Pochopitelně, že katalogy cestovek nebudou Floridu prezentovat jako farmy a parky plný zvířat, ale přijde mi, že Floridě je hodně ubíráno na kráse přeplněnými plážemi, hotely a turistickými atrakcemi, jako je třeba Orlando, kde jsou jen zábavní parky.

Po pravdě tenhle článek berte jako subjektivní názor, protože já Floridu fakt miluju, ale myslím si, že Florida může nabídnout mnohem víc. Upřímně za celou dobu, co tady žijeme, jsem viděla tolik nádherných zvířat ve volné přírodě, až tomu někdy sama těžko věřím.

Ať si tady zajedete do jakýhokoliv parku, tak máte možnost vidět aligátory, želvy, pásovce, mývaly, veverky, leguány, pelikány, delfíny, kapustňáky a spoustu dalších zvířat. Dokonce jsme tady už viděli i opice a to mě asi odrovnalo nejvíc. Těch parků, ať už jsou to národní, státní, okresní nebo městský je po celé Floridě fakt mraky. Takže když někde kempujeme, tak se vždycky hrozně těším, co zase uvidím za zvířata, protože většinou kempujeme ve státních parcích a to je prostě bomba.

Navíc Florida je neuvěřitelně zelená. Je tady všude strašně moc zeleně, která dokáže člověku krásně probarvit den. Na to, že tady jsou tropy, je Florida fakt nádherně zelená. A komu jde hned na mysl úplně jiná zelená, tak tou je to tady obklopený taky. A celkem dost. Každopádně se strašně málo mluví o springs (prameny), který jsou naprosto dechberoucí a je jich po Floridě fakt hromada.

Hart Springs Florida

Jsou to místa, kde vyvěrá voda a valí se do řek, potoku a třeba jeskyní. Jenže je strašně nádherná, průzračná, prostě taková ta klasická křišťálová voda a má stálou teplotu. Takže se na tyhle prameny jezdí i mimo sezonu. U každých pramenů je miliarda možností, který můžete využít. Tubing, potápění, šnorchlování, půjčení kajaku, lodiček apod.

My jsme už kdysi dřív byli na Ginnie Springs, který byly fakt kouzelný, proto jsme si řekli, že na cestách musíme zase na nějaký prameny určitě vyrazit. Úplně jak teď si vybavuju, jak se nám z tama nechtělo a říkali jsme si, že si tam někdy musíme zajet zakempovat, třeba pod stan. Joooo kdyby pod stan.

Když jsme vyjeli z našeho milovanýho Atlantic Beach, tak hned první zastávka byla právě na podobných pramenech, který jsme teda ještě neviděli –  Hart Springs. Hrozně jsem se těšila, protože jsem věděla, že to bude nádhera. Příroda, křišťálová voda, potápění, co víc si přát.

Hart Springs Florida a nasraná Ňuňu

Bože, jak já jsem byla nasraná. Když jsme tam dorazili, tak jsem nevěřila vlastním očím. Miliarda lidí, voda zakalená, vypadalo to jako klasickej českej kačák. No samozřejmě já se neumím přetvařovat, takže huba natažená, sedla jsem si tam na břeh a znechuceně čuměla na lidi, jakej tam dělají bordel.

Balů si šel na chvíli zašnorchlovat, protože na všech těch pramenech jsou hluboký jeskyně, kde se dá potápět, je tam spousta ryb a tak, což je pro mýho Balůa fascinující, takže ten byl celkem spokojenej.

Ginnie Springs byl asi vyšší level, hlavně taky proto, že jsme tam byli mimo sezonu. Ale obecně byly Ginnie Springs krásnější. Víc v přírodě a bylo to tam celý takový větší. Přestože jsme byli zklamaní z Hart Springs, nechci říct, že je nedoporučuju. To ne, ale z toho, co jsme viděli to na Hart Springs bylo fakt nejslabší a rozhodně to tam bude kouzelnější mimo sezonu, protože my jsme chytli zrovna to nejnavštěvovanější období.

Devil’s Den

Každopádně jsme nevěšeli hlavu. Čekala nás totiž jedna z dalších zastávek opět na springs, ale tentokrát na Devil’s Den (Ďáblovo doupě). A tady se musím chvíli zastavit, protože to byl fakt nezapomenutelnej zážitek. Je to vlastně taková otevřená jeskyně, kam scházíte dolů do podzemí k nádherné průzračné vodě a nad vámi je velký otvor ven, kde můžete vidět nebe. No nádhera!

Devil’s Den Florida a šťastnej Balů

Na tyhle prameny se doporučuje jezdit ráno, protože v pozdějších hodinách tam najedou davy lidí, a tak tam pouští jen po malých skupinách na vymezenou dobu a mohlo by se stát, že by na vás nevyšla řada. Jeli jsme tam v pondělí brzy ráno a bez problému jsme se tam dostali. Bylo to něco tak neuvěřitelnýho a nádhernýho, že já se na těchto místech vždycky hrozně dojímám. Nevím proč, ale tyhle úchvatný místa mě vždycky seberou.

Někdy i v duchu třeba mluvím s mamkou a říkám jí: „Vidíš to, co já?“ Byla by nadšená a hladová po fotkách. Vždycky, když jsem jela třeba někam na výlet se školou, tak mi mamka kladla na srdce: „Hlavně foť!“ Tehdy to ještě byly foťáky na film, takže mým spolužákům maminky balily teplý ponožky a svačiny. A já měla zásobu filmů na týden. Takže mě často mrzí, že to co prožívám, s ní nemůžu sdílet.

Devil’s Den

Už jsem byla totálně zmrzlá a vylezla ven. Ještě jsem čekala na Balůa, protože toho dostat z vody je docela peklo, ale když jsem tak koukala na ostatní, tak jsem byla hrozně zklamaná. Všichni lidi, co tam byli, si do jednoho tu krásu užívali jen přes displeje mobilů. Nebyl snad nikdo, kdo by neměl voděodolnej obal na mobil a nesázel tam fotky a videa jedno za druhým.

Potápění a šnorchlování

Bylo mi z toho hrozně smutno. I my vždy přijedeme, všechno natočíme, nafotíme, abychom to mohli sdílet s vámi, ale pak jednoduše všechno odložíme a užíváme si tu nádheru spolu. Ale tam ten mobil málokdo odložil a já jsem si říkala, že lidi úplně zapomněli vnímat okolí. Nejen to, co se kolem nich děje, ale i tu krásu, která je obklopuje. Ale tohle je téma klidně na další článek.

Na cestách jsme ještě naráželi na spoustu dalších springs (pramenů), ale už jsme pádili dál na západní pobřeží, kde jsme za celou dobu, co žijeme na Floridě, ještě nebyli. Takže ne. Florida nejsou jen pláže, palmy a oceán, ale taky spousta zeleně, zvířat, farem a krásných nezapomenutelných míst, jako jsou springs, který za sebe musíme jedině doporučit. A co doporučuju nejvíc, je vnímat tu krásu kolem na vlastní oči a kůži, jak jen to jde. Přes displej mobilu to totiž stojí úplně za hovno.

Vaše Terka :-*

The post Florida tak trochu jinak appeared first on Live More!.

Říkala jsem si: „Tohle má být můj domov? Kam si dám všechny svoje věci, na který jsem zvyklá? To nemluvím o oblečení. Jak tady budu vařit a péct? A ta koupelna, to jako vážně? A ten interiér? Jenom to ne!“ Ten smrad ve většině karavanů ani nemusím popisovat. Byla jsem z toho fakt rozpačitá, ale když jsem viděla nadšení Balůa, asi mi bylo všechno jedno.

„OK, nějak si to tam zútulníme a bude to v poho.“ Utěšovala jsem se. Ale reálná představa, kterou jsem nemohla vytlačit z hlavy byla, že v takovým „domově“ nemůžu být nikdy spokojená. Omlouvala jsem si to tím, že krásy, co uvidíme na cestách, mi vynahradí všechny stinný stránky našeho nového bydlení.

Každopádně když jsme vybrali super karavan pro nás a začali ho rekonstruovat, tak jsem začínala vše vidět v jasnějších barvách. Nebudu lhát, byla jsem šťastná za každou blbost, kterou chtěl Balů vyměnit nebo obnovit, protože nemám ráda starý věci. Myslím nábytek, dekorace a ten styl. Nikdy jsem se necítila dobře u mých babiček, který měly doma nábytek starej 20 let a víc, přes starou sedačku hozenej přehoz a porcelánový dekorace. Absolutně nedokážu vysvětlit proč, ale necítím se v tomhle prostředí příjemně.

Vyjíždíme na naši cestu

O amerických interiérech ani mluvit nebudu, protože ty se za posledních 20 let ani nezměnily. To je jedna velká tragédie. Máme raději evropský styl, všechno sladěný a čistý.

