. V Česku to většinou skončilo tak, že jsme zůstali doma na zahradě. A procházky kolem naší miniaturní vesnice nás rychle omrzely. 😀 Tady vás většinou vytáhne z postele sluníčko. Vždycky se mi líbilo, jak všichni: „Běžte místo televize na procházku!“ Ale kam? Na procházku po sídlišti? Nebo do pole? 😀 Tady už je to pro mě na místě. Opravdu jdu raději místo televize ven, projít se k moři nebo do parku.
Pohodička v parku 🙂
Z druhé strany je to kolikrát i mučení, protože ve většině případů je krásný počasí, vy chcete ven, ale když sednete k počítači, tak zjistíte, že nejbližší tři dny se ven určitě nedostanete. Nicméně pořád jsme šťastni za to, jak jsme si to nastavili. Naši prioritou bylo pracovat z domu a být pánem svýho času, takže si můžeme práci naplánovat tak, abychom si užili i koupačku v moři. Občas bývá bohužel omezující i to hlídání pejsků. Ne vždy to jsou pohodáři, kteří chtějí být venku, takže s nima musíme být, třeba ze zdravotních důvodů, doma.
🙂
Další změnou, která u mě proběhla je to, že se mi strašně zlepšilo astma. O týhle nemoci mám načtený opravdu hodně, takže vím, že je to hlavně o psychice a od smrti mojí mamky se mi to hrozně zhoršilo. Pořád jsem nebyla schopná s tím nějak pracovat. Tady jsem se dostala do takové duševní pohody, že si na astma ani nevzpomenu. Samozřejmě mi určitě pomohly blahodárné účinky moře, ale myslím, že největší změna proběhla uvnitř mně.
Nežijte tak, aby bylo s vaším životem spokojeno okolí! Žijte tak, abyste byli se svým životem spokojeni vy!
Východ slunce 🙂
Vidíte, že všechno není úplně růžový, což snad v životě ani nejde, ale věřte, že ten kdo změní váš život, jste pouze vy sami. Já na sobě pozoruju, že ta obrovská změna, které jsem se dost často bála, mi obrátila život na ruby. Ale jsem si jistá, že to bylo tím správným směrem. Proto trvám na svém – pokud člověk v životě něco chce, měl by si za tím jít. Bez ohledu na cokoliv. Nežijte tak, aby bylo s vaším životem spokojeno okolí! Žijte tak, abyste byli se svým životem spokojeni vy. Pak svoji spokojenost a štěstí rozdávejte ostatním a hned bude na světě líp. Nemyslíte?
Mějte se pohodově
Vaše Terka ????????????
Ohio země Amišů
Když jsme se sem stěhovali, tak ještě než jsme se vydali na Floridu, kde na nás čekal další maraton (hledání bydlení, spousta zařizování atd.), tak jsme si řekli, že si dáme pár dní oraz a něco tady procestujeme. Ostatně ten, kdo četl předchozí články, jak jsme tady začínali, tak tohle všechno ví.
[the_ad_group id=“57″]
Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.
😀 Tohle mi přišlo hrozně komický, vyložit nákup do „vozu“ a jedem 😀
Jeli jsme z Wisconsinu do Pennsylvanie, tak jsme to vzali přes Ohio. V Ohiu nás nejvíc zajímali Amišové, jejich vesnice a způsob jak žijí. Nevím, jak dalece víte, kdo jsou Amišové, ale ve zkratce. Jedná se o náboženskou skupinu lidí, která se vyhýbá konzumnímu životu a žije podle dávných tradic. Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.
Ti budou ženatí, nechte si zajít chuť dámy 😀 😀 U nich musíte koukat po neoholených jedincích 😀 😀
Jsou rozdělení na takový dvě skupiny. První skupina jsou hodně ortodoxní Amišové. Ti mají přísně zakázanou veškerou techniku, což znamená, že nesmějí používat auta, elektřinu, telefony prostě nic. Ženy jsou podřízeny mužům. Jedí pouze to, co vypěstují nebo to, co si vyrobí sami doma. V té druhé skupině jsou mírně benevolentnější v tom smyslu, že mohou používat třeba traktor, nakupovat v supermarketech atd. Je to hrozně komický, ale k tomu se ještě dostanu.
Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí.
