Domov na kolech – První dojmy
Příští týden to budou dva měsíce, kdy jsme opustili pevnou půdu pod nohama a vydali se zase do neznáma. Ani tak nešlo o obavy z cestování, ale o obavy z novýho bydlení. Přeci jen je rozdíl bydlet v apartmánu anebo v malým domečku na kolech. Upřímně, když jsme objížděli bazary a hledali ten pravý karavan pro nás, tak jsem byla trošku zděšená.
[the_ad_group id=“57″]
Říkala jsem si: „Tohle má být můj domov? Kam si dám všechny svoje věci, na který jsem zvyklá? To nemluvím o oblečení. 😀 Jak tady budu vařit a péct? A ta koupelna, to jako vážně? A ten interiér? Jenom to ne!“ Ten smrad ve většině karavanů ani nemusím popisovat. Byla jsem z toho fakt rozpačitá, ale když jsem viděla nadšení Balůa, asi mi bylo všechno jedno.
„OK, nějak si to tam zútulníme a bude to v poho.“ Utěšovala jsem se. Ale reálná představa, kterou jsem nemohla vytlačit z hlavy byla, že v takovým „domově“ nemůžu být nikdy spokojená. Omlouvala jsem si to tím, že krásy, co uvidíme na cestách, mi vynahradí všechny stinný stránky našeho nového bydlení.
Každopádně když jsme vybrali super karavan pro nás a začali ho rekonstruovat, tak jsem začínala vše vidět v jasnějších barvách. Nebudu lhát, byla jsem šťastná za každou blbost, kterou chtěl Balů vyměnit nebo obnovit, protože nemám ráda starý věci. Myslím nábytek, dekorace a ten styl. Nikdy jsem se necítila dobře u mých babiček, který měly doma nábytek starej 20 let a víc, přes starou sedačku hozenej přehoz a porcelánový dekorace. Absolutně nedokážu vysvětlit proč, ale necítím se v tomhle prostředí příjemně.
O amerických interiérech ani mluvit nebudu, protože ty se za posledních 20 let ani nezměnily. 😀 To je jedna velká tragédie. Máme raději evropský styl, všechno sladěný a čistý. 😀
O rekonstrukci karavanu snad někdy jindy, protože to byla zkouška ohněm. Byla to prověrka vztahová, prověrka trpělivosti a prověrka tolerance. Snad jsme obstáli. 😀 Když začal karavan dostávat nový nádech, řekla jsem si: „Jo!“ Začínala jsem se vlastně i těšit, jako bychom si rekonstruovali dům nebo byt. To vědomí toho, že je to naše a můžeme si klidně polepit stěny hovnama, bylo super!
Procházeli jsme si obchody, vybírali barvy, plánovali, jak si to tam celý uděláme a vlastně z toho hnusnýho smradlavýho kravince jsme začali vytvářet domov, do kterýho jsem se těšila. Nechci, aby to znělo, že jsme si kupovali rujnu, to fakt ne, vzhledem k našim finančním možnostem, jsme koupili, jak nejlíp jsme mohli. Ale ženský mě asi pochopí víc. My jednoduše děláme ten domov domovem. 🙂 A ten interiér byl hrůza děs.
Interiér jsme si udělali fakt top, ale obavy ne a ne zmizet:
1. Jak si zvyknu na tak malej prostor?
2. A ten záchod? Tak na to si nezvyknu, je to hrozně divný, kadit do nějaké nádrže.
3. A sakra! Čeká mě život bez myčky!
4. Ta koupelna je jen pro mini lidi ne? Vždyť bude pořád všude mokro!
5. Jak budu zvládat prát!
6. Na tomhle mám jako vařit? Vždyť tam nedám dva hrnce vedle sebe!
7. A kde budeme jíst, vždyť jsme zrušili jídelnu!
8. Soukromí! Budeme ještě vůbec nějaký mít?
9. Kam si dám všechny svoje hadry? Kosmetiku? Kabelky a botičky?
10. A co všechny věci v karavanu při přejezdu? To jako budu muset furt uklízet?
11. Co naše bezpečí? Je to divný spát za tak tenkou zdí.
12. A sakra, co Balůovo chrápání? Vždyť se v kempu nikdo nevyspí! 😀
13. No a sex? Jak to budeme dělat? 😀
[the_ad_group id=“57″]
Po dvou měsících už si vlastně na vše dokážu odpovědět sama!
1. Upřímně? Zase tak malej není. Někteří nemají zdaleka tak velkou kuchyni, máme plnohodnotný spaní, pracovní stoly, koupelnu, pokoj na věci, a když se vytáhne slideout (bok karavanu), kterej máme vytaženej pokaždé, když stojíme v kempu, tak si tady můžeme i zatancovat. 😀
2. Záchod? Normální záchod, jako jsme měli na apartmánu s výjimkou toho, že splachuješ páčkou, na kterou musíš jen šlápnout. Vyprazdňování nádrže se mě naštěstí netýká. 😀 O fekální problematice a vyprazdňování nádrže by mohl napsat článek Balů. 😀 Ale zatím to zvládá statečně.