O rekonstrukci karavanu snad někdy jindy, protože to byla zkouška ohněm. Byla to prověrka vztahová, prověrka trpělivosti a prověrka tolerance. Snad jsme obstáli. Když začal karavan dostávat nový nádech, řekla jsem si: „Jo!“ Začínala jsem se vlastně i těšit, jako bychom si rekonstruovali dům nebo byt. To vědomí toho, že je to naše a můžeme si klidně polepit stěny hovnama, bylo super!

Tak kolik těch států zvládneme?

Procházeli jsme si obchody, vybírali barvy, plánovali, jak si to tam celý uděláme a vlastně z toho hnusnýho smradlavýho kravince jsme začali vytvářet domov, do kterýho jsem se těšila. Nechci, aby to znělo, že jsme si kupovali rujnu, to fakt ne, vzhledem k našim finančním možnostem, jsme koupili, jak nejlíp jsme mohli. Ale ženský mě asi pochopí víc. My jednoduše děláme ten domov domovem. A ten interiér byl hrůza děs.

Interiér jsme si udělali fakt top, ale obavy ne a ne zmizet:

1. Jak si zvyknu na tak malej prostor?

2. A ten záchod? Tak na to si nezvyknu, je to hrozně divný, kadit do nějaké nádrže.

3. A sakra! Čeká mě život bez myčky!

4. Ta koupelna je jen pro mini lidi ne? Vždyť bude pořád všude mokro!

5. Jak budu zvládat prát!

6. Na tomhle mám jako vařit? Vždyť tam nedám dva hrnce vedle sebe!

7. A kde budeme jíst, vždyť jsme zrušili jídelnu!

8. Soukromí! Budeme ještě vůbec nějaký mít?

9. Kam si dám všechny svoje hadry? Kosmetiku? Kabelky a botičky?

10. A co všechny věci v karavanu při přejezdu? To jako budu muset furt uklízet?

11. Co naše bezpečí? Je to divný spát za tak tenkou zdí.

12. A sakra, co Balůovo chrápání? Vždyť se v kempu nikdo nevyspí!

13. No a sex? Jak to budeme dělat?

Po dvou měsících už si vlastně na vše dokážu odpovědět sama!

1. Upřímně? Zase tak malej není. Někteří nemají zdaleka tak velkou kuchyni, máme plnohodnotný spaní, pracovní stoly, koupelnu, pokoj na věci, a když se vytáhne slideout (bok karavanu), kterej máme vytaženej pokaždé, když stojíme v kempu, tak si tady můžeme i zatancovat.

2. Záchod? Normální záchod, jako jsme měli na apartmánu s výjimkou toho, že splachuješ páčkou, na kterou musíš jen šlápnout. Vyprazdňování nádrže se mě naštěstí netýká. O fekální problematice a vyprazdňování nádrže by mohl napsat článek Balů. Ale zatím to zvládá statečně.

3. Jo tak nádobí mě úplně nebaví. Ale nic co by se nedalo přežít!

4. Bože Terezo! Žiješ s chlapem! Koupelna bude vždycky mokrá! Ať je malá nebo velká! Mimo jiné koupelna je fakt super!

5. Normálně jako vždycky! V každým kempu je prádelna, v každým městě taky!

6. Vaření je občas challenge, ale vaříme si normálně plnohodnotně jako v apartmánu. S tím rozdílem, že si musím třeba nejdřív uvařit těstoviny a pak až udělat omáčku atd. Jen je to zdlouhavější, ale uvařím a upeču víceméně cokoliv.

7. Koupili jsme si dva mobilní stolečky. Takže si sedíme pohodlně v sedačce a vytáhneme si akorát každej svůj stoleček. Každopádně jíme převážně venku! Na každým místě v kempu je stůl s lavicemi a gril. Tak proč sedět v karavanu?

8. Upřímně, čekala jsem, že bude slyšet každej prd, ale není. Máme v pohodě nahlas muziku, zpíváme si, hádáme se, milujeme se a prdíme, aniž by to někoho z venku pohoršovalo. Není nic slyšet. Nebo teda aspoň my si to myslíme!

9. Všude kam se dá. Většina skříněk v karavanu je mých. Život se ženskou si asi vždy žádá uskromnění se ve skříních. To už je hold váš úděl pánové.

10. Jo budeš muset pořád uklízet. A absolutně mi to nevadí (teda až na to nádobí) Máme skvěle rozdělený role. Balů vše připraví z venku, zahákne karavan, vyprázdní nádrže. A já vše zajistím a uklidím uvnitř. Už jsme sehraní, jako bysme to dělali roky.

11. Ještě jsme nezkoušeli úplně kempovat na divoko, takže o bezpečí jsme se zatím nebáli. Kempy bývají většinou za minimálně jednou bránou, ke které mají kód jen kempaři a ti si tady vzájemně neškodí. Takže odemknutý auto, korba, klíče v zámku apod. se nám daří celkem často.

12. Když Balů chrápe, tak se nikdo v okolí několik desítek kilometrů nevyspí, takže žádná změna.

13. Tak jako vždycky.

Spí se mi celkem fajn

Trošku jsem si z toho udělala srandu, ale ty obavy, který jsem měla byly fakt banální a vše se hezky usadilo. Za tu chvíli jsem nenašla nic, co by mě štvalo natolik, že bych si řekla, tak karavan už nikdy! Chci zpátky do bytu! Jediný katastrofy, který nás zatím postihly, bylo pár kousků rozbitýho nádobí, rozlámanej mixér, vysypanej cukr a popadaný věci z koupelny.

Teď teda řešíme rozbitej záchod, kde se projevila nějaká výrobní vada. Já bych si hrozně ráda na něco zanadávala, ale my jsme zatím tak moc spokojení, že není na co. Samozřejmě se může za pár dní, týdnů, měsíců něco změnit. Ale první dojmy jsou jednoduše TOP.

Ale tak dobře! Zanadávám si. Pořád jsme dokousaní! Nevím, jestli nás žerou komáři, mravenci nebo nějaký blechy, ale pořád se jen škrábu. Možná je to všechno dohromady. A pak mě teda deprimují nezvaní návštěvníci. Už jsme tady měli jednoho fakt hnusnýho pavouka a jednoho obrovskýho odpornýho velkýho švába. Jestli jste viděli první díl filmu Muži v černém, tak přesně takovýho jsme tady měli. Nemyslím toho ufona, ale ty jeho bratříčky. Tohle je fakt jediný.

Zatím mám v zásobě miliardu zážitků, poznatků, pocitů a až moc krásna. Ještě si najít čas, abych ty pocity mohla vložit do řádků a více vás zasvětit do našeho cestování. Takže se můžete brzy těšit na další článek!

Ale to nejdůležitější na tom všem je, že jsme byli celý den na výletě a Balů najednou řekl: „Uf, já už se těším DOMŮ.“ Jen jsem se na něj podívala, usmála se a řekla: „Já taky.“ Domov si utváříme my sami. Domov je tam, kde je láska. Ten koho milujete. Prostředí, který si zvelebujeme tak, abychom se tam cítili dobře. Takže aniž bych tomu v začátku věřila, tak můžu teď s klidem v srdci říct, že si za autem opravdu vozíme DOMOV. A to je prostě hustý!

Vaše spokojená Terka :-*

The post Domov na kolech – První dojmy appeared first on Live More!.

Řada z vás ví, že jsme byli na dovolené v New Yorku. Z toho šílenýho chaosu jsme jeden den vysloveně utekli a jeli jsme se podívat na Niagarské vodopády. Shodou okolností to byl můj narozeninovej den.

Cesta z New Yorku tam trvá dost dlouho. Jeli jsme cca 7 hodin. Což v rámci Ameriky není nic. Pro nás už to byl jen takovej větší výlet, vzhledem k tomu, že jsme zvyklí cestovat všude autem, obzvlášť po Americe. Ale věřím, že pro někoho to už může být náročný. Proto se v New Yorku pořádají výlety na Niagarské vodopády, kdy vás nabere autobus a potom zase hodí zpět do NY.

Protože se jednalo o dlouhej výlet, tak s náma jeli i pejsci. Neměla jsem z toho moc dobrej pocit, protože byly vedra a nevěděla jsem, jak to tam s pejskama bude. Jestli tam můžou nebo ne. Nakonec jsme se dohodli s rodinkou, že bychom se nějak prostřídali v hlídání, takže jsem si řekla, že to zvládneme.

Opravdu úchvatný místo!!

Když jsme přijeli na místo, tak jsem čekala, že hned uvidím tu nádheru a že to bude někde daleko v přírodě. Nicméně bylo to přímo v centru. Přijížděli jsme do města a najednou jsme viděli obrovskej opar, když se víří voda. Ale po nějaké přírodě ani památky.