Žijí převážně na farmách 🙂
Jinak ženy se nesmí jakkoliv upravovat, takže žádný líčení, úprava vlasů natož třeba tetování nebo piercing. Mají šaty, čepce na hlavě a tím to hasne. Hlavně ty šaty tam mají všechny stejný, takže tam si s módou nějak hlavu nelámou. 😀 Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí. Nicméně o Amišech a jejich tradicích se hodně dočtete na internetu. Chtěla bych vám popsat spíš moje dojmy, když jsme projížděli jejich vesnicemi.
V místním obchodě 🙂
Čekala jsem, že když tam vjedeme, tak to bude jak ve stroji času. Protože oni nemají auta, ale povozy s koněma. Tak jsem myslela, jak tam budou jezdit a že uvidíme třeba, jak hospodaří a tak. Ale byla jsem docela zklamaná. Na každým rohu „souvenir shopy“, všude obchody s jejich výrobky. Normálně tam všude jezdila auta. Viděli jsme jen pár lidí ve starých šatech, ale vypadali spíš jako turistická atrakce. To prostředí mi připadalo hodně jak v Česku. Podobná příroda a lidi se na sebe nijak zvlášť neusmívali. Byla jsem z toho taková otrávená.
No Balůa jsem neukecala, aby mi ji koupil 😀 Ale vypadala skvěle!
Jenže pak jsme jeli dál a dál a najednou se vyprázdnily silnice a potkali jsme pár povozů s koňmi. Nikde ani živáčka a žádný domy. Jediný co jsme potkali byly farmy, který byly od sebe dost daleko. Lidi tam měli oblečení, jak jsem už popisovala. Takže naše nadšení vzrostlo. Po cestě jsme objevili nějakej obchod, tak jsme se tam šli podívat. Všechny výrobky byly sice zabalený, ale bez komerčních obalů. A že tam měli dobrot. Domácí sýry, máslo, mouka, ovoce, zelenina. Fakt jsme jen zírali. Jen ty ceny za ty potraviny byly docela šílený.
Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.
Místo traktoru koně 🙂
Když jsme vylezli z obchodu, tak před ním stálo pár koňských povozů a my vidíme, jak si to nějaká paní s nákupním košíkem pěkně štráduje k tomu povozu. Nákup z košíku dala dovnitř, nasedla a jela. No my byli s Balůem mrtví. Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.
🙂
Rozhodně se mi líbí, že nejsou závislí, obzvlášť jejich děti, na technice – mobilech, tabletech, pc atd. a že jsou schopni si doma cokoliv vypěstovat. Ale když jsem viděla mladou holčinu v těch šílených šatech se sklopenou hlavou a mračícího se taťku, kterej na mě vrhal opovrhující pohledy, tak jsem neměla pocit, že by z nich sálalo nějaký štěstí.
🙂
Celkově to tam na mě nepůsobilo nijak zvlášť pozitivně. Jsou hodně uzavření do sebe, což z druhé stránky chápu, protože jsou svým způsobem taková atrakce. Lidi si je fotí, koukají na ně, tak je mi jasný, že to není nic příjemnýho. Ale přeci jen usmát se na někoho nebolí.
Provoz na silnici 😀 Na svých povozech musí mít vždy výstražný trojúhelník 🙂
Takže jsme se dostali do vesnice, která není zřejmě turistům až tak známá. Každej okres má jiný pravidla a zákazy. Bylo to i vidět na oblečení některých holek. V jedné vesnici měly třeba barevný šaty a neměly kloubouk, v další vesnici měly všechny ty šaty modrý a měly klobouky.
🙂
Dokonce v jednom z obchodů jsem si všimla, jak na mě kouká takový malý dítě. Koukalo na mě jak na obrázek a usmívalo se, tak jsem se taky usmála, ale hned přiběhl tatínek odtáhl ho a okřikl. Což mi už přijde dost uhozený. Celá rodina byla oblečená v černým, všichni zahalení, táta plnovous jak vyšitej a všichni sklopený hlavy. Jakoby chtěli koupit jen to nejnutnější a rychle zpět domů. Tohle se mi fakt nelíbilo, připadala jsem si jak nějakej mimozemšťan z vesmíru.
Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě.