3. Jo tak nádobí mě úplně nebaví. 😀 Ale nic co by se nedalo přežít!
4. Bože Terezo! Žiješ s chlapem! Koupelna bude vždycky mokrá! Ať je malá nebo velká! 😀 Mimo jiné koupelna je fakt super!
5. Normálně jako vždycky! V každým kempu je prádelna, v každým městě taky!
6. Vaření je občas challenge, ale vaříme si normálně plnohodnotně jako v apartmánu. S tím rozdílem, že si musím třeba nejdřív uvařit těstoviny a pak až udělat omáčku atd. Jen je to zdlouhavější, ale uvařím a upeču víceméně cokoliv. 🙂
7. Koupili jsme si dva mobilní stolečky. Takže si sedíme pohodlně v sedačce a vytáhneme si akorát každej svůj stoleček. 🙂 Každopádně jíme převážně venku! Na každým místě v kempu je stůl s lavicemi a gril. Tak proč sedět v karavanu? 🙂
8. Upřímně, čekala jsem, že bude slyšet každej prd, ale není. Máme v pohodě nahlas muziku, zpíváme si, hádáme se, milujeme se a prdíme, aniž by to někoho z venku pohoršovalo. Není nic slyšet. Nebo teda aspoň my si to myslíme! 😀
9. Všude kam se dá. Většina skříněk v karavanu je mých. Život se ženskou si asi vždy žádá uskromnění se ve skříních. 😀 To už je hold váš úděl pánové.
10. Jo budeš muset pořád uklízet. A absolutně mi to nevadí (teda až na to nádobí) 😀 Máme skvěle rozdělený role. Balů vše připraví z venku, zahákne karavan, vyprázdní nádrže. A já vše zajistím a uklidím uvnitř. Už jsme sehraní, jako bysme to dělali roky. 🙂
11. Ještě jsme nezkoušeli úplně kempovat na divoko, takže o bezpečí jsme se zatím nebáli. Kempy bývají většinou za minimálně jednou bránou, ke které mají kód jen kempaři a ti si tady vzájemně neškodí. Takže odemknutý auto, korba, klíče v zámku apod. se nám daří celkem často. 😀
12. Když Balů chrápe, tak se nikdo v okolí několik desítek kilometrů nevyspí, takže žádná změna. 😀
13. Tak jako vždycky. 😀
Trošku jsem si z toho udělala srandu, ale ty obavy, který jsem měla byly fakt banální a vše se hezky usadilo. Za tu chvíli jsem nenašla nic, co by mě štvalo natolik, že bych si řekla, tak karavan už nikdy! Chci zpátky do bytu! Jediný katastrofy, který nás zatím postihly, bylo pár kousků rozbitýho nádobí, rozlámanej mixér, vysypanej cukr a popadaný věci z koupelny.
Teď teda řešíme rozbitej záchod, kde se projevila nějaká výrobní vada. Já bych si hrozně ráda na něco zanadávala, ale my jsme zatím tak moc spokojení, že není na co. 😀 Samozřejmě se může za pár dní, týdnů, měsíců něco změnit. Ale první dojmy jsou jednoduše TOP.
Ale tak dobře! Zanadávám si. 😀 Pořád jsme dokousaní! Nevím, jestli nás žerou komáři, mravenci nebo nějaký blechy, ale pořád se jen škrábu. Možná je to všechno dohromady. A pak mě teda deprimují nezvaní návštěvníci. Už jsme tady měli jednoho fakt hnusnýho pavouka a jednoho obrovskýho odpornýho velkýho švába. Jestli jste viděli první díl filmu Muži v černém, tak přesně takovýho jsme tady měli. Nemyslím toho ufona, ale ty jeho bratříčky. 😀 Tohle je fakt jediný.
Zatím mám v zásobě miliardu zážitků, poznatků, pocitů a až moc krásna. 🙂 Ještě si najít čas, abych ty pocity mohla vložit do řádků a více vás zasvětit do našeho cestování. 🙂 Takže se můžete brzy těšit na další článek!
Ale to nejdůležitější na tom všem je, že jsme byli celý den na výletě a Balů najednou řekl: „Uf, já už se těším DOMŮ.“ Jen jsem se na něj podívala, usmála se a řekla: „Já taky.“ 🙂 Domov si utváříme my sami. Domov je tam, kde je láska. Ten koho milujete. Prostředí, který si zvelebujeme tak, abychom se tam cítili dobře. Takže aniž bych tomu v začátku věřila, tak můžu teď s klidem v srdci říct, že si za autem opravdu vozíme DOMOV. A to je prostě hustý! 😀
Vaše spokojená Terka :-*
COMMENTS