Přijeli jsme na obrovský parkoviště, kde jsme se rozhodovali, jestli půjdeme na plavbu lodí přímo pod vodopád anebo jestli se vydáme na stezku, která by nás zavedla na kraj vodopádu. Akorát se nenechte zmást, ty vodopády tam jsou tři. Tomu největšímu a vlastně i nejznámějšímu se říká Podkova. Pod tenhle vodopád se pořádají plavby lodí. Ale ta stezka vede pod ten menší, kterýmu se říká Americký vodopád. Pak je tam ještě jeden, kterej je nejmenší a říká se mu Nevěstin závoj.

Já jsem si vyjela jak hvězda v dlouhé bílé sukni a v pěkně nepohodlných botách. Jak jinak že. Takže mě pak pěkně bolely nohy, ovšem byl to tak skvělej zážitek, že jsem na to úplně zapomněla.

Chtěli jsme rozhodně zažít tu plavbu. Je tam spousta vyhlídek i parkovišť, proto se možná dopředu rozhodněte, kam byste chtěli nejvíc a podle toho si vyberte to správný parkoviště. My jsme to k té lodi měli tak kilometr a půl a já jsem si vyjela jak hvězda v dlouhé bílé sukni a v pěkně nepohodlných botách. Jak jinak že. Takže mě pak pěkně bolely nohy, ovšem byl to tak skvělej zážitek, že jsem na to úplně zapomněla.

Zaručili jsme se za vyplašenýho yorka v kabelce a vyjevenou Nelču, že fakt nikoho nepokoušou a pluli jsme dál.

Ten toho už s náma zažil

Když jsme tam došli, tak na loď byl pochopitelně zákaz psů. Proto jsme se domluvili s mojí tetou, že se prostřídáme v hlídání. Domluvili jsme se, že poplují první, my je počkáme u lodi a pak jim jen předáme mimina a poplujeme my. Tak jsme s Balůem seděli a koukali na vodopády, byl to příjemnej relax a to okolí tam je krásný. Pak jsme se pomalu vydali k lodi, koupili jsme si lístek, kterej stál asi 18 dolarů. U vstupu jsme vysvětlili, že jsme domluveni s rodinou, která je momentálně na plavbě, že si při příjezdu vezmou pejsky a my poplujeme bez nich. Řekli nám, že úplně v pohodě a ať si moc užijeme plavbu.

Prošli jsme turniketem a dostali jsme se na úžasnou vyhlídku, ze které jsou vodopády krásně vidět jako celek. Mě tyhle místa strašně dojímají a nasávám celým svým tělem každej okamžik. Chvilku jsme se tam zasekli a koukali na tu krásu. Potom jsme sjeli výtahem dolů, kudy se šlo už přímo k lodi. A tak si pořád jdeme a jdeme, dostali jsme pláštěnku. Všichni ať si pejsci užijí plavbu a smáli se. Nám to bylo takový divný, že přesto, že je tam zákaz psů, tak nám přejí hezkou plavbu s pejskama. Tak jsme si z toho ještě dělali srandu.

Byl to zážitek na celej život

Přišli jsme až na kraj mola, na místo odkud se vyplouvalo, stála tam už připravená prázdná loď a teta s ostatníma nikde. Jenže v tu chvíli k nám přistoupila obsluha a ta nám řekla, že tam nemůžeme stát, že musíme jít na loď. Snažili jsme se vysvětlit celou situaci, že se máme potkat s rodinou, která si má převzít pejsky, ale řekli nám, ať jdeme prostě na loď. No tak jsme šli i s mrňatama. Jen co jsme vypluli, tak na nás nastoupil kapitán lodi, kterej byl neoblomnej, že tam nemůžeme s těma psama zůstat. My na něj, co máme jako teď dělat, když už jsme vypluli? Máme je hodit do vody? Celý jsme mu to vysvětlili, jak to bylo a on nám řekl, že jestli někoho pokoušou, že to bude průser.

Zaručili jsme se za vyplašenýho yorka v kabelce a vyjevenou Nelču, že fakt nikoho nepokoušou a pluli jsme dál. Ta plavba byla opravdu neuvěřitelná a všem, co se tam chystají, to rozhodně doporučuju.

Projeli jsme kolem Americkýho vodopádu a toho nejmenšího (Nevěstin závoj), ke kterým vede ta stezka, o které jsem psala. Směřovali jsme k největšímu vodopádu (Podkova). Byla jsem natěšená, jak malý děcko. Když jsme proplouvali kolem těch menších vodopádů, tak byl slyšet jekot lidí, jak jásají v pláštěnkách přímo pod Americkým vodopádem. Byli stejně promočení až na kost i s pláštěnkou, ale evidentně tam panovalo nadšení a euforie. Určitě to znáte z filmů, takový zábradlí a lidi šílí pod vodopádem ve žlutých pláštěnkách. My jsme měli modrý a kanadská strana červený.

Maid of the mist

Když jsme dopluli přímo pod ten hlavní obrovskej vodopád, tajil se mi dech. Je to neuvěřitelně dynamický místo a tenhle pocit jsem zažila naposledy ve Skotsku na ostrově Skye, když jsme byli na Neist Point. O tomhle místě bude určitě článek, protože tam mě to tak neuvěřitelně chytlo za srdce, že na ten pocit nikdy nezapomenu.

Když jsem nad sebou viděla tu obrovskou masu vody, měla jsem z toho hroznej respekt, kterej se prolínal s obrovským nadšením.

Ale zpátky pod vodopád. Byla jsem nadšená! Niagarské vodopády, tenhle pojem pro mě byl v Česku tak nedosažitelnej a kdyby mi někdo řekl, že tam strávím svoje narozeniny s rodinou, tak bych si asi o něm myslela svoje. Připadala jsem si na té lodi tak malinká. Když jsem nad sebou viděla tu obrovskou masu vody, měla jsem z toho hroznej respekt, kterej se prolínal s obrovským nadšením. Máme natočené video, ale zdaleka to nevystihuje ten pocit, jako když jsem stála přímo tam. A to jsem ještě měla u sebe svýho Balůa a pejsky. Hrozně jsme si to užili. Všichni jsme byli mokrý, ale spokojení a šťastní. Mrňata byly trochu vyjevený, ale zvládli to perfektně. 

Červený pláštěnky měla kanadská strana

No samozřejmě má krásná dlouhá bílá sukně utrpěla nějaký škody, takže jsem vylezla z lodi mokrá a pěkně špinavá, ale bylo mi to v tu chvíli fakt úplně jedno. Byla jsem tak spokojená a z celýho dne příjemně unavená. Balů za mnou pak přišel a donesl mi ze souvenir shopu krásný narozeninový tričko, tak jsem byla nadšená, že mám i památku na tenhle krásnej zážitek.

Po cestě zpět jsme se stavili v liquor storu a ten úžasnej den zakončili douškem bourbonu Maker’s Mark. Dobře stáhli jsme celou láhev. Ale byli jsme na ni tři a měli jsme na to sedm hodin. Museli jsme se trošku posilnit, abychom pak nenechali Balůa za volantem spát. Samozřejmě padla láhev a my všichni okamžitě vytuhli. Balů byl chudák vyřízenej, ale všechny nás dovezl v pořádku zpátky na hotel.

Byl to nádhernej den, na kterej nikdy nezapomenu a jsem šťastná, že jsem tam mohla být s těma nejbližšíma lidma a samozřejmě jsem byla spokojená, že jsem měla u sebe svoje mimina. Niagarské vodopády rozhodně doporučuju navštívit. Je to nádherný nezapomenutelný místo, který se vám vryje do paměti.

Mějte krásnej usměvavej den

Terka

The post Niagarské vodopády appeared first on Live More!.

Při vstupu do Hershey’s world

Balů moc dobře věděl, že pro mě čokoláda Hershey’s znamenala Ameriku. To pro mě jakožto milovníka čokolády a kokyn byla naprostá modla. Samozřejmě jsem se toho tady už tak přejedla, že to už nemůžu ani vidět a dala bych si raději Tatranku nebo Kofilu, ale tehdy to pro mě prostě bylo něco!! No něco, byl to pro mě v Česku kus Ameriky. Balů si vzal svoje letáčky a šel do „kanceláře“ úřadovat.

Měla jsem takovou tu radost, jako když dostanete nějakou hroznou blbost, ale máte z ní tisíckrát větší radost než z jinýho třeba dražšího dárku.

Obrovská Hershey’s kisses

Najednou se vrátil vysmátej jak lečo. Tak si říkám, že se mu to tam teda asi pěkně povedlo! A pak tím známým tónem říká: Ňuňuuuuu???? Abych vám ten ten tón nějak popsala, je to něco jako: „Jsem velkej King a objevil jsem Ameriku. Jo jsem dobrej!! Jsem fakt dobrej!!“ Tak já: „Noooo?“ a v jádru jsem jen čekala, co to zase bude za blbost. Ale tentokrát fakt objevil Ameriku!!! Objevil, že nedaleko od Gettysburgu je mestečko Hershey a tam čokoládovej svět Hershey’s. Měla jsem takovou tu radost, jako když dostanete nějakou hroznou blbost, ale máte z ní tisíckrát větší radost než z jinýho třeba dražšího dárku. No nemohla jsem dospat.