Vyjeli jsme si na kopec vyvětrat pejsky 🙂
Oni sice mají v nějakých 16ti letech možnost volby. Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě. Většinou se prý vrátí zpět. Ale jsem toho názoru, že bych tomu až tak svobodná volba neříkala, když od malička žijí v tom, že „tam venku“ je vlastně všechno špatně. Když už člověk má vštípený nějaký názor na něco, těžko ho pak svévolně změní. Navíc jde také o to, že pokud by se rozhodli pro ten „špatný“ směr, tak se může stát , že rodina s nimi přetrhne veškerý kontakt. Což mi nepřijde až tak svobodná volba. 😀
Sušení prádla 😀
No takže jsem zjistila, že životní styl Amišů není nic pro mě. 😀 Taky nemám ráda ten extrémní konzumní styl života. Stejně tak si myslím, že dětem v první třídě nepatří do ruky mobil ani tablet. Miluju přírodu a kvalitní jídlo, ale tohle bych nedala. 😀 😀 Myslím, že je na každým z nás jak si zařídí svůj život. Oni už ten život mají nalajnovaný, každý z nich ten život má úplně stejný. Což je pro mě něco nepředstavitelnýho. Docela by mě na tohle téma zajímal i váš názor, takže budu moc ráda, když mi ho napíšete třeba sem do komentáře nebo na facebooku. Moc díky!
Mějte se moc krásně
Vaše Terka ????????
Ubytování přes Airbnb
Určitě spousta zběhlých cestovatelů zná tento termín, ale myslím, že je i spousta z vás, která se s tímto pojmem setkává poprvé. A když budete číst až do konce, čeká tam na vás super bonus spojený právě s touto službou. 😀 Ale teď zpět k tomu, co je Airbnb. Jedná se o službu, která zprostředkovává ubytování u lidí doma. Hostiteli jsou právě lidé, kteří mají třeba volný pokoj, nebo celé patro v domě anebo klidně i celý dům nebo byt. A rádi si přivydělají tím, že u sebe doma ubytují nějaké turisty, kterým se nechce platit šílené peníze za ubytování na své dovolené.
[the_ad_group id=“57″]
Nabídka je opravdu široká. Tato služba byla založená v roce 2008 v San Franciscu. A musím říct, že tohle je perfektní koncept. Stačí zadat destinaci, datum pobytu a počet osob. Můžete si tam zadat i různé filtry, co se týče například ceny, vybavení domu, storno podmínek nebo jazyka člověka, který vás má ubytovat. Zkušenosti s Airbnb sice nemáme dlouholeté jako třeba s booking.com, ale zatím jsme byli strašně spokojení.
Vyhledávání na airbnb.com
Tahle služba je postavená hodně na důvěře a vzhledem k tomu, že dostávají hodnocení jak hostitelé, tak hosti, je určitě v zájmu obou stran, aby byli všichni spokojeni. Rozhodně se nemusíte bát ani o své peníze. Platba probíhá při rezervaci a hostitel ji dostává až 24 hodin po tom, co ubytoval svého hosta. Po schválení a rezervaci už probíhá komunikace s hostitelem přes email, kde se už domluvíte na konkrétních věcech. K rychlé komunikaci vám poslouží Airbnb mobilní aplikace.
Naposledy jsme byli přes Airbnb ubytovaní v New Yorku, kdy pro nás hrála velkou roli cena (vzhledem k šíleným cenám za ubytování v NY a okolí), možnost parkování (protože jsme jeli autem) a hlavně jsme taky byli rádi, že byl pán domu friendly s našima pejskama. Nebyl jediný problém, měli jsme svůj pokoj, který jsme si mohli zamknout. K dispozici byla plně vybavená kuchyň a čistý záchod s koupelnou. Měli jsme čistý ručníky a majitel byl moc příjemnej, cokoliv jsme potřebovali, tak nám vyšel vstříc. K našemu překvapení jsme ani nic neplatili za pejsky.
Takže za nás rozhodně velká spokojenost a určitě službu Airbnb využijeme i v budoucnu. A teď konečně ten bonus pro vás!!!! Pokud se chystáte na dovolenou a plánujete se ubytovat právě přes Airbnb, tak když se zaregistrujete přes tento odkaz – www.airbnb.com/c/terezah330, dostanete slevu 35 dolarů na první ubytování. Užijte si krásnou dovolenou!
Získejte slevu 35 dolarů na ubytování na airbnb
Mějte se fajn
Vaše Terka ????????