Hlavně nechtít všechno!!!

Balů mě naštěstí moc dobře zná, takže jsem mohla otevřeně nechat jásat moje dětský já. Ale viděla jsem na něm, jak je šťastnej, že mi mohl udělat takovou radost a plnit mi moje dětský sny. Tohle na něm miluju, já v sobě mám hroznej kus dítěte. A když jsem byla malá tak frčela taková obluda Furby se to jmenovalo. Já jsem po něm tak strašně toužila, ale naši mi ho nikdy nekoupili. Né že bych měla nějakou psychickou újmu, ale nějak jsme se k tomu kdysi dostali.  Já jsem Balůovi řekla příběh, jak jsem si strašně přála Furbyho. Tak se mi smál a pak jsem měla svátek a on přišel s Furbym. No tu radost vám tady asi těžko popíšu, bylo to od něj tak něco úžasnýho! Když jsem začala mluvit o domečku pro Barbie, řekl mi ať přibrzdím.

Chocolate tour

Ale zpátky k Hershey. Hershey’s Chocolate World se nachází v městečku Hershey v Pennsylvánii, podle kterýho se ta čokoláda jmenuje. Bylo to krásný městečko, takový roztomilý, pouliční lampy měly tvar pusinek – malých čokoládek Kisses. Fakt krásný. Hershey’s Chocolate World byl přímo v takovým obrovským zábavným parku. Díky bohu byl zavřenej, protože jsme tam byli mimo sezónu a já bych tam asi dost šílela. Rozhodně návštěvu doporučuju pro všechny rodiny s dětmi anebo pro všechny takový blázny jako jsem já. Bylo evidentní, že v tu sezónu to tam bude neuvěřitelný. Byly tam různý horský dráhy a spousta atrakcí. Hned po vstupu do čokoládového světa mi samozřejmě spadla brada. Obrovskej obchod s čokoládou a tolika nádhernýma věcma, že nad tím člověku zůstává rozum stát. Na tohle jsou Američani fakt borci.

To jsou ty zpívající krávy

Byla tam chocolate tour, která byla zdarma. Nasednete do takovýho vláčku a jedete jakoby továrnou, kde se vyrábí čokoláda. Samozřejmě to byl ten klasickej americkej kýč, ale mně se to hrozně líbilo. Navíc to tam na mě tak všechno dolehlo. Pořád jsem si říkala: „Ty jo. Tak jsme tady. Plníme si konečně ten americkej sen. Konečně se něco děje. Jsem přímo v Hershey. V Česku jsem byla šťastná za malou čokoládu a teď jsem přímo v Hershey. Hlavně nebreč. Hlavně nebreč. Prosím, jen nebreč!“ Ale to bylo, jako bych si říkala: „Breč! Breč! A pořádně. Do toho!!“ No tak mi ukápla slzička. Do toho tam zpívaly takový plastový kýčový krávy, jak se z jejich mlíčka vyrábí čokoláda nebo něco. Takže divadlo hadra, ale užila jsem si to tak, že jsme jeli tu tour rovnou dvakrát.

Bylo to takový příjemný sladký dětský odpoledne, který jsem si strašně užila.

Ty věci tam byly nádherný, všechny jsem je samozřejmě chtěla, ale klasika hroznej nástřel. Museli jsme šetřit, protože nás čekalo tolik výdajů, co jsme nakonec vlastně ani sami nečekali. Ale koupili jsme si tam každej misku na cereálie. Byla to taková naše první výbava do novýho bydlení, takže mám krásnou vzpomínku, vždycky když dlabu cereálie. Čokoláda Hershey’s tam měla nějaký limitovaný edice, tak jsme je zkusili, ale nebyly dobrý. Nejlepší je ta bílá čokoláda s cookies. Bylo to takový příjemný sladký dětský odpoledne, který jsem si strašně užila.

Je důležitý si fakt užívat každýho okamžiku, i když je to třeba blbost. Mě se tyhle krásný vzpomínky hodí pokaždé, kdy je mi třeba úzko nebo se nahromadí víc starostí a problémů. Pokaždé hrábnu do kapsy pro nějakou takovou vzpomínku, která mi pomůže ty starosti líp překonat. Proto si pořádně naplňte kapsy, protože nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. A víte co je na tom nejlepší? Nikdo vám ty vzpomínky nemůže vzít!!! Proto hromaďte co nejvíc krásných zážitků, aby vždycky zvítězili nad těma špatnýma! 

Přeji všem krásnej sladkej den

Úplně jsem dostala chuť na kokyno

Vaše Terka ????????

The post Hershey’s čokoládový svět appeared first on Live More!.

Zdravotnictví

Co je tady šílený a to se zrovna dá teda tvrdit plošně o Americe je zdravotnictví. I když si člověk platí zdravotní pojištění, tak ceny za jednotlivý prohlídky a zdravotnický úkony jsou fakt strašná finanční šibenice. Musím zaklepat na něco, co nehoří, že jsme zatím naštěstí neměli tu zkušenost a nemuseli vyhledat zdravotnickou pomoc. Na druhou stranu je fakt, že tady asi nebude tolik hypochondrů, protože by se jim to docela prodražilo :D. Ale když tady má člověk nějakej úraz nebo je nemocnej, tak se pěkně prohne. Ty částky nejdou do tisíců, ale statisíců, samozřejmě v přepočtu na český koruny. Za vlády Obamy se to tady údajně trochu zlepšilo, ale pořád je to hrozná finanční sada. Jsou nějaký výjimky pro sociální případy, ovšem nevím přesně, jak to funguje.

Plýtvání

Co se mi tady nelíbí je, že se tady strašně plýtvá. Když jdete do obchodu, tak si kromě nákupu donesete domů, tak padesát tašek. Mlíko vám dají třeba do dvou tašek, aby se náhodou jedna neprotrhla. Do další tašky sáček bonbonů a do další sýry a jogurty. Vždycky si fakt přivezeme hroznou spoustu tašek. To nemluvím o velkým nákupu, to bychom mohli zásobovat klidně nějakej obchod. Nebo třeba další věc, každej tady má nějakým způsobem osvětlenej barák. I v apartmánových komplexech, jsou prostě nonstop zapnutý světla přede dveřma apod. Přesto, že jsou všude pouliční světla. Nechápu. Jestli je to z důvodu bezpečnosti netuším, ale tu elektriku by se mi teda platit nechtělo. Taky mě dostalo puštěný zavlažování v době kdy prší

Odpadky

Vadí mi, že jsem tady už několikrát viděla, jak někdo vyhazuje z auta pytlík z fastfoodu nebo jiný odpadky. Florida je fakt čistá, je tady úžasný prostředí a když takhle někoho vidím, tak bych mu jednu střelila. Většinou, když jsme se dívali do auta, kdo to udělal, tak to byli (od pohledu) lidi ze sociálně slabších vrstev. Tohle je asi celosvětovej problém a vadí mi to kdekoliv na světě. Je to opět jenom o lidech. Hodně se to tady řeší. Je tady totiž zakázaná individuální distribuce letáků. Takže ve schránce máme vždycky jen leták z okolních obchodů a slevový kupony, které tam donesla pošta a to dá dohromady tak tři letáky jednou za měsíc. Ještě se mi nestalo, že bych šla do schránky a vyvalil se na mě štos reklamních letáků. Stejně tak se nesmí dávat letáky za stěrače aut apod., je to tady zakázaný právě z toho důvodu, aby to tady nebylo znečištěný. Za vyhazování odpadků a znečišťování okolí následují pokuty. Tuším, že to dělá 200-500 dolarů. A pak se najde nějakej takovej člověk, kterýmu je to všechno jedno a jen si tak v pohodě vyhodí pytlík odpadků z auta. Tohle je fakt na ránu.

S tím souvisí i třídění odpadků. Nezaměřila jsem se, jak je to třeba v okolních městech nebo státech, ale u nás se odpad netřídí. Nevím proč. Byla jsem zvyklá třídit, takže tohle mi tady taky vadí.

Kriminalita

mapa kriminality

Další věc je kriminalita v Americe. Tohle mi prostě pořád hlava nebere a nemůžu to pochopit. Lidi si tady nezamykají auta, jdou do obchodu a nechají před obchodem stát prázdný nastartovaný auto, v obchodě si můžete nechat v košíku kabelku apod., ale pak dojde k nějaké potyčce a hned se tahají zbraně. Zbraň tady má každej vůl. Nebo možná spíš jen ti volové. Ti, co si potřebují něco dokázat, pak se opijou a střílí do vzduchu. To jsme takhle seděli pozdě večer se sousedama venku, grilujeme a najednou takový silný rány a já: „jé ohňostroj a kdeee?“. Oni se smáli a říkají: „To ale byla střelba!“ Mně se udělal knedlík v krku a vystřelila jsem domů, jak namydlenej blesk. Druhej den jsem se jim snažila vysvětlit, že tohle z Evropy neznám, že to bylo poprvé, kdy jsem se s tím setkala na vlastní kůži. Pak jsme se právě doslechli, že se „jen“ někdo ve vedlejším komplexu opil a střílel do vzduchu.

Nahota

Nejsou takový zákazy škoda pánové?

Další věcí, kterou tady nechápu, je přísnej zákaz odhalování na veřejných prostranstvích. Tím mám na mysli, že tady nepřichází v úvahu, aby si holka sundala vrchní díl plavek a opalovala se bez. Lidi tady všude chodí po ulicích jen v plavkách, internet plnej porna, v reklamách spoře oděný holky, ale tohle je tady zakázaný. Údajně kvůli výchově dětí. Je pravdou, že většina Američanů je věřící a s vírou to zrovna nejde moc dohromady. Chápala bych to v případě, kdy třeba holka nemá soudnost a ukazuje to, co by mělo být schovaný. Ale fakt nemám problém, když by si měla mladá holčina sundat vrchní díl plavek a opálit si prsa. Tady je svoboda, fakt úplně ve všem a pak najednou takovej zákaz. V tomhle mi přijdou teda přehnaně konzervativní. Stejně tak v sauně. Neexistuje, že byste se svlíkli do naha. Minimálně plavky. Údajně prej kdyby přišel do sauny někdo nahej, tak bude považovanej za úchyla. Ale to, že v sauně sedí v teplákovce a teniskách s mobilem v ruce, jim přijde v pohodě. Společný sauny tady ani nepřichází v úvahu.

Krajina

Prostě placka

Copak dál? Konkrétně na Floridě mi chybí kopce a hory. Florida je hrozná placka. Nejvyšší kopce, co tady najdete, jsou skládky odpadků. Ale to je maximum. Navíc tady nejsou žádný zatáčky, všechny silnice vedou od severu k jihu a od západu k východu. V tom tady spíš trpí Balů. Jako autař, kterej si vždycky vychutnával každou zatáčku, má teď jedinej požitek z nájezdů na dálnici. 

Kultura

No a v neposlední řadě co mi tady chybí je kulturní různorodost. Každej stát má sice jiný zákony, zvyky i lidi se liší, ale ty rozdíly jsou minimální. Kdežto v Evropě má každej stát svoji kulturu, něco čím je specifickej. Co se týče gastronomie, módy, hudby, tak v Evropě má takhle každej stát svoji kulturu. A dost odlišnou i co se týče mentality lidí. Francie, Anglie, Španělsko, Řecko atd. má svoji kulturu, svoje zvyky. Ale tady je to všude víceméně stejný.

Jídlo

Majonézu stačí dát do lednice až po jejím otevření….

Pak je to tady takový těžký i s tím jídlem. Člověk musí fakt číst, co ty potraviny obsahují. Myslím, že tahle problematika je taky celosvětová. Ale nad sýry, salámy a majonézy, který nejsou v chlaďáku, ale v regálech člověk hledí jak péro z gauče. Ani si nechci představit, co v tom musí být za dobroty. Přijde mi, že tady ten „chemickej“ boom už odeznívá a apeluje se spíš na přírodní produkty. Ale stejně mi zůstává rozum stát nad tím, když na etiketě u masa je přesně napsaný, co tam je za chemický „chuťovky“. Kuřecí prsa jsou velký jak z pštrosa, ale ty lidi to stejně koupí. Za stejnou cenu, kolikrát i levněji, se dají koupit kuřecí prsa, kde je jasně psaný, že to je bez antibiotik, růstových hormonů a bez jakékoliv přidané chemie. Tohle mi prostě hlava nebere. Takže číst číst číst, to se oproti Česku nezměnilo.

Kredit

Social security number

Nelíbí se mi tady ten kreditní systém. Jen ve zkratce pro ty, co neví, o co se jedná. Každej Američan nebo ten, kdo tady prostě žije legálně, má SSN (social security number). Je to něco jako rodný číslo, pod kterým jste zařazeni v systému a budujete kredit. Kredit budujete tím, když včas platíte. Pokud nezaplatíte včas nájem nebo splátku anebo máte za sebou kriminální historii, kredit se snižuje. Když se rozhodnete tady hledat bydlení, tak téměř všude po vás budou SSN chtít. Na základě toho si ověří, jakou máte kriminální a kreditní historii a rozhodnou se, zda vám byt nebo dům pronajmou. Pokud máte špatný kredit, může se stát, že vám byt nepronajmou anebo zaplatíte víc, protože jste nedůvěryhodná osoba.

Pro nás to bylo v začátku dost těžký, jsme slušní bez kriminální historie, ale měli jsme samozřejmě kredit nula. Takže i když jsme všem vysvětlovali naši situaci, že jsme se nově přistěhovali a ještě jsme ani neměli možnost si nějakým způsobem vybudovat kredit, měli jsme všude smůlu. Takže jsme museli platit víc, než kdybychom už měli vybudovaný nějaký kredit. Tohle je skvělej systém pro obchodníky, pronajímatele atd., ale přijde mi to jako takový škatulkování lidí. Pokud máte špatný kredit, těžko dostanete práci, bydlení apod. Ten start je tady mnohem těžší.

Bavili jsme se tu s jedním známým, kterej nám vyprávěl svůj příběh. Říkal, že se jako mladej nadělal spousty blbostí a teď má hodně špatnej kredit. Má problém si najít práci a zatím bydlí v takových provizorních podmínkách. Proto, když tady člověk zachybuje, je pro něj mnohem těžší se odrazit. Má to svý pro a proti. Jedno z velkých proti je fakt, že tím nutí lidi si půjčovat peníze, protože tím, že si tady koupíte něco na dluh a včas to splácíte, tak tím se nejrychleji buduje vyšší kredit.

Další negativa mě asi nenapadají. Až zase na něco přijdu, tak napíšu článek. Ale baví mě psát spíš o hezkých věcech. Je taky nutný podotknout, že jsem si na tohle musela přijít sama. Takže tohle je čistě můj úsudek. Soudit někoho nebo něco na základě informací z médií, tak to fakt ne. Média dokážou tak překroutit celou realitu, že kolikrát člověk ani neví, čemu věřit. Pokud by vás něco k tomuhle článku napadlo, určitě pište do komentářů. 

Mějte krásnej den

Vaše Terka ????????????

The post Co se mi na Americe nelíbí appeared first on Live More!.

To už je pár let zpět Ještě v Česku

Hned v začátcích našeho vztahu s Balůem jsme byli na degustaci whisky v našem tehdy oblíbeném baru. Balů už o whisky něco málo věděl, ale já byla úplná panna. (co se whisky týče :D) Byla to degustace na whisky Lagavulin, nevím jestli ji znáte, ale je to výborná nakouřená whisky, na které si dnes hrozně pochutnám, nicméně tehdy jsem absolutně nevěděla, o co go. Dostali jsme vzorky a k tomu perfektní výklad o této whisky. Na konec degustace měla přijít perlička večera 30ti letá whisky Lagavulin. Láhev tenkrát snad za 30 000Kč.

V palírně Glenfiddich

Co vzorek, to se mi křivila huba a v duchu jsem si říkala, jestli to ti lidi dělají, že jim to chutná anebo jestli si na tom opravdu pochutnávají. Ta whisky mi tenkrát chutnala jako desinfekce z nemocnice a tak mi to i smrdělo. O té „lahodné“ 30ti leté drahé whisce ani nemluvím, tenkrát jsem myslela, že tam na místě hodím šavli.

Stáčení vlastní láhve Glenfiddich

Dnes bych za takovou degustaci, co jsem zažila tenkrát, vraždila! Protože nakouřený whisky miluju, ale k tomu se člověk asi musí trochu „propít“. Od té doby jsme se začali whiskám dost věnovat. Hodně jsme se o whisky zajímali, ve Skotsku jsme navštívili spoustu palíren, několik let jsme i prémiové destiláty prodávali a došlo to tak daleko, že jsme je začali i sbírat. Whisky je mimochodem perfektní investice. Pokud teda víte, co koupit, aby se cena whisky zvyšovala! My to ze začátku brali jako investici, ale dnes bych ty lahve nedala z ruky.

Návštěvnické centrum palírny Jack Daniel´s

Ale vraťme se do USA. Jakožto milovníci whisky jsme prostě nemohli vynechat Tennessee i Kentucky a vidět tak palírny, jako jsou Jack Daniel, George Dickel, Jim Beam, Maker´s Mark a další. Tennessee je rozděleno na tzv. suchý a mokrý okresy. Jsou to takový stíny z doby prohibice, kdy v suchém okrese je podle zákona absolutní zákaz prodeje alkoholu. V mokrých už je prodej povolen. A teď největší paradox. Palírna Jack Daniel se nachází ve městě Lynchburg, který se nachází jak jinak než v suchém okrese. Z téhle informace jsem byla úplně hotová. Nicméně palírna si vyžádala nějakou výjimku, takže tam můžou pálit a pokud si chcete koupit láhev Jacka, tak jedině přímo v palírně anebo v centru Lynchburgu, kde má palírna svoji prodejnu. Ovšem ceny tam jsou tak přestřelený, že je mnohem jednoduší objet liquor story v mokrých okresech a svoji vysněnou láhev si zakoupit tam.

Odpočinková místnost s občerstvením na konci prohlídky

Každopádně prohlídka palírny stojí za to. Nejdřív nás to trošku zklamalo, protože jsme byli zvyklí ze Skotska na takovej ten „domácí“ přístup. Takže prohlídka palírny pro nás byla dost komerční. Ale nakonec se nás ujal takovej milej starší pán, kterej když vyprávěl o whiskey Jack Daniel’s, tak jste si prostě museli dát panáka. Hlavně vytvořil perfektní atmosféru, která nás tak vtáhla, že jsme na ty komerční mínusy úplně zapomněli. Na konci byla degustace, kterou jsme si s ním opravdu užili, protože jeho vyprávění bylo fakt úžasný.

Co se týče samotné whiskey Jack Daniel’s, tak ji mám hrozně ráda. Hlavně k Americe Jack prostě patří. Ale rozhodně se to nedá porovnávat se skotskou whisky. Skotská whisky je pro mě strašně rozmanitá. Můžete v ní cítit tolik chutí a vůní, že byste se kolikrát fakt divili. Můžete tam cítit chutě a vůně od květinek přes dřevo až po vůni spocenýho koňskýho sedla. A to si nedělám srandu. Kdežto Jack chutná pořád stejně.

Sortiment v obchodech se suvenýry

Jsou to opravdu odlišný whisky už jen proto, že skotská se vyrábí především z ječmene a americká z kukuřice. Proces výroby je taky úplně jinej. Takže Jacka mám opravdu ráda, ale nesrovnávala bych ho se skotskou. Jednou jsme byli tady v takové menší palírně a pán nám říkal, že se snaží napodobit skotskou whisky. Když jsem ji ochutnala, tak jsem se zeptala, jestli vůbec někdy opravdovou skotskou pil.

V obchodech koupíte limitované edice, ale za šílený peníze

Jinak co se týče obecně alkoholu v Americe, tak tady vám neprodají bez občanky ani pivo. Ať je vám 20 nebo 40, vždycky chtějí vidět ID. Tvrdej alkohol si tady ani v běžným obchodě nekoupíte. Ten si koupíte jedině v liquor storu. Je tady i zakázaný na veřejnosti pít alkohol. A v liquor storech, když si něco koupíte, tak to dostanete v papírovým pytlíku nebo neprůhledné černé tašce. Přesně jak to znáte z filmů.

Naše suvenýry z Ameriky, kdybychom jen tenkrát věděli, že se sem budeme stěhovat….:D Asi bychom se s tím do ČR netáhli

Víno, whisky, no vlastně jakýkoliv kvalitní alkohol je téma, na který bych mohla psát do nekonečna. Ale při popíjení se to psaní zdá těžší a těžší a hlava prázdnější. Určitě se v budoucnu dostanu k článkům o dalších palírnách, kde jsme byli. Ale musím pomalu, aby se z vás při čtení mých článků nestali alkoholici.

Takže nezapomeňte!! Whisky pravá sílu dává!! A doušek lahodné whisky ještě nikoho nezabil, naopak!

Mějte kásný den a hlavně s úsměvem!

Vaše Terka ????????

The post Na návštěvě u Jacka doma appeared first on Live More!.

Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.

Tohle mi přišlo hrozně komický, vyložit nákup do „vozu“ a jedem

Jeli jsme z Wisconsinu do Pennsylvanie, tak jsme to vzali přes Ohio. V Ohiu nás nejvíc zajímali Amišové, jejich vesnice a způsob jak žijí. Nevím, jak dalece víte, kdo jsou Amišové, ale ve zkratce. Jedná se o náboženskou skupinu lidí, která se vyhýbá konzumnímu životu a žije podle dávných tradic. Žijí na venkově, mají svá hospodářství, živí se výrobou nábytku apod. Jednoduše se úplně odstřihli od moderního světa.

Ti budou ženatí, nechte si zajít chuť dámy U nich musíte koukat po neoholených jedincích

Jsou rozdělení na takový dvě skupiny. První skupina jsou hodně ortodoxní Amišové. Ti mají přísně zakázanou veškerou techniku, což znamená, že nesmějí používat auta, elektřinu, telefony prostě nic. Ženy jsou podřízeny mužům. Jedí pouze to, co vypěstují nebo to, co si vyrobí sami doma. V té druhé skupině jsou mírně benevolentnější v tom smyslu, že mohou používat třeba traktor, nakupovat v supermarketech atd. Je to hrozně komický, ale k tomu se ještě dostanu.

Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí.

Žijí převážně na farmách

Jinak ženy se nesmí jakkoliv upravovat, takže žádný líčení, úprava vlasů natož třeba tetování nebo piercing. Mají šaty, čepce na hlavě a tím to hasne. Hlavně ty šaty tam mají všechny stejný, takže tam si s módou nějak hlavu nelámou. Chlapi mají většinou košili a takový ty kalhoty s kšandama. Ti, co jsou ženatí, si pěstují plnovous a svobodní se holí. Nicméně o Amišech a jejich tradicích se hodně dočtete na internetu. Chtěla bych vám popsat spíš moje dojmy, když jsme projížděli jejich vesnicemi.

V místním obchodě

Čekala jsem, že když tam vjedeme, tak to bude jak ve stroji času. Protože oni nemají auta, ale povozy s koněma. Tak jsem myslela, jak tam budou jezdit a že uvidíme třeba, jak hospodaří a tak. Ale byla jsem docela zklamaná. Na každým rohu „souvenir shopy“, všude obchody s jejich výrobky. Normálně tam všude jezdila auta. Viděli jsme jen pár lidí ve starých šatech, ale vypadali spíš jako turistická atrakce. To prostředí mi připadalo hodně jak v Česku. Podobná příroda a lidi se na sebe nijak zvlášť neusmívali. Byla jsem z toho taková otrávená.

No Balůa jsem neukecala, aby mi ji koupil Ale vypadala skvěle!

Jenže pak jsme jeli dál a dál a najednou se vyprázdnily silnice a potkali jsme pár povozů s koňmi. Nikde ani živáčka a žádný domy. Jediný co jsme potkali byly farmy, který byly od sebe dost daleko. Lidi tam měli oblečení, jak jsem už popisovala. Takže naše nadšení vzrostlo. Po cestě jsme objevili nějakej obchod, tak jsme se tam šli podívat. Všechny výrobky byly sice zabalený, ale bez komerčních obalů. A že tam měli dobrot. Domácí sýry, máslo, mouka, ovoce, zelenina. Fakt jsme jen zírali. Jen ty ceny za ty potraviny byly docela šílený.

Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.

Místo traktoru koně

Když jsme vylezli z obchodu, tak před ním stálo pár koňských povozů a my vidíme, jak si to nějaká paní s nákupním košíkem pěkně štráduje k tomu povozu. Nákup z košíku dala dovnitř, nasedla a jela. No my byli s Balůem mrtví. Před každým obchodem ať už to byl komerční nebo nekomerční, tak tam bylo vždycky zábradlí na přivázání koní. Přišlo mi to jako úplně zvrácenej svět.

Rozhodně se mi líbí, že nejsou závislí, obzvlášť jejich děti, na technice – mobilech, tabletech, pc atd. a že jsou schopni si doma cokoliv vypěstovat. Ale když jsem viděla mladou holčinu v těch šílených šatech se sklopenou hlavou a mračícího se taťku, kterej na mě vrhal opovrhující pohledy, tak jsem neměla pocit, že by z nich sálalo nějaký štěstí.

Celkově to tam na mě nepůsobilo nijak zvlášť pozitivně. Jsou hodně uzavření do sebe, což z druhé stránky chápu, protože jsou svým způsobem taková atrakce. Lidi si je fotí, koukají na ně, tak je mi jasný, že to není nic příjemnýho. Ale přeci jen usmát se na někoho nebolí.

Provoz na silnici Na svých povozech musí mít vždy výstražný trojúhelník

Takže jsme se dostali do vesnice, která není zřejmě turistům až tak známá. Každej okres má jiný pravidla a zákazy. Bylo to i vidět na oblečení některých holek. V jedné vesnici měly třeba barevný šaty a neměly kloubouk, v další vesnici měly všechny ty šaty modrý a měly klobouky.

Dokonce v jednom z obchodů jsem si všimla, jak na mě kouká takový malý dítě. Koukalo na mě jak na obrázek a usmívalo se, tak jsem se taky usmála, ale hned přiběhl tatínek odtáhl ho a okřikl. Což mi už přijde dost uhozený. Celá rodina byla oblečená v černým, všichni zahalení, táta plnovous jak vyšitej a všichni sklopený hlavy. Jakoby chtěli koupit jen to nejnutnější a rychle zpět domů. Tohle se mi fakt nelíbilo, připadala jsem si jak nějakej mimozemšťan z vesmíru.

Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě.

Vyjeli jsme si na kopec vyvětrat pejsky

Oni sice mají v nějakých 16ti letech možnost volby. Říká se tomu Rumspringa, kdy si můžou vyzkoušet život v našem „chaotickém“ světě. Většinou se prý vrátí zpět. Ale jsem toho názoru, že bych tomu až tak svobodná volba neříkala, když od malička žijí v tom, že „tam venku“ je vlastně všechno špatně. Když už člověk má vštípený nějaký názor na něco, těžko ho pak svévolně změní. Navíc jde také o to, že pokud by se rozhodli pro ten „špatný“ směr, tak se může stát , že rodina s nimi přetrhne veškerý kontakt. Což mi nepřijde až tak svobodná volba.

Sušení prádla

No takže jsem zjistila, že životní styl Amišů není nic pro mě. Taky nemám ráda ten extrémní konzumní styl života. Stejně tak si myslím, že dětem v první třídě nepatří do ruky mobil ani tablet. Miluju přírodu a kvalitní jídlo, ale tohle bych nedala. Myslím, že je na každým z nás jak si zařídí svůj život. Oni už ten život mají nalajnovaný, každý z nich ten život má úplně stejný. Což je pro mě něco nepředstavitelnýho. Docela by mě na tohle téma zajímal i váš názor, takže budu moc ráda, když mi ho napíšete třeba sem do komentáře nebo na facebooku. Moc díky!

Mějte se moc krásně

Vaše Terka ????????

The post Ohio země Amišů appeared first on Live More!.

Hlavním důvodem, proč jsme se vydali zrovna do New Yorku, byla rodina.

Vítání na letišti

Kdybychom si měli vybrat místo na dovolenou, určitě bychom se vydali někam jinam. Hlavním důvodem, proč jsme se vydali zrovna do New Yorku, byla rodina. Zeťák od mojí milované tetičky měl v New Yorku nějakou práci, tak se s ním vydala i moje tetina s jeho manželkou. Vzhledem k tomu, že ta vzdálenost nám neumožňuje vidět se s rodinou tak často, jak bychom si přáli, tak volba byla jasná. Pojedeme za nimi do New Yorku!!!

Hlavní vítací vedoucí

Bylo to takový všechno na rychlo, takže než jsem se nadála, seděli jsme napakovaní s pejskama v autě a vyráželi na cestu směr New York. Byla jsem natěšená jak malá. Ani ne tak na New York, ale na rodinu, navíc jsem měla mít v té době narozeniny, takže co víc si přát!!!! Narozeniny s rodinou v New Yorku, no to je sen!!!!

Na jídle v China town

Těžko vám dovedu popsat tu radost, když jsem se objímala s tetou. Čekala jsem, jak přijde z letadla zničená, unavená a celá polámaná (přeci jen už má nějakej věk), ale ze dveří vyletěla veselá a usměvavá ženská, která tancovala a zpívala „šubyduby Amerika“. No já z ní byla hotová. Prej měla před odletem injekci na zředění krve, tak nevím, jestli se pan doktor nepřepsal. Prostě úžasný setkání, ale bylo už pozdě večer, takže jsme je odvezli na hotel a jeli na naše ubytování.

Těžko vám dovedu popsat tu radost, když jsem se objímala s tetou.

Památník, kde stáli dvojčata…

Další den jsme se vydali do víru velkoměsta. New York má svoje kouzlo o tom není pochyb, ale já tenhle chaos tentokrát viděla trošku jinýma očima. Po roce života na Floridě, kde se opravdu zastavil čas se mi v NY moc nelíbilo. Pro mě to byl jen stres a deprese. Nedělám si srandu. Přišlo mi, že všichni na koho jsem

One World Trade Center

se podívala někam spěchali, všude samej beton, auta, troubení, houkání, dunění z metra, smrad a špína. Jako by vás po ránu někdo polil ledovou, ale opravdu hodně ledovou vodou. Všechny domy na sobě natěsnaný. Chyběl mi tam prostor zhluboka se nadechnout. Samozřejmě rodinka chtěla vidět všechny hlavní památky, tak jsme to všechno obchodili a jsem ráda, že jsem to znova viděla, ale asi mi to dvakrát v životě stačilo.

Přišlo mi, že všichni na koho jsem se podívala někam spěchali.

Pejsci zažívali dobrodrůžo s náma

Myslím, že i na tetu to byl docela hardcore, tak jsme se další den vydali na Niagarské vodopády. Pokud budete mít někdy příležitost vidět tuhle nádheru, tak neváhejte a jeďte! Bylo to teda opravdu na celý den, vyráželi jsme brzo ráno a přijeli až hodně pozdě v noci, ale musím říct, že to opravdu stálo za to! Byl to zrovna den mých narozenin, tak mě přepadla taková nostalgie. Né kvůli tomu, že jsem zase o rok starší. To bývá spíš deprese :D, ale člověk tak nějak rekapituluje svůj život.

Dům, auto, vybavení apod., člověk o tohle všechno může velice rychle přijít, ale to co jsem prožila tam dole pod vodopády už mi nikdo nevezme!

Plavba přímo pod vodopád

Přemítala jsem si, co jsem v životě viděla a prožila. A teď jsem najednou stála na lodi přímo pod tou obrovskou masou vody. Byl to tak dechberoucí zážitek, že na to těžko nacházím slova. Člověk si uvědomí, jak je malej a bezmocnej. A já si jen řekla: „Tohle je ono, tohle mě dělá šťastnou!“ A měla jsem okamžitou odpověď na svoje polemizování o životě. Poznání z cestování, příroda a zážitky mě dělají šťastnou. Samozřejmě je u mě na prvním místě rodina, chtěla bych mimčo, svatbu atd., ale to beru jako přirozenou součást života. Ale co ten zbytek? Ten zbytek přece taky chceme prožít! Každýho naplňuje něco jinýho, jenže při pohledu na ty vodopády jsem si uvědomila, že tenhle pohled a ten pocit, který momentálně prožívám už mi nikdy nikdo nevezme. Dům, auto, vybavení apod., člověk o tohle všechno může velice rychle přijít, ale to co jsem prožila tam dole pod vodopády už mi nikdo nevezme!

Niagáry na dlani

Pokud byste někdy jeli na Niagarské vodopády, rozhodně doporučuju koupit si plavbu lodí přímo pod vodopád. Stálo to 18 dolarů, ale zážitek k nezaplacení!! Takže nejúžasnější narozeninovej den v životě!! A to se ještě Balů vynořil s tričkem, který mi tam koupil v suvenýrech. Po té plavbě jsme tam ještě seděli a koukali na tu nádheru, já jsem klábosila s tetou, v ruce nový tričko. Prostě snový narozky!

Tři Grácie

A teď zpátky na zem nebo spíš do chaosu jménem New York. Další den jsme byli po cestě z těch Niagarů vyšťavení, takže jsme pospávali a večer jsme se vydali na plavbu kolem Manhattanu směrem k Soše Svobody. Když jsme připluli k Soše Svobody opět se mě zmocnila nostalgie, kterou ještě podpořila písnička od Franka

Užíváme si pořádnou atmošku na lodi

Sinatry – New York, New York, kterou hráli na lodi. Jinak musím říct, že byl úžasnej nápad vydat se na tu plavbu až večer. Když jsme byli v NY poprvé, jeli jsme na tuhle stejnou plavbu, ale přes den. Musím podotknout, že celá tahle plavba neměla zdaleka takový kouzlo, jako když jsme pluli večer. Když se červánky opíraly do těch obrovských budov na Manhattanu, viděla jsem New York zase v tom okouzlujícím světle. Opravdu nádhera!

Brooklyn Bridge

Pohodička na Rockaway Beach

Stejně tak Empire State Building. Určitě se vydejte večer! Jednak tam nejsou tak šílený fronty a hlavně noční New York, je opravdu úchvatnej! Další den jsme se byli podívat a relaxovat na Rockaway Beach. Což je super, že kousek od takovýho obrovskýho města je pláž, kde se můžete ráchat v oceánu. Sice to tam oproti Floridě bylo dost znečištěný, ale konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout. Po cestě jsme se byli podívat na Coney Island, kde jsme to jen tak projeli autem, protože už jsme neměli v záloze další dva dny na to, abychom si to mohli projít.

Jinak New York nabízí nekonečno možných atrakcí, restaurací, divadel, zážitků, vlastně nekonečno všeho na co si vzpomenete. Ovšem myslete na to, že bez plné peněženky se tam neobejdete.

Jinak New York nabízí nekonečno možných atrakcí, restaurací, divadel, zážitků, vlastně nekonečno všeho na co si vzpomenete. Ovšem myslete na to, že bez plné peněženky se tam neobejdete. Sice je tam tolik možností, ale je tam tak šíleně draho, že aby tam člověk mohl nějak žít a fungovat, musí sakra vydělávat. Doprava, jídlo a jedno s druhým tam vyjde opravdu na dost peněz. A to nepočítám všechny možný atrakce, který tam chce člověk zažít.

V Queens

My se jen utvrdili v tom, že jsme si v Americe vybrali perfektní místo pro život! Klid, milý usměvavý lidi a nikdo nikam nepospíchá. Úžasný prostředí a pohoda. Tohle je to, za čím jsme šli. To ale v New Yorku bohužel nenajdete.

Prosím nesuďte Ameriku podle tohoto města!!!

Dva z Oueensu

Proto teď prosím všechny, co se chystají poprvé do Ameriky a jedou do NY a prosím všechny, co už v Americe byli, ale byli pouze v New Yorku, prosím nesuďte Ameriku podle tohoto města!!! Obrovskej konzum, špína a lidi ve stresu, ano takhle by se dal popsat New York, ale rozhodně se tohle nedá tvrdit plošně o Americe. To už se z médií bohužel nedozvíte!!! Suďte Ameriku až poté, co ji trochu poznáte a procestujete. Věřte, že tenhle názor, který média šíří do celýho světa, jakej je Amerika konzum a hrůza, brzy změníte!

Burlington forever

Ale vraťme se k našemu výletu. Poslední den jsem vzala rodinku na shopping, jenže už mi bylo úzko, protože jsem věděla, že náš společný čas se rychle krátí. Když jsme je vezli na letiště, tak jsme byli všichni z toho týdne tak vyšťavení, že bylo v autě naprostý ticho. Do toho ještě panovala taková pochmurná nálada, protože jsme věděli, že nás čeká loučení. No hrůza, bulela jsem jak malá. Bohužel tohle je ta těžká součást života tady. Že jste odděleni od svých nejbližších. Myslím těch, kteří vás milují a stojí za vámi!!! Jsme sice v kontaktu přes všechny možný technologie, ale co to je proti osobnímu setkání. Když jsme se rozloučili a poplakali si, tak jsme se vydali zpět na naši milovanou Floridu.

Druhý den jsme okamžitě vyrazili přivítat sluníčko a oceán a jen v klidu seděli na pláži, nic neříkali a užívali si ten klid.

Když jsme už byli na jihu a já viděla ty usměvavý lidi, tu pohodu a jak mě každej zdraví, no řekla jsem si konečně doma!!! Všude dobře doma nejlíp, určitě to znáte. My se cítíme doma na Floridě a taky jsme se sem strašně těšili. Druhý den jsme okamžitě vyrazili přivítat sluníčko a oceán a jen v klidu seděli na pláži, nic neříkali a užívali si ten klid.

Mějte se krásně a užívejte si léto!

Vaše Terka

The post Výlet do New Yorku appeared first on Live More!.

Je to mix, u kterýho nikdy nezjistíte, jestli jste si vytáhli příchuť lahodného máslového popcornu nebo příchuť zkaženýho vajíčka anebo třeba zvratek, vlastně do doby než to ochutnáte.

Sem jsem málem vyzvracela příchuť zvratek

Pokud někdo neví, co jsou Jelly Belly, tak to jsou takový želatinový fazolky, který se vyrábí v Americe, konkrétně v Californii. Jsou specifický hlavně v tom, že mají snad 50 standardních příchutí plus různý tematický mixy a pro ty, co nesnáší nudu, dělají Jelly Belly Bean Boozled. Což je mix, u kterýho nikdy nezjistíte, jestli jste si vytáhli příchuť lahodného máslového popcornu nebo příchuť zkaženýho vajíčka anebo třeba zvratek, vlastně do doby než to ochutnáte.

Jednoho večera, když Balů hledal, kam se podívat, na mě hodil takovej pohled, kterej už moc dobře znám.

Občerstvení s ochutnávkou všech příchutí

Když jsme byli v Lake Geneva ve Wisconsinu, plánovali jsme výlet do Chicaga. Samozřejmě i s Maggie, o které jsem už psala v předchozím článku. To, že pojedeme do Chicaga, už byla jasná věc, takže Balů začal hledat všechny zajímavosti, co bychom měli vidět. Jednoho večera, když hledal, kam se podívat, na mě hodil takovej pohled, kterej už moc dobře znám. Ten pohled znamená: MÁM BRUTÁLNÍ OBJEV!! Ne vždy jsou pro mě Balůovy objevy úplně zajímavý, takže jsem jen prohodila: „Tak povídej.“ Balůova záliba je vždycky takovouhle situaci napínat, takže trvalo ještě asi pět minut, než mi řekl, že po cestě do Chicaga je Jelly Belly návštěvní centrum, kde dělají prohlídku po skladě nějakým vláčkem a že tam můžeme ochutnat všechny příchutě Jelly Belly.

V tu chvíli jsem měla úplně ten samý pocit, jako když jsem byla malá a dostala jsem domeček pro barbie, po kterým jsem tak strašně dlouho toužila. Miluju cestování a památky, ale tohle bylo něco úplně jinýho, konečně něco pro moje infantilní já!! Já jsem v jádru duše hrozný dítě a na tohle je Amerika prostě úplně boží.

Ta prohlídka byla ZADARMO – věta, na kterou Češi moc dobře slyší.

Trošku jsme to podpořili, abychom vypadali jako úplní idioti

Když jsme přijeli a vešli do toho návštěvního centra, měla jsem pocit, jako bych byla v nějaké pohádce pro děti. Všechno bylo barevný, veselý a takový roztomilý. Přijeli jsme akorát, protože svolávali lidi na tu prohlídku vláčkem. Ta prohlídka byla ZADARMO – věta, na kterou Češi moc dobře slyší. Ještě jsme dostali takový papírový čepičky Jelly Belly. Ve finále z nás vlastně udělali tutany s čepičkama, co jedou vláčkem a tleskají, ale já jsem si to hrozně užila. Bylo mi jedno, že vypadám jak idiot, ono vlastně tam vypadali jak idioti úplně všichni.

Jelly Belly modely, podle posledních módních výstřelkú

Nestačila jsem se koukat na všechny strany, byl to obrovskej sklad, kde byly vystavený obrazy, který byly sestavený z těch fazolek Jelly Belly. Potom jsme dělali zastávky, kde běžela projekce, jak vlastně probíhá výroba tohohle americkýho fenoménu. Nedělala jsem si nějaký iluze, že by to byla nějaká přírodní dobrota, ale ani jsem nečekala, že je to taková ultra chemie. Poslední zastávka byla u figurín, který na sobě měly modely sestavený právě zase z těch fazolek. Neuvěřitelný jak si člověk vyhraje.

Udělají vám prohlídku, dají vám kokyna, můžete ochutnat, co chcete, všechno samozřejmě zadarmo, ale ve finále tam stejně necháte balík za věci, který nepotřebujete.

Na konci prohlídky jsme ještě dostali sáček Jelly Belly a šli jsme si prohlídnout ten obchod, kde měli tolik věcí. Samozřejmě jsem všechno potřebovala, koupili jsme si krásnej dřevěnej rámeček na fotku, kterej leží ve skříni, protože se nám nehodí do bytu. Doufám, že pro něj někdy najdu využití. V tom obchodě je zároveň pult, kde můžete ochutnat všechny příchutě Jelly Belly, no samozřejmě zadarmo. Tohle je prostě marketing, kterej na lidi funguje a na mě obzvlášť :-D. Udělají vám prohlídku, dají vám kokyna, můžete ochutnat, co chcete, všechno samozřejmě zadarmo, ale ve finále tam stejně necháte balík za věci, který nepotřebujete.

Sáček Jelly Belly na rozloučenou

Nicméně pro mě úžasnej zážitek, a jestli někdy budete ve Wisconsinu a budete mít chuť na sladkej infantilní den, tak tohle je originální místo!!!

Přeji krásný sladký den!! ????????????

Jelly Belly Warehouse sídlí ve městě Pleasant Prairie, WI.

The post Prohlídka Jelly Belly appeared first on Live More!.